Článek
V kanceláři mezi zaprášenými šanony, rozvrzaným nábytkem a počítači, které už dlouho nikdo nezapnul, by málokdo hledal sídlo kdysi velmi úspěšné firmy. V nejlepších letech prodala zboží za půl miliardy a její energický majitel Zdeněk Vegner ji stále tlačil dopředu.
Firma Duvermaro, kdysi velký prodejce střešních krytin a plechů, je dnes fakticky mrtvá. Podnikatel Vegner z toho viní soud: před lety firmě zablokoval pozemky – jak se ale později ukázalo, udělal to neoprávněně. Jenže firmu to položilo, protože pro úvěrující banky začala být kvůli soudnímu rozhodnutí nespolehlivá.
Podnikatel Vegner teď žaluje stát o odškodnění 36 milionů. V prvním kole ale nepravomocně prohrál, přestože soud uznal, že justice udělala v případě firmy Duvermaro zásadní chyby. A že rozhodovala až neuvěřitelně laxně.
„Vychovávali mě doma k úctě k demokracii a čestnosti. A kde jsou v tomhle systému? Jsem zhnusený, je mi na zvracení a nejradši bych tady nebyl,“ říká devětapadesátiletý Vegner.
Rukojmí jedné restituce
Pro začátek příběhu je nutné se přesunout do roku 1993, kdy stát prodával pozemek na okraji Turnova na Liberecku, v místech, kde dnes stojí průmyslová zóna. Od státu ho koupila jedna společnost z Hradce Králové. A od ní ho pak v roce 1999 získal právě Vegner. Vybudoval na něm se svým společníkem sídlo firmy a velký sklad střešního materiálu.
Firma se postupně rozrůstala a dotáhla to na pět poboček po republice a zakázky například na opravu Obecního domu v Praze a chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Dodávala také na stavbu tehdejší Sazka Areny v Praze.
Než Vegner pozemek koupil, samozřejmě si všechno prověřil – na katastru se neskrýval žádný problém, navíc i fakt, že parcelu původně prodával stát, ho přesvědčil: Tohle je bezpečná investice. „I právník mi později řekl: Vy jste neudělali nic špatně,“ vzpomíná Vegner.
Všechno se změnilo v roce 2003, kdy najednou do firmy dorazila obsílka od soudu. Ukázalo se, že na pozemek byl už v roce 1993, tedy dávno před prodejem, vznesen restituční nárok. Šlechtická rodina Walderode chtěla celé území zpět. Soud v Semilech tak začal řešit, jestli je nárok oprávněný. Firmu Zdeňka Vegnera do sporu zařadil jako jednoho z účastníků.
Advokáti Zdeňka Vegnera argumentovali příslušnými paragrafy: jde o spor mezi státem a restituenty – z doby, kdy pozemek ještě patřil právě státu. Takže firma s celou věcí neměla podle právníků nic společného a měla být ze soudního jednání vyřazena.
Semilský soud ale trval na tom, že firma je součástí kauzy. Celý složitý restituční případ tam měl na starosti soudce Vít Záveský. Od soudu před několika lety odešel, stal se advokátem. Seznamu se s ním nepodařilo spojit.
Plomba, která vše spustila
Zásadní zlom přišel v roce 2007. Zdeňku Vegnerovi zavolali z banky, která firmě poskytovala úvěry: Váš areál je na katastru zaplombovaný, co to má znamenat?
Bance totiž firma Zdeňka Vegnera ručila za úvěry právě pozemkem, na němž teď na katastru visela poznámka, že s ním firma nesmí nakládat až do vyřešení restitučního sporu. Věci pak vzaly rychlý spád: Banka fakticky stopla úvěry, firma začala mít vážné potíže s penězi, neměla na nákup materiálu, zaměstnanci začali odcházet, prosperující pobočky se musely zavřít…
Když se letití obchodní partneři dozvěděli, že firma chce po nich teď nově peníze předem, aby jim vůbec mohla něco dodat (ačkoli roky předtím platili zpětně na fakturu), našli si někoho jiného. „Ztrácíte na trhu kredit a dobří zákazníci vás opustí jako první,“ komentuje to Zdeněk Vegner.
Snažil se firmu i prodat. Za podnik oceněný bankou na 23 milionů mu ale nabízeli nanejvýš pět milionů. Právě kvůli plombě na katastru a nejisté budoucnosti. Firma tak fakticky skončila činnost a dnes je v insolvenci.
Zdeněk Vegner dokonce skončil před trestní soudem, obžalovaný pro neplacení zdravotního a sociálního pojištění. Soud ho osvobodil, kolotoč exekucí, žalob a právních sporů trvá dodnes.
Až se to projevilo na Vegnerově zdraví – zhroutil se a najednou přestal vidět. „Psychické vyčerpání. Potřebujete si odpočinout, ale nemůžete. Dokonce jsem se už i bál při každém zazvonění telefonu,“ vypráví.
Soud nejedná. Mění okna
Letos na jaře Obvodní soud pro Prahu 2 projednal žalobu firmy na náhradu škody. Vegner ji vyčíslil na 36 milionů. „A to se ještě náš znalec držel při zemi,“ připomíná.
Pražský soud souhlasil skoro se vším, co firma namítá.
„Postup Okresního soudu v Semilech v průběhu řízení je nutné označit za výrazně nestandardní,“ napsala do rozsudku soudkyně Otília Hrehová. A konkrétně zmiňuje fakt, že soud Vegnerovu firmu začlenil do restitučního sporu, ačkoli s ním neměl mít právně nic společného – jednalo se o spor mezi restituentem a státem, jehož výsledek by stejně pro firmu samotnou nic neznamenal.
Soudkyně také přitakala, že se semilský soud neuvěřitelně vlekl: Rozhodnutí, že firma Duvermaro do restituční pře nespadá, přišlo až po dlouhých deseti letech. Semilskému soudu také vytkla, že jedno z nařízených jednání odročil kvůli opravě oken, což je podle soudkyně pro účastníka řízení, který čeká mnoho let na výsledek, „naprosto irelevantní důvod“. Jindy soudu trvalo dva roky, než nařídil další jednání. Vydání jednoho z mnoha usnesení v téhle věci (o pouhých pěti stránkách) zase soudu zabralo osm měsíců.
„Lze tedy tuto délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou,“ uzavřela soudkyně Hrehová při posuzování žaloby na odškodnění.
Ale podle soudkyně se nenašly důkazy, že existuje souvislost mezi krachem firmy Duvemaro a chybami soudu v Semilech. A bez téhle souvislosti nemůže přijít ani odškodnění. „Jde pouze o ničím nepodloženou úvahu žalobce, která nezpochybnila, že nebýt ekonomických negativních souvislostí té doby, pak by žalobce dosáhl výnosů jím předpokládaných,“ vysvětlila soudkyně Hrehová. Dodala, že firmu mohla teoreticky položit ekonomická krize, která propukla v roce 2008.
Pan Vegner se proti rozsudku odvolal, případ tak ještě není u konce. Každopádně tvrdí, že soud měl k dispozici jasné důkazy. Například e-maily z banky, která oznamuje, že kvůli plombě na katastru už nemůže firmě půjčovat peníze. „To s krizí je blbost: možná by kvůli krizi firma šla dolů třeba o třetinu nebo o polovinu. Ale nedostala by se takhle na dno,“ rozčiluje se.
Když prý přemýšlí o tom, čím už kvůli tomuto případu prošel, cítí velkou hořkost. Říká, že vždy platil poctivě daně, vydělané peníze si vůbec neužil – vše vracel zpět do firmy. „A nakonec jste skoro zločinec, po kterém jde exekutor i insolvenční správce. Říkalo se, že restituce mají napravit staré křivdy. A tady se děje jedna nová, a nikoho to nezajímá,“ říká Vegner.
