„Chodit za panem Babišem byla chyba. Byl jsem za to vyobcován z novinářské obce," říká Marek Přibil

Pane Přibile, donedávna jste se novinářům vyhýbal, nechtěl jste s nimi komunikovat a odvolával jste se na strach z fyzické likvidace. Co se změnilo, že dnes jste s rozhovorem souhlasil? 

Zprvu jsem se stáhl do ústraní proto, že jsem si musel nejprve sám vyjasnit, jakou roli v tomto příběhu vůbec hraju.

A už jste to zjistil? 

V podstatě tam byly tři neslučitelné role. Buďto investigativec bojující proti korupci bez ohledu na osobní rizika. Kariérista vlichocující se oligarchovi. Nebo, jak se psalo, talentovaný agent provokatér, který usvědčil nejoblíbenějšího politika a potenciálního premiéra.

A která z těch verzí je podle vás ta správná?  

No z těchto verzí není správná podle mne ani jedna, protože pravá podstata věcí se ráda skrývá.

K tomu se ještě dostaneme. Původní otázka směřovala k tomu, zda se už nebojíte fyzické likvidace. Proč jste změnil názor, že už můžete vystoupit? 

Uvědomil jsem si po čase, že k této celé kauze budu muset zaujmout nějaký postoj a někde vystoupit. Nicméně poté, když už jsem byl připraven toto udělat, se začaly množit různé výhrůžky, a to stran lidí, kteří stojí za sociální demokracií. A skončilo to tím, že jsem měl povolená kola u automobilu, když jsme jeli na D1. Předtím byl automobil v servisu.

To jsou dost vážná obvinění. Říkáte, že to jde od sociální demokracie. Od koho konkrétně? 

Nevím, jestli za tímto autem stál někdo od sociální demokracie, ale lidé, kteří se pohybují kolem sociální demokracie, vzkazovali přes mé známé různé věci. Ale já nebudu odtajňovat jejich jména.

Proč by vás měla chtít sociální demokracie zastrašit?  

Myslím si, že jsem byl opravdu trnem v oku ministru Chovancovi a můžou se bát, jakými materiály mohu ještě ze své novinářské - v uvozovkách - kariéry disponovat.

Zároveň jste teď trnem v oku Andreji Babišovi, který vás označil za provokatéra, jenž za ním chodil, a vlastně naznačil, že jste to mohl být vy, kdo vaše schůzky nahrával. 

Je třeba se na tu situaci dívat v jistém kontextu. A ten kontext, jak to bylo se schůzkami s Andrejem Babišem, já znám a troufám si říct, že to, co se zkratkovitě psalo, neodpovídá realitě. Navíc ony nahrávky byly opravdu sestříhané, a myslím si, že kdyby byl puštěn celý rozhovor, který jsem s panem Babišem vedl, tak by jeho vyznění bylo poněkud odlišné.

Pojďme to vzít od začátku. Jaké to byly schůzky? Kolik jich bylo? Kdy to bylo? A proč se vůbec odehrály? 

Schůzky byly celkem tři. První se odehrávala v září, druhá koncem listopadu a třetí buď koncem loňského roku, nebo začátkem letošního roku. Nebudu zde říkat, zdali jsem byl na schůzky vysílán někým z mediálního domu Mafra, nebo zdali šlo o mé sólo akce...

Vy to sice říkat nechcete, nicméně víme, že jste tam byl vysílán vedením redakce. 

Toto nebudu vůbec komentovat, protože jsem podepsal v dohodě o rozvázání pracovního poměru, že se nebudu vyjadřovat k interním záležitostem, které se týkají mediálního domu Mafra.

Dobře. Proč jste jako reportér Mladé fronty Dnes chodil na schůzky s majitelem vydavatelství Mafra Andrejem Babišem?  

Důvody byly dva. Za prvé: V posledních několika měsících jsem se vůbec nepodílel na zpravodajství MF Dnes, psal jsem krátké glosičky, ale pořád jsem si dlouhodobě zpracovával materiál, který se týkal ROPu (regionální operační program, pozn. red.), ve kterém figuroval ministr Chovanec. A pokud bych chtěl tento materiál publikovat, tak jsem měl pocit, že potřebuju mít i oporu vydavatele.

A opora šéfredaktora vám nestačila? Ten nebyl vaším bezprostředním nadřízeným, s kým byste o tom měl komunikovat? 

Myslím si, že by to bylo dosti riskantní tento materiál publikovat, ale byl to můj soud. A druhá motivace byla, že jsem se chtěl z jistých důvodů Andreji Babišovi zavděčit. Ty důvody zatím nikde nepadly a mohou vám přijít trochu legrační, ale je to pravda. Jaksi se mi v posledním roce dosti zajídalo mediální prostředí, zajídaly se mi noviny a sdělovací prostředky a měl jsem jistou vizi, jistý cíl, který jsem konzultoval s šéfredaktorem Lidových novin, poté s některými kulturními redaktory, poté se svými kolegy. A abych tuto vizi mohl realizovat, musel jsem mít podporu vydavatele. Byla to vize zřídit velkou knižní divizi v Mafře. Na tom jsem se chtěl podílet, chtěl jsem ten projekt vypracovat od A do Z. Vím, že je to neziskové, a proto jsem chtěl mít dobrý vztah s vydavatelem.

Nepřipadá vám zvláštní, že jste se chtěl svému vydavateli, byť by ty cíle mohly být celkem i pochopitelné a bohulibé - vydávání knížek, zalíbit tím, že mu přinesete politickou kauzu a řešíte s ním, kdy ji máte zveřejnit? Jestli teď, nebo až před volbami, aby to mělo co největší efekt? 

Já jsem tam řekl pár vět, které jsou z hlediska žurnalistiky nepřijatelné, například že máme na Chovance nabito a podobně. Já jsem to bral jako takový neformální rozhovor.

Mně se zdá, že z hlediska žurnalistiky je nepřijatelné už tam vůbec chodit se s ním o těchto věcech radit. 

Já jsem nad tím samozřejmě přemýšlel, ale bral jsem pana Babiše jako vydavatele. Samozřejmě je problém, že je současně vrcholným politikem. Samozřejmě z hlediska žurnalistiky to byla chyba a byl jsem za ni vyobcován z žurnalistické obce.

Ty schůzky byly tři, jste říkal. Andrej Babiš věděl, že jste tam s vědomím vedení redakce? 

Říkal jsem, že se k tomu nechci vyjadřovat. Ale co se týká schůzek s Andrejem Babišem, tak jsem s ním komunikoval skrz svůj normální pracovní e-mail nebo skrz pracovní telefon, který jsem měl k dispozici.

Povedlo se vám docílit svého – vyměnit de facto s Andrejem Babišem politické informace za nějakou podporu své knižní edici?  

Já jsem vyčkával a říkal jsem si, že bude ideální, když získám jakousi důvěru vydavatele a potom jemu i vedení MF Dnes kompletně představím tento projekt od A až do Z.

Vy jste si vážně myslel, že výměnou za informace, které by mohl Andrej Babiš politicky využít, dostanete takovou podporu? 

Myslím, že nešlo o výměnu informací, které by mohl pan Babiš politicky využít. Co se týká materiálů, které jsme konzultovali, tak to byl materiál z expozitury ÚOKFK v Hradci Králové...

Citoval jste mu z vyšetřovacího spisu kauzy Beretta. 

To není pravda. Slovo Beretta tam padlo v jedné souvislosti: Schůzka proběhla zrovna v době, kdy Lidové noviny publikovaly materiál o tom, že na Karla Muzikáře někdo vytvářel kompromitující složku.

Nicméně jste měl pocit, že jsou to informace, které by pana Babiše mohly zajímat – proto jste mu je přece říkal. A vzhledem k tomu, že jste chtěl docílit jeho podpory ve svém projektu v Mafře, tak se musím zeptat: Nenahrával jste si ty schůzky pro nějaký svůj účel? Abyste měl de facto důkaz, že jste posloužil Andreji Babišovi? 

Ne, já jsem si ty schůzky vůbec nenahrával.

To znamená, že to, co si všichni myslí, tedy že vy jste tím autorem nahrávek, popíráte? 

Zcela to popírám.

Máte nějaké vysvětlení, kdo to nahrál a jak? 

Mám vysvětlení asi tři. Nicméně pokud bych je sdělil, tak půjde o rovinu spekulace, protože pro ně nemám žádný konkrétní důkaz. Domnívám se, že šlo o politický boj mezi ČSSD a Andrejem Babišem a o to, že jistý ministr má pod sebou jistou službou.

Tak tuhle spekulaci zveřejnil i Andreji Babiš: Tím jistým ministrem má být ministr vnitra Chovanec, proti kterému jste napsal spoustu textů. Vy jste v tomhle směru byl velice politicky činný, ve spolupráci s Andrejem Babišem. 

Ve spolupráci s Andrejem Babišem ne. Já jsem nikdy předtím s Andrejem Babišem osobně o Chovancovi nehovořil. Kromě této jedné schůzky.

Vy dneska de facto svědčíte o tom, že Andrej Babiš ovlivňuje obsah Mladé fronty Dnes… 

To si v žádném případě nemyslím, že by pan Babiš ovlivňoval obsah Mladé fronty Dnes. Bylo mojí chybou, že jsem mu představil materiál, který připravuji, a zeptal jsem se, kdy by mohl být publikován. A na to pan Babiš velmi laxně odpověděl, že teď asi ne, protože bylo před Vánoci.

Vy jste ho vlastně žádal, aby rozhodl. 

Já jsem ho nežádal o to, aby ten materiál prosadil do novin, to v žádném případě. Týkalo se to toho ROPu a spíš mi šlo o to, jestli to mám nabízet teď, nebo až později. A bylo mojí chybou se na to ptát. Měl jsem se zeptat šéfredaktora.

Samozřejmě tahle vaše námitka platí v případě, že by šéfredaktor a ředitel strategického rozvoje Mafry o vašich schůzkách nevěděli. Jak jsem říkal, máme informaci, že o tom v redakci informováni byli. Nicméně, schůzky byly nahrány, nahrávky se dostaly ven, Andrej Babiš vás označil za provokatéra. On se vás teď musí bát, protože můžete disponovat dalšími nahrávkami, které ještě zveřejněny nebyly…  

Podívejte se: Já se domnívám, že ty nahrávky byly pořízeny zřejmě přes můj mobilní telefon. Shodou okolností, v září, před tím, než proběhla první schůzka s Andrejem Babišem, jsem byl na jednom výslechu na GIBS (Generální inspekce bezpečnostních sborů, pozn. red.), kde jsem musel na hodinu telefon odevzdat... Pro mě ze záhadných důvodů.

To souviselo s vaším setkáním? 

Ne. Pouze jsem přemýšlel, kdy jsem neměl telefon pod kontrolou. A pokud někdo například z ochranné služby, mohl spolupracovat s ÚZSI (tajná služba podléhající ministru vnitra, pozn. red.), tak stačilo dát vědět, že ta schůzka je a stačilo tu aplikaci zapnout. Mohlo to být třeba dálkovým odposlechem. Já pouze vím, že ty schůzky a ty záznamy jsem nepořídil já a žádnými jinými nedisponuji. Samozřejmě se objevila spousta teorií, spousta verzí. Také jsem o nich přemýšlel, některé jsem zamítl: Docela mě poškodilo, že novináři začali psát, že jsem to nahrál a prodal se svým počítačem. Když jsem se bavil s novinářem, který to rozvířil, tak mi akorát řekl: No tak mylná verze.

Jak to bylo, musíte vědět nejlépe vy sám. Ale to, že se dlouhodobě scházíte s bývalým policistou z Útvaru zvláštních činností Stanislavem Hájkem, který byl u policie blízko pořizování odposlechů, může vyvolávat velké spekulace. Jak s tímto člověkem spolupracujete? Proč se scházíte? 

My se známe řadu let. Ale spíš než to, že by byl mým intenzivním zdrojem informací, tak nás pojí přátelský vztah.

Pan Hájek v této věci nevymýšlel žádnou strategii, nepomáhal vám teď po odchodu z Mafry? 

Ne, ne, ne. No, pomáhá mi, ale po psychické stránce. Protože to pro mě byla docela složitá situace.

Pokud se scházíte s panem Hájkem a pokud vaše schůzky s Andrejem Babišem mohly být nahrány přes váš mobilní telefon, nemohl pan Hájek iniciovat jejich nahrání? 

Vůbec by mi to k němu nesedělo. A co se týká mých schůzek s Babišem, tak jsem mu dodatečně řekl, někdy až po druhé schůzce, že jsem se s vydavatelm viděl, takže ani o první schůzce on nevěděl.

Poté, co nahrávky unikly ven na twitterovém účtu Skupina Šuman, tak jste se s vedením vydavatelství Mafra dohodli na ukončení spolupráce. Dneska jste nezaměstnaný? 

Ano. A protože jsem měl z té události poměrně těžkou hlavu, tak jsem zatím na neschopence. Ale myslím si, že ji brzy skončím.

Předpokládám, že když sám hodnotíte svou situaci tak, že jste se zpronevěřil novinářským zásadám, v branži už asi zůstat nechcete? Co chcete dělat? 

Já vůbec netuším. Zmínil jsem knihu, která vyšla, jež se sdělovacích prostředků týkala (Svátosti sadistického boha, pozn. red.). Ta kniha se zalíbila režiséru Milanu Cieslarovi a nabídl mi spolupráci: Podepsali jsme smlouvu, podepsali jsme scénář. Takže pokud by se to podařilo, tak bych se třeba časem mohl věnovat psaní scénářů nebo něčeho takového.

Nebudete psát další knihu? Jak jsem chodil za Babišem? 

Jak jsem chodil za Babišem… To by byly tři kapitoly, tři schůzky.

Třeba by z toho vznikla kniha vznikla. Možná i film. 

Já nevím. Myslím, že člověk má svůj život žít a ne o něm psát. Literatura je o něčem zcela jiném.

Celý záznam rozhovoru s Markem Přibilem si pusťte zde: