Článek
Dnešní pes má za sebou hodně dlouhou cestu. Kdysi si žil svůj vlastní život ve smečce, někdy bylo lépe, někdy hůře, ale jednou mu takhle byla opravdu děsná zima a všiml si, že lidé mají oheň a také nějaké kosti, ke kterým se nikdo nehlásí, rozhodl se přiblížit a bylo vymalováno.
Později se mu z toho dokonce začaly dělat psí oči, protože se ukázalo, že hlídat už lidé zas tolik nepotřebují a že si své lidské emoce raději promítají do psů roztomilých.
A teď chce člověk tu léta budovanou psí rozkošnost využít trochu víc. O hodně víc.
Se psem už dávno nechodí před fotografy a selfie tyče jen exotické celebrity typu Paris Hilton. Boris Johnson si minulý týden k volební urně přibral svého Dylina – a vyhrál na celé čáře. Boris. S Dylinem v náručí. Náš Rambohafík se dokonce dostal až na hrob neznámého vojína na Vítkově!
Psi prostě polidšťují – což dobře vědí jak rozcuchaní politici, tak lidé hledající lásku.
Podle německého „seznamovacího kouče“ Horsta Wenzela je pes na průvodní fotce na internetové seznamce rozhodující výhodou, a to zejména pro pány.
Ženy údajně dávají psa na seznamovací fotografii spíš jako prosté oznámení „mám psa, počítej s tím”. Kdežto u mužů, kteří se obecně neumí vyfotit tak dobře jako ženy, může pes jednak zafungovat jako roztomilý prvek, který odláká pozornost od případných fyzických nedostatků, a jednak může vyzařovat pozitivně hodnocenou schopnost milovat a postarat se o druhou bytost v horizontu několika let. Ale pozor…
Podle Süddeutsche Zeitung se po fenoménech ghostingu (přerušení komunikace bez vysvětlení či oznámení), benchingu (potenciální partner je ponecháván takzvaně na střídačce) a orbitingu (potenciální partner nekomunikuje, ale lajkuje obsah na sociálních sítích) objevuje také dogfishing – pojmenování pro trend, kdy si vztahuchtiví jedinci psa pro seznamovací fotografii pouze půjčují, aby dosáhli „aww efektu“ a vzbudili zdání zodpovědnosti. A padl na ně odlesk té psí roztomilosti, samozřejmě.
A jakého psa tedy máte někde splašit, než příště zapnete Tinder? Kouč radí, že prý dobře funguje labrador nebo retrívr, žádnou velkou parádu naopak neuděláte s pudlem či rotvajlerem.
Z vlastní zkušenosti pak mohu doporučit pejska bez nohy. Jednoho takového, který o ni za neznámých okolností přišel jako štěně, totiž mám.
A není dne, kdy by mi cizí lidé neříkali, že jsem skvělej člověk, že mě obdivují, že toho, kdo mu to udělal, by rozhodně zastřelili nebo mu uřízli jeho nohu a že takových lidí, jako jsem já, je dnes už málo. Působím jako fantastická partie, jenže ve skutečnosti odpovídám pozdě na SMS i na e-maily, skoro nikam nechodím včas, utrácím peníze za blbosti, často jím v posteli a tamtéž i pracuji.
Ale denně mi alespoň pět cizích lidí řekne, že jsem úžasná a obdivuhodná osoba, a to jen proto, že v ruce držím provázek, na jehož konci je pes, kterému ta noha nikdy při ničem nechyběla.
Pozor si musíte dávat v každém případě. Spíš než do psích očí se dívejte do očí páníčkům a paničkám. Pokud má někdo potřebu vydávat se za majitele psa, vezměte nohy na ramena. A pokud má psa doopravdy, rozlučte se s oblečením bez chlupů a s tím, že když venku prší nebo máte horečku, můžete zůstat podle libosti doma.
A nezapomeňte, že i ten pes to na vás v naprosté většině případů také jenom hraje.
