Chování prezidenta už zašlo tak za hranu, že není na co čekat. Senátor vysvětluje, jak chce uspět s ústavní žalobou

Finální verze žaloby na prezidenta je hotová, její iniciátoři pro ni nyní budou shánět podporu mezi kolegy v Senátu. Aby se však dostala až k Ústavnímu soudu, musí projít oběma komorami parlamentu.

„Teď se senátorů budeme dotazovat, jestli budou ochotni žalobu podpořit. Případně jestli někdo nemá vlastní připomínky, které bychom do žaloby ještě mohli zařadit,“ uvedl pro Seznam předseda senátorského klubu Senátor 21 Václav Láska.

Aby se o návrhu vůbec mohlo hlasovat v Senátu, budete k tomu potřebovat podpisy 27 senátorů. Už je máte?

My jsme je teprve aktivně začali shánět. Drželi jsme se zásady, že žádat někoho o podporu žaloby, jejíž text někdo nezná, není fér.

V Poslanecké sněmovně budete ke schválení potřebovat 120 poslaneckých hlasů. Je to vůbec reálné?

Nad tím asi v tuto chvíli raději ani nepřemýšlíme. Naším úkolem je momentálně přesvědčit Senát. A i pozice obou komor v ústavní žalobě je odlišná. Senát je skutečný žalobce. Ten musí žalobu schválit a před Ústavním soudem sehrát roli žalobce. Sněmovna pouze vyslovuje souhlas, a to by ani příliš neměla hodnotit její obsah. Spíše jenom to, jestli žaloba není motivovaná politickými činy. Je to docela podobné tomu, když Sněmovna rozhoduje o vydání poslance k trestnímu stíhání.

Jak ale poslance chcete přesvědčit, aby jí dali šanci?

Asi stejným způsobem, jako se o to budeme snažit v Senátu. Takže oslovíme členy některých poslaneckých klubů – zatím ale nevím jestli všech. Ještě jsme o tom vlastně ani nevedli debatu. Momentální krok je přesvědčit senátory, aby žalobu schválili. Až pak budeme plánovat, jak vyřešíme krok další, který se bude vztahovat ke Sněmovně.

Nevyloží si to část veřejnosti jako krok, kterým jen chtějí kritici zbavit Miloše Zemana úřadu?

Tenhle argument poměrně dlouho převažoval nad úvahami, jestli do žaloby jít, či nejít. Protože diskuze se k tomu vede už léta. A jedním z argumentů, aby se tak nestalo, byl, abychom nepřispívali k rozdělování společnosti – byť neúmyslně. Samozřejmě žaloba i dění okolo ní můžou situaci přiostřit.

Ale chování prezidenta už zašlo tak za hranu, včetně faktických protiústavních kroků, které činí, že už není na co čekat. Takže už ani případný negativní efekt není důvod k tomu, abychom tento krok neučinili.

A kdyby Ústavní soud rozhodl ve prospěch Miloše Zemana? Co to bude znamenat?

Záleželo by na tom, proč by tak Ústavní soud rozhodl. Jestli by posoudil všechny jednotlivé skutky a rozhodl, jestli jsou, nebo nejsou v souladu s Ústavou. Samotná žaloba je poměrně složitý právní text, navíc je to žaloba, jež nemá žádný precedens, takže její posouzení bude složité. A na samotném verdiktu nebude důležité jen to, jestli je prezident vinen, nebo nevinen, ale i proč a z jakého důvodu.

Je ale nutné říct, že ačkoliv je to žaloba proti prezidentovi České republiky, není to žaloba o prezidentu Zemanovi. Je to o tom, jakým způsobem se může vykonávat prezidentský mandát a kde jsou jeho mantinely. Protože pokud nijak nevystoupíme proti tomu, co prezident udělá teď, tak to legitimizujeme. A člověk, který pak přijde po Zemanovi to klidně může vzít jako základ svého jednání a přidat ještě něco horšího. Právě pro tu budoucnost by bylo dobré, aby žaloba doputovala až k soudu.

Za celou dobu, co na žalobě pracujete – postřehli jste nějakou reakci prezidentské kanceláře?

Jako hobby sledujeme Twitter pana Ovčáčka, kde jsme nějakou zpětnou reakci registrovali. Jinak jsme žádnou reakci ani neoficiálně nedostali.

Skutků je v žalobě celá řada: mluvíte v ní třeba o principu prezidentského vládnutí, o vměšování do nezávislosti justice a podobně. Které z jeho prohřešků jsou ale podle vás typově nejzávažnější?

Každý to bude cítit jinak. Já jsem profesí právník, takže se mě nejvíc dotýká zásah do nezávislosti justice a vedle toho i způsob uzurpování moci, kterou prezident nemá. Prezident nemá podle české Ústavy žádnou výkonnou pravomoc, ale současný prezident se s tím nechce smířit a neustálým obcházením a bojkotováním Ústavy se toho snaží fakticky dosáhnout.

Co se týče vměšování do nezávislosti justice – vy jste případ s Josefem Baxou zmínil jako jeden z hlavních prohřešků Miloše Zemana. Ten měl tehdy Baxovi slíbit post předsedy Ústavního soudu výměnou za to, jak bude rozhodovat. Miloš Zeman něco takového popřel. Jak to u soudu chcete dokázat?

Konkrétně tento bod budeme prokazovat návrhy svědeckých výpovědí.

V žalobě také zmiňujete kauzu ruského hackera Jevgenije Nikulina, který byl vydán do USA a prezident byl proti. Ústavní soud však nedávným nálezem označil Nikulinovo vydání za nezákonné. Promítlo se to přímo do vaší žaloby?

Abychom byli zcela otevřeni, i tento nález jsme tam uvedli. Ale z našeho pohledu nemá vliv na to, co prezidentovi vytýkáme. Ať to bylo, či nebylo protiústavní, prezident nemá co zasahovat či ingerovat do ministerstev zahraničí nebo spravedlnosti, aby někoho vydala, nebo nevydala podle sympatií pana prezidenta na nějakou stranu. Tam jde o to, že je to ingerence, která je nepovolená. Jestli ten samotný akt byl, nebo nebyl správný, jsme tam uvedli, ale nesouvisí to s tím, co prezidentovi vytýkáme.

Pokud Ústavní soud nakonec konstatuje, že prezident hrubým způsobem porušil Ústavu, co konkrétně to bude znamenat?

Pak by měla nastat okolnost, kterou předvídá zákon a měla by nastat ze zákona – prezident by byl zbaven funkce a ztratil by možnost ji znovu nabýt.

Jak je to se skutky prezidenta Zemana z minulého volebního období?

Máme za to, že odpovědnost za tyto skutky nezaniká tím, že je prezident v druhém mandátu. V žalobě jsme tomu věnovali celou kapitolu, konzultovali jsme to s ústavními právníky, protože na ni v zákoně nejsou žádné odpovědi.

Ti nám řekli, že je to v pořádku. Že odpovědnost za skutky spáchané během prvního volebního období si prezident nese dál, dokonce je možné je projednat i v případě, kdy by mezitím jeho mandát zanikl. Takže máme za to, že projednatelné jsou. A všechny důvody, které pro to máme, jsme uvedli i do žaloby, ať je mohou posoudit všichni.