Článek
Vigilní kóma je stav, kdy se člověk sice hýbe a otevírá oči, avšak stále je v bezvědomí. „My ani nevíme, jestli nás vidí, jestli vnímá, že jsem to já a co mu říkám,“ říká Adamova matka Ilona Cigáňová. Loni v květnu odešla se synem na běžnou operaci, kterou ročně podstoupí tisíce dětí i dospělých. S Adamem byla v nemocnici jako doprovod a byla u něj ve chvíli, kdy začal, čtyři dny po operaci, silně krvácet z operační rány.
Sestru sloužící noční službu na dětském oddělení požádala, aby zavolala ARO. „Její žádost byla zamítnuta s tím, že snad nebude tak zle,“ říká Adamův otec Jan Vyčítal, který byl v té době doma s mladším synem.
Dětská lékařka rozhodla o přepravě krvácejícího hocha na ambulanci ORL, kam se s ním matka musela vydat pěšky přes celou budovu nemocnice, i po schodech. „Chvíli šel sám, chvíli ho partnerka nesla. Sestra nechtěla jet výtahem, protože se bála, aby v něm neuvázli,“ kroutí hlavou Vyčítal. Když došli k ambulanci ORL, zjistili, že je uzavřená. Byla totiž jedna ráno a sestry na dětském oddělení neměly kontakt na službu konajícího lékaře ORL.
To, co se stalo pak, považuje Jan Vyčítal za největší selhání zdravotnic – vyděšenou matku se stále silně krvácejícím synem nechaly na chodbě samotnou a odešly. „Doprovázející dětská lékařka po zjištění, že je ORL ambulance zamčená, od krvácejícího dítěte v klidu odešla s rukou v kapse, aniž by mu poskytla jakoukoliv pomoc, což zachytila i bezpečnostní kamera,“ ukazuje Vyčítal záběr z kamery. Na tom druhém je Ilona Cigáňová s krvácejícím synem a vedle ní panikařící sestra, která si zděšením zakrývá ústa rukou.
Z prodělaného stresu matka chlapce na chvíli zkolabovala na lavici. Když přišla k sobě, odešla i panikařící zdravotní sestra. „Krvácející syn a moje zoufalá partnerka tak zůstali před zamčenou ambulancí sami,“ kroutí hlavou otec chlapce.
Lékař se k chlapci dostal až po 13 minutách. „Nedovedete si představit, jak dlouhých mi těch 13 minut připadalo. Jako celá věčnost,“ popisuje Cigáňová, která sama pracovala jako zdravotní sestra. Kvůli synovi musela v práci skončit, protože Adam potřebuje nepřetržitou péči. Ještě před příchodem lékaře však Adam upadl do bezvědomí a jeho resuscitace trvala 40 minut. Hned poté ho záchranná služba přepravila do Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
Odtamtud po stabilizaci, avšak s trvale poškozeným mozkem a ve vigilním kómatu, Adam putoval do několika rehabilitačních zařízení a domů se dostal až těsně před Vánoci. V jeho dětském pokoji mu rodiče nechali pracovní stůl tak, jak ho před operací opustil. Včetně kalendáře z loňského roku, do nějž si tehdy osmiletý kluk poznamenal školní výlet, na který se těšil.
Rodiče na nemocnici podali žaloby a dali případ k prošetření policii, neboť jsou přesvědčeni, že zdravotnický personál vážně pochybil. Od pardubické nemocnice se prý nedočkali ani omluvy, ani odškodného.
Mluvčí nemocnice na otázky Seznamu týkající se provinění lékařky, jejího možného potrestání či odškodnění rodiny, neodpověděla. „Situace, ve které se ocitla rodina Vyčítalových, je bolestná a velmi nešťastná a Nemocnice Pardubického kraje vyjadřuje rodině hlubokou účast. Bohužel, ani při vynaložení maximálního úsilí není možné vždy předejít komplikacím, které se mohou při poskytování zdravotních služeb vyskytnout, to však neznamená, že každý podobný případ všechny zúčastněné zdravotnické pracovníky hluboce lidsky nezasáhne. Zároveň nesmíme zapomenout, že v současné době probíhá prověřování celé věci ze strany orgánů činných v trestním řízení, při němž Nemocnice Pardubického kraje poskytuje veškerou potřebnou součinnost. Závěry orgánů činných v trestním řízení, včetně případných závěrů znaleckého zkoumání postupů zaměstnanců pardubické nemocnice, nelze v tuto chvíli předjímat,“ uvedla pouze Kateřina Semrádová.
Pro syna přitom rodiče museli za desítky tisíc korun koupit řadu pomůcek – polohovací postel, speciální vozíky či schodolez, díky němuž mohou syna dostat dolů ze třetího patra domu bez výtahu, kde bydlí. Další tisíce korun stojí zdravotnický materiál, neboť Adamovi musí s dýcháním pomáhat tracheostomie a jídlo mu rodiče podávají hadičkou.
Rodina by chtěla odškodné použít i na pořízení nového bydlení. Sice mají vlastní byt, ale dostat těžký vozík s chlapcem ze třetího patra a pak zpět je velmi náročné. „Nemohu s ním jít sama na procházku, protože těžký schodolez jednoduše nezvládnu. Musím čekat na partnera, až přijde z práce a vozík s Adámkem sveze dolů on,“ říká Cigáňová. I proto rodiče zřídili sbírku, jejíž detaily jsou k nalezení na www.proadamka.cz.
