Článek
Rok 2021 přinese už desáté výročí vlny protestů, pro které se vžil název arabské jaro. Demonstranti volající po demokracii dokázali svrhnout hned několik diktátorů, po jejich pádu ale v některých případech - zvláště v Sýrii a Libyi - přišly občanské války a chaos. V jiných zemích, jako je Egypt, se k moci dostal ještě autoritářštější vůdce, než jaký vládl předtím. Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí se na stoupence demokracie a aktivisty obhajující lidská práva dívá stejně jako na islamisty ze zakázaného Muslimského bratrstva.
Írán: Návrat k jednání?
Režim ajatolláhů čelil v době administrativy Donalda Trumpa maximálnímu tlaku, o moc přátelštější vztahy zřejmě nenastanou ani po nástupu Joea Bidena. Nový americký prezident se ale na rozdíl od svého předchůdce chce vrátit k mezinárodní dohodě o kontrole íránského jaderného programu (JCPOA). Pokud na obnovení jednání Teherán přistoupí, mohlo by mu to přinést uvolnění sankcí a oživení strádající ekonomiky.
„Hodně bude záležet na tom, jestli v íránských prezidentských volbách v červnu 2021 zvítězí reformista, nebo konzervativec. Jak velký význam to má, lze snadno ilustrovat na proměnlivé křivce postojů posledních tří íránských prezidentů: rapidní propad poté, co po reformistovi Muhammadu Chátamím nastoupil konzervativec Mahmúd Ahmadínežád, a zpětný vzestup za Hasana Rúháního, než se v USA dostal k moci Donald Trump,“ hodnotí možný návrat k JCPOA brněnský politolog Marek Čejka.
With your help, we campaigned for #HumanRights in the #MiddleEast and North Africa in 2020.
— Amnesty MENA (@AmnestyMENA) December 15, 2020
Watch 📹
Share 🗣️
Together, let's keep on fighting in 2021 👊 pic.twitter.com/K4aDKlHLIB
Íránský režim ale také slíbil odvetu za zabití otce íránského jaderného programu Mohsena Fachrizádeha. Vzhledem k pragmatičnosti tamního režimu i k tomu, že ani smrt generála Solejmáního na začátku tohoto roku nevyvolala žádný vojenský konflikt, se Írán nejspíš omezí jen na odpověď v omezeném rozsahu.
Velkou neznámou je zdravotní stav nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího. V půlce prosince se na sociálních sítích spekulovalo o jeho zdravotním stavu, některé nepotvrzené zprávy hovořily i o jeho smrti. Západní tajné služby přišly už před několika lety s tvrzením, že Chameneí trpí rakovinou prostaty. Pokud by v příštím roce 81letý pragmatik v čele Islámské republiky skončil, vypukl by nepochybně ostrý boj o nástupnictví mezi íránskými konzervativci a reformisty. Předvídat v takovém případě další vývoj by bylo hádáním z křišťálové koule.
Izrael a palestinská území: Vstanou noví vůdci?
Izrael by měl v příštím roce zažít velké změny na politické scéně. Pokud by platila dohoda, kterou uzavřel premiér Benjamin Netanjahu s opozičním vůdcem a nynějším ministrem obrany Bennym Gancem, měl ho Ganc v čele kabinetu v říjnu vystřídat. Všechno ale bude jinak - Kneset neschválil ve druhé polovině prosince rozpočet, a Izraelci se tak koncem března vydají už počtvrté (!) během dvou let k parlamentním volbám.
„Dokonce sám Ganc před krátkým časem prohlásil, že nevěří, že k rotaci dojde. Izraelská politika je však plná těžko odhadnutelných manévrů a zvratů,“ připomněl Seznam Zprávám brněnský politolog Marek Čejka, jenž se izraelsko-palestinským konfliktem dlouhá léta zabývá.
Over 50,000 Israelis have visited UAE since peace deal signing https://t.co/kDOnwA91vk
— The Times of Israel (@TimesofIsrael) December 18, 2020
Do politického dění může významně zasáhnout i justice - nejdéle sloužící izraelský premiér je totiž trestně stíhán kvůli korupci a podvodu. Pokud by Netanjahu volby prohrál, není vůbec vyloučené, že nakonec skončí ve vězení.
Co to všechno znamená pro izraelsko-palestinský konflikt? Nejspíš vůbec nic. Palestinci budou směrovat své naděje k Bílému domu, jehož nový nájemce Joe Biden povede pravděpodobně jinou politiku než Donald Trump. Očekává se, že se bude opět snažit dostat obě strany k jednacímu stolu a že už nebude Izraeli tolerovat neustálé rozšiřování ilegálních osad, které prakticky znemožňuje dvoustátní řešení konfliktu.
Podobně jako v Íránu mají i Palestinci ve svém čele stárnoucího muže, jehož odchod se zdá být nevyhnutelný. Pětaosmdesátiletý Mahmúd Abbás vládne už od roku 2005 a jeho vliv i legitimita postupně slábnou.
„Je dost pravděpodobné, že za Bidenova prezidentství dojde k proměně vrcholných palestinských i izraelských elit. Prezident Abbás je už prostě velmi vysokého věku, a podobně tak Netanjahuova schopnost politického přežívání může nějaký čas pokračovat, ale ne do konce věků. K politickému přežití Netanjahuovi velmi pomáhala Trumpova bezmezná podpora a v poslední době také zahraničněpolitické úspěchy. Jeho domácí roli však mnoho Izraelců vnímá jako velmi negativní,“ připomíná Marek Čejka.
Sýrie: Diktátor u konce s dechem
Režim Bašára Asada chystá na příští rok vypsat prezidentské volby. Samotný Asad v polovině letošního roku sliboval, že v nich může kandidovat každý a že kandidátů bude spousta. Po zkušenostech s volbami z roku 2014 si o hlasování už mezinárodní společenství nedělá iluze a syrská exilová opozice vyzývá k bojkotu voleb.
Jak ale píše pro server Politico renomovaný novinář Charles Lister, může být rok 2021 pro Asada fatální. Zemi totiž drtí ekonomická krize, zvyšuje se nezaměstnanost, měna prochází hyperinflací a asi 85 procent obyvatel žije v chudobě. Proti Asadovi se tak už začínají obracet i ty vrstvy obyvatel, které ho v posledních deseti letech stále podporovaly, nebo alespoň tolerovaly.
Based Assad owns the libs in his latest speech. pic.twitter.com/UN5M0rblFy
— Syrian Girl 🎗️🇸🇾 (@Partisangirl) December 21, 2020
Asad a blízký okruh jeho spolupracovníků už nečelí jen sankcím ze strany Západu, ale i vyšetřování kvůli válečným zločinům a používání zakázaných chemických zbraní. Na tom, že Asadovy jednotky v mnoha případech použily chlor, se shodují nejen nevládní organizace, ale i agentury OSN.
Asada už navíc kritizují i Rusové, kteří za svým spojencem dlouho stáli a jen ruský vstup do války zabránil diktátorově pádu. Část Sýrie už Asad ani neovládá, na severovýchodě v provincii Idlib vládnou proturecké skupiny, stejně jako v oblasti Aleppa. Další část země je pak v rukách Kurdů. Tak nejistou a křehkou pozici neměl Asad ani během arabského jara.
Turecko: bude Erdogan pokračovat ve výbojích?
Jedním z mužů, který v tomto roce výrazně ovlivňoval blízkovýchodní dění, je turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Zatímco v roce 2019 podniklo Turecko invazi do sousední Sýrie, letos se Erdoganovi muži vypravili ještě dál - do severoafrické Libye odcestovalo na pokyn Turecka na 18 tisíc syrských žoldnéřů. Turecko bylo vidět i během konfliktu v Náhorním Karabachu, kdy zásobovalo spřátelený Ázerbájdžán vojenskou technikou i zpravodajskými informacemi.
Erdogan se v průběhu roku dostal do konfliktu s Evropskou unií kvůli agresivní politice ve východním Středomoří, kde si nárokuje těžařská práva v mezinárodních vodách. Turecko se proto stalo jedním z témat prosincového setkání šéfů vlád a států sedmadvacítky.
„Hodně bude záležet na tom, jak se v březnu zachová Evropská rada. Zda se rozhodne pro silnější sankce, než platí dnes. Nemyslím ale, že by k tomu došlo, protože na to je v EU příliš malý konsenzus,“ hodnotí možný scénář Lucie Tungul, politoložka z Univerzity Palackého v Olomouci.
Zdůrazňuje ale nepředvídatelnost dění, které právě v Turecku více než kde jinde ovlivňuje nynější pandemie koronaviru. „Umrtvení turismu kvůli pandemii je pro Turecko katastrofou, země nemá nyní zdroje, odkud brát. I proto může mít Erdogan tendenci vyostřovat zahraniční politiku, aby odvrátil pozornost od problémů doma.“
Ukrajinská média v prosinci spekulovala o tom, že by Turecko mohlo kyjevské vládě pomoci ve válce s Ruskem o Donbas. Turecké bezpilotní letouny byly jedním z rozhodujících faktorů ve válce v Karabachu, jejich pomoc by uvítali i Ukrajinci. „Spolupráce Turecka a Ukrajiny je ve vojenské oblasti velice silná a existuje už delší dobu, i když se o ní málo ví. Turecko sdílí s Ukrajinou nedůvěru a strach z Ruska,“ vysvětluje olomoucká politoložka pozadí ukrajinského přemýšlení.
Na druhou stranu je ale třeba dodat, že americké sankce proti Turecku byly uvaleny proto, že Ankara koupila právě od Rusů protiraketový systém S-400. Vyzbrojováním Ukrajiny by se turecko-ruské vztahy značně vyostřily, což je nebezpečné pro obě strany.
Evropa bude Erdoganovo počínání sledovat i v otázce azylové a migrační politiky. V době, kdy předsedající Německo usiluje o reformu azylového systému, se bude třeba dohodnout s Erdoganem na nové dohodě o uprchlících. Zde je Turecko přesvědčené, že tahá za delší konec provazu: „Výdaje, které jeho vláda má, jsou mnohem vyšší, než jaké Turecko získalo z EU. Peníze ostatně nezískala ani vláda, ale organizace, které se o uprchlíky starají. Turecko jim přitom zajišťuje bezplatné vzdělání a lékařskou péči,“ připomíná složitou realitu Lucie Tungul.
Dohoda je podle politoložky v zájmu EU i Turecka, jen musí mít poněkud jiný obsah. „Smlouva nefunguje. Evropské země si neberou z Turecka téměř žádné uprchlíky, což bylo důležitou částí dohody. To v Turecku rezonuje a společnost je i vstřícnější vůči Erdoganovi, který toho využívá. Tvrdí, že uprchlíky nechtějí v Evropě proto, že jsou to muslimové,“ říká Tungul s tím, že právě Německo má vzhledem ke svým dlouholetým vztahům k Turecku největší šanci se s Erdoganovým režimem dohodnout.
Jemen, Libye, Alžírsko a další
Kromě výše zmíněných čtyř oblastí bude ale zajímavé sledovat i dění jinde v regionu. Jak bude pokračovat arabsko-izraelské sbližování? Přidá se do řady sunnitských států, které s Izraelem normalizovaly vztahy, i kolébka islámu Saúdská Arábie?
Informer n'est pas un crime. #Hirak #libertedelapresse https://t.co/dmsy33kV8V
— FreeAlgeria (@FreeAlgeria9) December 17, 2020
Vedle válkou zničené Sýrie probíhá dlouholetý konflikt i v Jemenu, kde není konec války na dohled. Organizace UNICEF letos upozornila, že v Jemenu trpí 12 milionů dětí a země je na pokraji hladomoru. Situace se v příštím roce zlepší jen těžko, Jemen nepatří mezi země, které by zbytku světa příliš ležely na srdci. A vlády Íránu a Saúdské Arábie, které zde vedou proxy válku, naléhání humanitárních organizací celé roky ignorují.
V severní Africe se může příští rok rozhodnout o osudu alžírské „revoluce úsměvů“, označované také slovem hirak. Protesty letos poněkud zmírnila pandemie koronaviru a opatření vlády, politický boj ale pokračuje a miliony Alžířanů sní o lepší, demokratické vládě.
V sousední Libyi nyní panuje křehké příměří, v roce 2021 se ale může země rozpadnout, pokud se jednáním nevyřeší fatální rozdělení země mezi Tripolisem a Bengházím. V Maroku pak bude hodně záležet na přístupu nové americké administrativy, zda odvolá postoj Donalda Trumpa, který kontroverzně uznal Západní Saharu jako součást království.