Choďte k bankéři dvakrát ročně jako k zubaři, radí šéf spořitelny

„Pro lidi s nižšími příjmy je finanční poradenství ještě důležitější než pro ty movité,“ říká v rozhovoru pro pořad Špičky byznysu TV Seznam generální ředitel České spořitelny Tomáš Salomon.

Změna přístupu ke klientům je ve spořitelně, stejně jako v jiných bankách, vyvolána technologickým vývojem. Technologie zastanou stále víc činností živých bankéřů. Přebírají zprostředkování plateb, vyřízení úvěrů, posouzení bonity zákazníků, běžnou komunikaci s klienty i správu úvěrů.

Finanční poradenství je podle šéfa spořitelny službou, kterou stroje a umělá inteligence zatím nenahradí. „Chceme vést naše klienty k zodpovědnému hospodaření. Máme k tomu už nějakou dobu na úrovni naší nabídky speciální program nazvaný Zdravé finance,“ shrnuje Salomon.

Dodává, že Česká spořitelna se tím vrací jak k vlastním kořenům, tak ke kořenům své mateřské rakouské skupiny Erste. Oba ústavy vznikly v první půli 19. století, kdy se rodilo hnutí spořitelen jako finančních ústavů určených speciálně pro středně a nízkopříjmovou klientelu.

Co může dělat banka pro to, aby se finance jejích klientů ozdravily? Přiznám se, že si pod tím neumím nic konkrétního představit…

Program Zdravých financí vede naše klienty k odpovědnému hospodaření s penězi. Snažíme se jim pomoct, aby si lépe řídili svůj domácí rodinný nebo individuální rozpočet. Chceme je motivovat, aby spořili, říkáme jim, jak velkou rezervu by měli mít na účtu a kolik peněz investovat. Že když se o svůj majetek nestarají nebo když jim peníze na účtu jenom leží, nemůžou počítat, že z toho majetku něco rozumného vykvete.

Odpovědnost v našem případě začíná už na úrovni dětí, máme krásný program Abeceda peněz, kde s jednotlivými školami – a dneska je jich více než 200 – vytváříme komunitní projekty na našich pobočkách. Tam přijdou děti, paní učitelka, rodiče a společně vlastně tvoří nějaké projekty. Vlastně je učíme, jakou hodnotu mají peníze, jak kdy je a naopak není dobré, aby se zadlužili a půjčovali si, snažíme se odstraňovat řekněme finanční negramotnost.

Vy se snažíte dělat osvětu, aby si lidé nechávali rezervy, spořili, nezadlužovali se bezhlavě. Může tohle fungovat u lidí, kteří mají rodiny, řeší stále dražší bydlení a dopravu – a žijí z průměrného platu přes třicet tisíc? Nebo spíš s daleko menším příjmem, protože na průměr u nás dvě třetiny lidí nedosáhnou.

Je to pro ně důležitější než pro ty movité. Lidé, kteří už mají určitý vyšší příjem, nějaký majetek, jsou na finanční poradenství zvyklí. My se snažíme ho demokratizovat až na úroveň finančně i příjmově průměrného a možná podprůměrného občana. Pro něj je důležitější udělat si základní rezervu. Abych, když se mi zkazí pračka, si nemusel bezhlavě půjčovat.

Funguje vám to? Lidé nejsou zvyklí, aby je na pobočkách banky někdo školil, jestli si mohou nebo nemohou vzít úvěr. Když nedostanou úvěr na opravu pračky – anebo třeba na dovolenou, což je horší půjčka než na pračku – u vás, mají spoustu možností, jak si peníze půjčit jinde. Zpravidla mnohem dráž.

Máte pravdu. My jsme regulovaná, přísně dohlížená instituce. Jako každá banka v České republice. My si ani nemůžeme dovolit půjčit lidem, kteří jsou v exekuci anebo na půjčku příjmově nedosáhnou. Systém bohužel umožňuje i existenci firem, které té regulaci nepodléhají. Nebo jednotlivců, kteří jsou ochotni lidem půjčit za významně vyšší úroky a dostat je tím třeba do dluhové pasti. Byl bych rád, aby v tom šel stát naproti změně.

Jaký podíl mají banky na exekucích, kterým u nás čelí přes 800 tisíc lidí?

Z těch stovek tisíc exekucí stojí prapůvodně úvěr poskytnutý bankou jenom za zhruba třemi procenty. Zbytek jsou buďto na začátku nezaplacená jízda načerno, nebo nezaplacený účet za jakoukoliv službu. Nebo to začalo tak, že banka nemohla poskytnout úvěr a člověk pak na ulici na první lampě najde inzerát „Půjčíme vám peníze“. Potom se roztáčí spirála, některé skupiny toho zneužívají a příslušenství k samotnému úvěru naroste tak, že už to nejste schopen splácet. To je první pohled na věc.

A ten druhý?

Ten druhý je potom určitá demokratizace a posilování finanční gramotnosti. Protože my tam máme také máslo na hlavě. V předchozích dekádách jsme se u lidí s průměrným příjmem takhle často nechovali. K tomu řeknu trošku na obhajobu, že nám to dnešní technologie začínají umožňovat. Finanční poradenství neodehrajete dokonale s omezeným počtem finančních poradců, které máme na bankovních pobočkách. My je měníme do formátů, které jsou k poradenství vhodné. Zaměstnance třeba vybavujeme mobilními tablety.

Jak se v dnešním světě mění bankovní služby? Jak bude vypadat spořitelna budoucnosti?

Já osobně nevěřím jen na digitální model. Před 15 nebo 20 lety byli renomovaní poradci na odborných konferencích schopni říkat, že do deseti let tady nebude ani jedna pobočka banky. Časy se změnily, ale není to tak. Naopak, některé banky, které začaly jako čistě digitální, dnes otevírají pobočky. Já bych ani nikomu nedoporučoval, aby si vzal 20letou hypotéku na dva kliky. Technologicky to dnes možné je, ale je to neodpovědné. Správné je zkonzultovat rozhodnutí a parametry dvacetiletého úvěru s člověkem, který už to xkrát viděl a dělal a je součástí významné banky. A je v našem zájmu, aby se lidem pomáhalo bohatnout a aby se učili se svými financemi lépe hospodařit.

Zatím nám vy bankéři moc zbohatnout nepomáháte, úroky na spořicích produktech jsou minimální.

No, kdybyste byla klientka, tak vám doporučím, abyste měla určitou část peněz jako okamžitou rezervu na běžném účtu, ale nepočítejte s tím, že vám ji budeme zhodnocovat. To je skutečně krizová rezerva, řekněme tři měsíční platy na něco neočekávaného. My se snažíme lidem vysvětlit, že v dnešním světě relativně nízkých úrokových sazeb nemůžou počítat automaticky se zhodnocením tak, jak jim kdysi banky nabízely na termínových vkladech nebo spořicích účtech…

Na běžném účtu vlastně nemohou počítat s žádným zhodnocením a ještě jim úspory požírá inflace. Dlouhodobě se zatím moc nezhodnocují ani konzervativnější investiční produkty.

Aby to dávalo nějaký smysl, je dobré, aby se lidé naučili konzervativně investovat, a to by jim právě měli naši poradci poradit – jakým způsobem, jakou částku, jestli pravidelně nebo jednorázově. Například spořit si na penzi. Když se tím začnete zaobírat ve správném věku a dostatečně mladá, tak si myslím, že vás můžeme tím životem provést bez větších nárazů. Stejně jako zafinancovat vzdělání svých dětí nebo si pořídit větší bydlení. My jsme často zvyklí ty věci řešit – já tomu říkám – ambulantně. To znamená, přijdete, když problém už existuje. Já bych rád z té ambulantní péče o finanční zdraví přešel k prevenci.

Myslíte chodit do banky na preventivní prohlídky finanční kondice?

Abys vás nebolel zub, je fajn si jednou nebo dvakrát ročně zajít k zubaři nebo na dentální hygienu. Eliminujete pravděpodobnost, že vás něco bude bolet. Paralela s těmi financemi je přesná.

Velmi doporučuju každému, aby si našel instituci, které důvěřuje, jež bude relativně blízko místa, kde žije, aby si našel digitálního poradce, se kterým je v kontaktu téměř denně. Anebo jednou týdně. Bude mít na koho se s důvěrou obrátit, když bude řešit klíčová rozhodnutí. A raději ještě, když je bude plánovat. Když víte, že se do dvou let chcete přestěhovat do většího bytu, tak je dobré si za tím poradcem zajít dneska. Stejně tak když víte, že jednou si budete chtít užívat důchod, je dobré se o tom poradit dneska a zapřemýšlet, jaké jsou daňové optimalizace, pobídky státu – ať už prostřednictvím stavebního spoření nebo penzijního připojištění – které je škoda nevyužít. A jsou lidé, kteří to nedělají.