„Cesty za nákupem otáčíme.“ Policisté první den přes hranice většinu pustili

Kufr služebního vozu proměnila policejní hlídka v Suchdole ve svoji úřadovnu – průběžně zastavovaným řidičům podávají předtištěné formuláře z jedné ze tří úhledně srovnaných hromádek.

„Vím, že jsou ode dneška kontroly, ale já jedu jenom do lékárny,“ vysvětluje řidička seniorka evidentně trochu v rozpacích, z toho, že byla zastavena a nemá veškeré náležitosti v pořádku. S policisty se chvíli radí, jak to má udělat, aby si mohla vyzvednout léky. Ženě následně podávají jeden z připravených dokumentů. Spokojená se s hlídkou loučí s přáním „hlavně se od nikoho nenakažte!“

Další muž v dodávce naopak se samozřejmosti vytahuje na hlídku displej mobilního telefonu, kde mu svítí dokument v elektronické podobě. „Od zítřka to bude na papíře, ano?“ domlouvá mu příslušník.

Během pondělního dopoledne policisté při kontrolách naprostou většinu zastavených řidičů na hranici s Prahou pouští.

Přísnější hlídka na Zličíně hlásí kolem poledne, že nevpustila tři řidiče. Policisté u Černošic otáčeli jen jednoho řidiče. „Řekl nám, že jede do Prahy nakupovat. Nakoupit si můžou i u sebe v okrese,“ vysvětluje policistka.

Smůlu ovšem měl pár na cestě mezi Chrášťany a Zličínem. Problém byl v tom, že zatímco muž má trvalý pobyt v Ruzyni, tak jeho přítelkyně za Prahou. Policie mohla pustit jen muže, žena se musela vrátit. „Byli jsme nakoupit a já si jedu pro věci k sobě domů a policisté nás otočili. Neuvědomili jsme si to,“ říká muž a na obou je vidět, že jsou novou okolností upřímně vyvedení z míry a rozmýšlí co dál. „Je to teda otrava,“ ozve se ještě muž, než začne vůz otáčet.

„Nedá se nic dělat. Museli jsme,“ reaguje policista.

Většina hlídek, ale bere první den spíše jako informativní a snaží se projíždějící řidiče „naučit“ a navyknout na nová pravidla, která budou platit další tři týdny. A objevují se i akční momenty. Kolem jedné hlídky projíždí cyklista, který volá, že cestou viděl auto sjeté do příkopu a „muže, který se potácí“. Policisté neváhají a jsou okamžitě rozhodnutí, že musí situaci zkontrolovat.

Ráno mezi osmou až devátou hodinou bylo na hranicích okresů znát, že do Prahy přijíždějí lidé za prací. Byli převážně perfektně připravení. Z desek vytahovali potvrzení, která měli úhledně ještě v igelitových obálkách, aby se nepomačkala. „Jedu si jenom do kanceláře pro věci a hned se vracím zpátky,“ vysvětluje Petr, který pracuje jako konzultant a označuje se za „kancelářskou krysu“. Do práce jezdil ve středu a ve čtvrtek, zbytek pracoval z domova. „Tady mám dokumenty, tenhle je na dnešní den, ale my je máme už dlouhodobě,“ ukazuje připravená potvrzení Petr.

Po deváté hodině se ovšem začínají objevovat nové důvody pro cesty do Prahy – častá je návštěva nemocnice.

„Vezeme babičku do Motola,“ hlásí muž zpoza volantu. Vedle něj skutečně sedí postarší žena s respirátorem, která působí poněkud vyplašeně. Ze zadního sedadla ji uklidňuje další žena.

Další řidič veze do nemocnice svoji ženu, která se představila jako Anna. „Máme papír od paní lékařky,“ ukazuje lékařskou žádanku a vysvětluje, že se ještě v neděli pokoušela vytisknout oficiální dokument. „Jenže to písmo bylo tak malé, že jsem to nemohla sama přečíst,“ dodává Anna, proč zvolili variantu, že jako důkaz ukážou zprávu od lékaře.

V Černošicích hlídka zastavuje i vůz autoškoly. „Zkoušky jsou napsané jasně, že je to v pořádku, že je dělat můžeme. Ale je tam psaná jen výuka, nikoliv výcvik. Nemám v tom úplně jasno, tak jsem to raději rovnou vyrazila vyzkoušet,“ líčí instruktorka z autoškoly, která zkusila schválně přejet přes hranici okresů i s žákem. Hlídka autoškolu pustila.