Článek
Příběh se začal psát před třemi lety, kdy Kamila Osičková objevila nemovitost v nabídce táborské realitní kanceláře. Už podle fotografií cítila, že by to mohl být dům jejích snů.
„Bylo asi deset večer, ale okamžitě jsem kontaktovala M&M reality, které dům nabízely. Ráno se mi nikdo neozýval, tak jsem tam zavolala a realiťák mi řekl – jasně, v pohodě, ještě dneska uděláme prohlídku,“ vzpomíná Osičková.
Když makléři po prohlídce řekla, že je rozhodnutá dům koupit, chtěl po ní na místě složit 120 tisíc korun jako rezervační poplatek. Ženu to zaskočilo: „Byl pátek, půl třetí odpoledne a tolik hotovosti jsem u sebe neměla. Doma bych možná měla kolem 50 tisíc, ale určitě ne 120 tisíc a do banky už bych to nestihla. Odpověděl mi na to, že v tom případě on má druhou zájemkyni. O té jsem nevěděla. Když jsem s ním mluvila ráno, nic o žádné zájemkyni neříkal. Říkám mu tedy, že bohužel mu teď peníze dát nemůžu. On se rozloučil a odjel,“ popisuje Osičková.
Do hry se tak dostala druhá zájemkyně Michaela Učíková, která se byla na nemovitost podívat ještě týž den. Rovněž projevila zájem o koupi.
Jenže majitelce domu Blance Broukalové se tato kupující nezamlouvala. Jak popsala v rozhovoru pro Seznam Zprávy, působila na ni dojmem, že dům nechce pro sebe na bydlení, ale na byznys. Broukalová se rozhodla, že dům prodá první zájemkyni – Kamile Osičkové. A to také následně sdělila makléři.
„V pondělí jsme tam za ním zašli osobně do realitní kanceláře v Táboře, kde jsme mu řekli, že chceme, aby to uzavřel s paní Osičkovou. Jinak že odstupujeme od smlouvy, i za cenu toho, že bychom měli uhradit 120 tisíc korun jako pokutu. Ale že prostě této (M. Učíkové, pozn. red.) to neprodáme, že ani nemá smysl, aby se zabýval vypracováním nějaké kupní smlouvy,“ popisuje Romana Broukalová, dcera majitelky domu Blanky Broukalové. Později poslali do realitní kanceláře i odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy.
I když důchodkyni jezdil makléř domů přemlouvat, názor nezměnila. A nezměnila ho ani po další osobní návštěvě Michaely Učíkové.
„Ona stála tady za plotem a říká: ‚Paní Broukalová, mohla byste mi říct, proč mi to nechcete prodat?‘ A já jsem říkala, že jsem si to rozmyslela, že jí to neprodám. ‚Ale proč vy nechcete?‘ A já, že nechci, aby tady z toho vznikla někdy nějaká ubytovna nebo něco podobného. Říkám: ‚To se nezlobte.‘ A ona: ‚To se teda budu zlobit.‘ A odjela,“ vzpomíná Blanka Broukalová.
Protože zprostředkovatelská smlouva, kterou uzavřela s realitní kanceláří, po dvou měsících vypršela, domluvila se následně s první zájemkyní, že prodá dům jí. A to napřímo, bez realitky. To se také stalo. Podepsaly kupní smlouvu, Kamila Osičková převedla peníze, s celou rodinou se nastěhovali a začali s rekonstrukcí.
Jenže druhá zájemkyně to nevzdala. Učíková celou transakci napadla u soudu s tím, že na dům má právní nárok ona.
Klíčovou roli v celém příběhu sehrál dokument, který hned na začátku podepsala makléři Blanka Broukalová. Nešlo totiž jen o klasickou zprostředkovatelskou smlouvu. Tato obsahovala odstavec, v němž stojí, že klient pověřuje realitní kancelář k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí s potenciálním zájemcem o koupi nemovitosti. Jak vyplývá z vyjádření Asociace realitních kanceláří, rozhodně nejde o standardní ustanovení.
„Ujednání v předložené výhradní smlouvě o zprostředkování je podle mého názoru nehorázné,“ uvedl Miroslav Duda, prezident ARK ČR. „Klient se zavazuje k něčemu, resp. k právnímu jednání, jehož obsah vůbec nezná. On říká – podepište za mě smlouvu a vlastně nevíte, jak zní, a nevíte, co v ní bude, a ta smlouva mě bude zavazovat, abych uzavřel kupní smlouvu, a o té vlastně také nic nevím. No to je samozřejmě absolutně v rozporu s etikou.“
Navštívili jsme dotyčnou realitní kancelář, abychom se zeptali na její postup i zmíněnou zprostředkovatelskou smlouvu. Makléř a šéf pobočky Petr Török z M&M reality rozhovor odmítl. „Já vám k tomu vyjádření dávat nebudu, protože to stále probíhá, dovolání a podobně a vůbec se k tomu nebudu vyjadřovat,“ řekl Török.
Právě díky ustanovení ve zprostředkovatelské smlouvě mohl jménem Blanky Broukalové uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí kupní s Michaelou Učíkovou. A ta na platnosti smlouvy trvá.
„Tato země má určité právní normy a zákony by měly platit. A pokud je někdo porušuje, tak to je špatně, to se mi prostě nelíbí. Vžijte se do situace, kdy máte podepsané smlouvy, všechno řádně splníte a někdo vás chce podvést? Nezdá se vám to špatně?“ okomentovala po telefonu situaci Učíková.
Na tomto základě také staví svou žalobu, která odstartovala již téměř tři roky trvající soudní mašinerii.
Nejprve soudy 1. i 2. stupně dávaly za pravdu Blance Broukalové. Po zásahu Nejvyššího soudu ale nakonec Krajský soud v Českých Budějovicích změnil názor a pravomocným rozsudkem rozhodl o tom, že na nemovitost má právo Michaela Učíková, ať se to původní majitelce líbí, nebo ne.
Ta se s tím ale také nehodlá smířit. U Nejvyššího soudu tak teď leží dovolání. Přestože toto soudní jednání nemá odkladný účinek, a platí tak pravomocný rozsudek krajského soudu, katastr nemovitostí zatím vyčkává a nemovitost na Učíkovou doposud nepřevedl.
Pokud se ale Nejvyšší soud názorově shodne s posledním rozsudkem krajského soudu, dům definitivně připadne Michaele Učíkové a Kamila Osičková s rodinou se bude muset vystěhovat.
O kupní cenu sice nepřijde, ale za tři roky, co zde bydlí, už do domu investovala přes milion korun a bude složité je nějakým způsobem získat zpět.
„Každý, komu to říkám, jen kroutí hlavou. Vždyť si snad můžete vybrat, komu prodáte svůj majetek… Odpovídám, že v Čechách holt asi ne. Jenom tomu, koho vybere realitní kancelář,“ glosuje to Romana Broukalová.
Další detaily v úvodním videu.
Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 20:00. Archiv pořadu najdete zde.
