Cestování v rozžhaveném autobuse s respirátorem je drsné. Co by uvítali lidé?

Na tramvajové zastávce Anděl v Plzeňské ulici se většina lidí čekající na svůj spoj snaží držet ve stínu. Teploty by se totiž během dne měly vyšplhat přes třicet stupňů Celsia.

Drtivá většina z nich vyhlíží autobus nebo tramvaj bez respirátoru, snaží se však dodržovat poměrně velké rozestupy. Při nástupu do tramvaje si všichni cestující ochranu úst a nosu okamžitě nasazují. Někteří mají místo respirátorů jen roušky.

Na zastávce čeká i seniorský pár. „Radši ty roušky, ale určitě ne úplně bez ničeho. My jsme pro ochranné prostředky. Máme věk a už se bojíme. Covid jsme neprodělali a jsme očkovaní,“ říká starší dáma s nasazeným respirátorem. „Obtíže s dýcháním mívám, protože jsem navíc astmatička. Teď jsem si respirátor na chvíli sundala, protože jsme jeli metrem a ještě nás čeká cesta autobusem, takže každá chvilka dobrá,“ dodává žena. Podotýká, že s mužem kvůli obavám z nemoci nejeli hromadnou dopravou téměř půl roku.

Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) by během léta v MHD a obchodních domech měly postačit jako dostatečná ochrana pouze chirurgické roušky. „Pokud jde o MHD a nákupní centra, tam v tuto chvíli uvažujeme, že by byla povinnost zachovat pouze chirurgické roušky, nikoli respirátory. (…) Předpokládáme, že by to mělo být od 1. července, pokud se bude situace dále zklidňovat,“ řekl Vojtěch České televizi.

Velkou část osazenstva zastávek tvoří senioři. Řada z nich si při chůzi pomáhá holí. Jedna ze starších dam jde na zastávku dokonce s kolečkovým chodítkem. I přes zjevné nepohodlí však většina z nich má nasazenou ochranu dýchacích cest.

Opodál ve skleněné budce zastávky sedí na lavici další postarší paní. Přestože v okolí nikdo nestojí, respirátor nesundává. „Není to nic příjemného, ale beru to jako nutnost. Určitě bych byla pro to, aby v létě stačilo nosit místo respirátorů jen roušky. Pokud by nerostly počty nakažených, tak bych obavy neměla. Domnívám se ale, že k tomu nárůstu dojít může, potom by bylo lepší nějakou ochranu mít,“ míní důchodkyně. Možnost nošení roušek místo respirátorů v MHD a obchodech by uvítala: „V obchodních centrech si myslím, že by mohly roušky stačit. V respirátorech se teď v těch třicítkách dýchá hůř.“

Nošení respirátoru ve vysokých teplotách by podle odborníků žádné závažnější zdravotní potíže pro většinu lidí znamenat nemělo. Se ztíženým dýcháním by se mohli setkat staří lidé, kardiaci nebo lidé trpící nadváhou. Největší zdravotní riziko si naopak může uživatel respirátoru či roušky způsobit sám, pokud ho nepoužívá správně. „Největším zdravotním rizikem respirátoru je z mého pohledu to, když ho nosíte dlouhodobě v kapse a používáte respirátor určený k několikahodinovému používání několik dní. To už moc hygienické není a není to optimální,“ míní Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů.

„Problém je, když to lidé nosí, ale nevyměňují respirátory nebo roušky a nosí je třeba i týdny. Díky dýchání je to prostředí pak vlhké a v teple se pak různým množícím se bakteriím může dařit ještě víc,“ shoduje se se Šonkou Jiří Kůs, předseda Asociace nanotechnologického průmyslu ČR.

Tramvaj č. 15 na cestě z Anděla na Malostranské náměstí téměř zeje prázdnotou. Na každý úsek tramvaje připadají sotva tři lidé, přestože jsou od sebe všichni vzdáleni zhruba dva metry, nikdo nesedí bez respirátoru.

Jedním z nich je i společensky oblečený muž zhruba ve středním věku, který při jízdě listuje časopisem. „Nošení respirátoru mi nečiní potíže. Myslím, že by bylo dobré to vydržet, abychom znovu nezažili to, co loni. Aby září nebylo zase tak dramatické, a když už budeme dost naočkovaní, tak bychom to mohli zvládnout,“ domnívá se.

Jedna z největších pivnic na Malé Straně pár minut po otvíračce zatím nemá žádné místo obsazené. Obsluha se po prázdné zahrádce pohybuje s respirátorem pověšeným na zápěstí. „Upřímně, mám respirátor většinou sundaný. Na vyžádání hostů bych si ho určitě nasadil, ale to se mi zatím ještě nestalo. Jsme na tom tady jako personál všichni stejně. V tomhle počasí je to právě třeba v MHD samozřejmě čím dál horší,“ říká číšník s respirátorem na ruce. „Byl bych radši, kdyby se to zrušilo tady v rámci restaurace, protože jsme vždy dvakrát týdně testovaní. Polovina z nás je i očkovaná,“ dodává.

Podobného názoru je i knihkupkyně v jednom z největších knihkupectví v centru Prahy: „Rozčiluje mě to. Nejvíc mě štve, že se to ve školách má zrušit úplně a tady se to má proměnit z respirátorů na roušky. Což mi přijde na hlavu. Mělo by se to zrušit úplně, pokud už je tolik lidí očkovaných. Bylo by to super, kdybychom v práci nemuseli nosit nic. Zároveň se trochu obávám, že na podzim začne zase všechno nanovo.“ Kromě respirátorů v zaměstnání také jako nepříjemné vnímá nošení respirátoru v hromadné dopravě: „Klasicky v tramvaji bývá napsáno, aby se neotvírala okénka, protože to pak nechladí. Lidé je stejně otevřou, pak jsou všichni zpocení a o to hůř se tam dýchá. Sama mám kolikrát respirátor pod nosem, protože už nemůžu. Myslím, že to tak má spousta lidí, a je mi hlavně líto těch starších, co to nosí, protože se bojí.“

Klimatizovaných tramvají je v Praze jen malý podíl. Mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy Aneta Řehková uvedla, že z celkových 785 tramvajových vozů disponuje klimatizací jen 127. Většina z nich přitom jezdí na lince č. 9. Autobusy v Praze jsou na tom výrazně lépe. Klimatizaci z nich má téměř polovina.

Podobná situace je i v případě Dopravního podniku města Brna (DPMB). „Procento klimatizovaných vozů se každý rok zvyšuje. U autobusů je to 181 z celkových 326 vozů, což je více než polovina. Tramvají s klimatizací v Brně jezdí 13 (těch našich Draků, co si vyrábíme) z 325 a trolejbusů 10 ze 133. Všechny nově nakupované vozy klimatizaci mají, to je podmínka všech výběrových řízení. Dopravní podnik navíc před dvěma lety investoval 28 milionů korun do pořízení klimatizací i do starších autobusů. Náklady na vybavení jednoho autobusu klimatizací jsou půl milionu korun,“ uvedla mluvčí DPMB Hana Tomaštíková.