Článek
Kniha, která vychází u příležitosti 125. výročí České filharmonie a 135. výročí otevření Rudolfina, sleduje vývoj stavby jak z architektonického hlediska, tak co se týče kulturních i politických událostí a institucí, které ji naplňovaly. Komplikovanou historii Rudolfina přibližuje tým historiků, historiků umění a muzikologů. Knihu doprovází přes 270 historických fotografií, výkresů, plánů či plakátů.
„Kniha má několik vzájemně se prolínajících a doplňujících se vrstev - kombinuje historické, uměleckohistorické a muzikologické texty, které podchycují dosud neucelené vědomosti o Rudolfinu a jeho dějinách z různých perspektiv. Sledujeme zrození Rudolfina, dobu, prostředí a myšlenky, příběh vzniku a života budovy,“ uvedl editor publikace Lukáš Duchek.
Historik umění Richard Biegel se v publikaci věnoval urbanistickým dějinám území, na němž bylo Rudolfinum postaveno. Historik Vít Vlnas přiblížil společenský, národnostní a politický kontext doby jeho vzniku a historik umění a rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Jindřich Vybíral se zaměřil na samotné plánování výstavby Rudolfina, architektonickou soutěž a rozbor vítězného projektu Schulze a Zítka. Historik umění Roman Prahl se soustředil na uměleckou výzdobu Rudolfina, historik Jakub Jareš shrnul historii Pražské konzervatoře v Rudolfinu a muzikolog Petr Kadlec popsal historii České filharmonie, která od roku 1945 v budově sídlí. Historik Michal Novotný podrobně zmapoval zabrání Rudolfina Parlamentem a jeho přestavbu pro účely Sněmovny. Podrobnému popisu a zhodnocení rekonstrukce se věnoval Jakub Bachtík.
„Pro mě bylo zajímavé si připomenout, jak důležité bylo zbudování Rudolfina jako zázemí pro mladé kulturní instituce, které do té doby neměly v Praze kde hrát či vystavovat, a jak významnou roli toto nově zbudované zázemí hrálo v jejich dalším rozvoji. Zároveň mě překvapila potřeba si významné stavby ideologicky škatulkovat a národnostně přivlastňovat, čehož je Rudolfinum výmluvným příkladem. Budova byla postavena se záměrem sloužit umění jako takovému, ale v podstatě ihned po svém otevření se stala předmětem sváru mezi Čechy a Němci,“ připomněl editor Duchek.
Dům umělců pojmenovaný po habsburském korunním princi Rudolfovi byl otevřen v roce 1885. Jeho investorem byla Česká spořitelna, která touto stavbou oslavila 50 let své existence. Iniciátorem výstavby byl ředitel spořitelny Wenzel Worowka, jenž stál také za výběrem architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze. V Rudolfinu sídlila v průběhu jeho dějin Obrazárna, Umělecko-průmyslové muzeum, Pražská konzervatoř, po roce 1918 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění a za druhé světové války Německá filharmonie. V současnosti je Rudolfinum sídlem České filharmonie a Galerie Rudolfinum.
