Chlapi, neblázněte a zavřete to…

Dalo se to čekat. V době, kdy Evropu a vlastně už celý svět souží koronavirus, bylo jen otázkou času, kdy se pozitivní test na původce současné pandemie objeví i mezi profesionálními sportovci, fotbalisty nevyjímaje.

Na začátku týdne se virus objevil u hráče německého druholigového Hannoveru Tima Hüberse, stejně dopadl i bývalý reprezentant Dánska Thomas Kahlenberg, sice v současnosti již fotbalový rentiér, jenže už s virem v krvi navštívil ligové utkání a potkal se s řadou bývalých spoluhráčů. Prozatím nejtučnější úlovek si nechal zpropadený virový útočník na středu, kdy byl potvrzen pozitivní nález u Daniele Ruganiho z týmu italského mistra Juventusu.

A to už je mezinárodní problém se vším všudy, „Juve“ baží po výhře v Lize mistrů, ale dle všeho má letos – už zase – utrum. Tentokráte za tím nejsou neproměněné šance a chyby v obraně, nýbrž zásah vyšší moci. Nedovedu si představit, že by tým neskončil v karanténě, stejně jako třeba hráči Interu Milán, s nímž právě Juventus hrál mistrovský zápas před pěti dny. Což pravděpodobně bude znamenat konec letošního ročníku italské ligy a stejné by mělo platit i pro evropské pohárové soutěže.

Už jen proto, že v Evropské lize nelze odehrát zápasy dalších italských klubů. Itálie je zkrátka v komplexní karanténě a přes to nejede vlak. Navíc se s pravděpodobností blízkou stovce procent dá očekávat, že to, co se děje v Itálii, nastane i v dalších zemích. Byť třeba nepůjde o tak razantní průběh epidemie.

Uchylovat se v daný moment k nějakým kontumacím a posouvání termínů je nesmysl, protože by vznikl totální paskvil. I kdyby se totiž situace se zpropadeným virem měla během jara a počátku léta zlepšovat a umožnit tak konání mistrovství Evropy, o čemž ale velmi silně pochybuji, nebyl by dostatek termínů pro dokončení ligových soutěží a zároveň pro přípravu reprezentací.

Jenže z mého pohledu jde o pouhou iluzi. Opravdu si konání evropského šampionátu, rozstrkaného navíc po celém kontinentu od Bilbaa po Baku díky šílenému nápadu Michela Platiniho, nedokážu představit. Absurdní myšlenka to byla už při svém narození. Platini zkrátka vyhlásil hon na hlasy představitelů velkých i malých federací, mocně toužil stát se nejmocnějším mužem světového fotbalu a obětoval jeden kontinentální šampionát. Dnes, po objevení se koronaviru, má tenhle příběh ještě daleko bizarnější kontury.

Mám fotbal rád, navíc mě i zprostředkovaně živí, ale nevidím jinou cestu než vyhlásit sezonu za ukončenou. Hrát bez diváků, s rizikem, že i tak se soutěže velmi pravděpodobně nedokončí, to je k ničemu. Jistě, objeví se celá řada problémů : finanční ztráty, nejasnosti okolo postupových míst do evropských pohárů pro sezonu příští, potíže na přestupovém trhu, to je všechno pravda. Ale zdraví všech zúčastněných musí mít přednost.