Článek
Není jich moc, ale jejich stopa je jasně vidět. Někteří čeští architekti spolupracovali i s lidmi ze světové špičky, jako jsou Renzo Piano, Richard Rogers nebo Zaha Hadid. Podívejte se, co dokázali.
Jan Kaplický
Před 20 lety ho v Česku znali spíš jen lidé z oboru. Ve světě a hlavně ve Velké Británii, kam v roce 1968 emigroval, však Jan Kaplický platil za pojem. Mnoho jeho návrhů se nedočkalo skutečnosti, ale jeho futurismus ovlivnil celou generaci architektů.
Neznámější jsou jeho obchodní dům Selfridges v Birminghamu, muzeum Enza Ferrariho v Modeně a novinářské centrum na hřišti Lord's v Londýně, za něž architekt dostal i prestižní Pritzkerovu cenu. Kaplický spolupracoval i s Renzem Pianem a Richardem Rogersem na pařížském Centre George Pompidou. V roce 1976 spoluzaložil studio Future Systems, které vedl až do smrti v roce 2009. V Česku se proslavil až návrhy na novou budovu Národní knihovny v Praze zvanou Chobotnice a koncertního „Rejnoka“ pro České Budějovice.
Eva Jiřičná
Zlínská rodačka Eva Jiřičná se po emigraci také usadila v Británii. Architektka vyznávající hi-tech styl se v cizině neuplatnila velkými projekty, i když má na kontě i dopravní terminál v Londýně a přístavbu knihovny v Leicesteru. Prosadila se hlavně interiéry obchodů a muzeí, zaujala odhmotněnými schodišti z oceli a skla. Její práce lze vidět v Londýně v komplexu Somerset House, ve Victoria & Albert Museu a v Královské akademii umění nebo v USA v muzeu Newyorské historické společnosti.
Pracovala pro klenotnictví Boodles či Harrods, obchody Joan & David, Hugo Boss a Joseph nebo firmu Vitra. V posledních letech je o její návrhy zájem v Česku, kde s Petrem Vágnerem vede kancelář AI-Design. Nejznámější jsou Hotel Josef a Café Braun v Praze, oranžerie na Pražském hradě a kongresové a univerzitní centrum ve Zlíně. Hodně se věnuje i bydlení.
Ivana a Jan Bendovi
Manželé Bendovi se v Československu cítili omezení, a když v roce 1984 uspěli v mezinárodní soutěži v Japonsku, emigrovali do Kanady. A úspěchy na ně dlouho nečekaly. Největším byl návrh olympijského stadionu a vesničky pro nakonec neúspěšnou olympijsou kandidaturu Toronta pro hry v roce 1996. V Kanadě Ivana Bendová navrhla řadu administrativních a letištních budov.
Díky práci v kanceláři Bregman+Hamann Architects se manželé dostali do Číny a založili tam kancelář Allied Architects International, dnes firmu s 250 zaměstnanci. Řešili třeba projekt centra města pro milion lidí nebo urbanistický komplex s třemi miliony čtverečních metrů plochy. V Šanghaji postavili 270metrový mrakodrap, za hotel Tonino Lamborghini v Su-čou získali několik cen. Později se vrátili do Kanady a přeorientovali se na bydlení. Za nejvýznamnější projekt posledních let považují vlastní dům.
Eva Le Peutrec
Architektka původem z Hořic už za studií odešla na dva roky do San Francisca. Tam pochopila, jak důležité je pro rozhled architekta cestování. Po škole si našla práci v Číně a od roku 2005 je to její hlavní místo působnosti, svého času i v kanceláři manželů Bendových. Už 10 let však bydlí v tichomořské Nové Kaledonii a do Číny dojíždí 10 tisíc kilometrů. Naučila se zpracovávat i obří projekty až do detailů, díky čemuž v soutěžích poráží i velké firmy.
Navrhla 25 mrakodrapů, město Jü-chan New City pro milion lidí, řadu kancelářských a industriálních projektů, luxusních hotelů, kulturních a sportovních center i dopravní terminál. Před pár lety dostala nabídku řídit čínskou pobočku kanceláře Zahy Hadid, ale nakonec to nevyšlo.
Poslední dva roky se věnovala přednáškám v Česku a v Austrálii. Kvůli pandemii zůstávala v Nové Kaledonii, navrhovala interiéry kaváren, restaurací či barů a různé rekonstrukce. Zúčastnila se i soutěže na novou podobu knihovny a rekonstrukci Eiffelova pavilonu v hlavním městě Nouméa. Při lockdownu napsala knihu, která v Česku vyjde na podzim.
Jakub Klaška
Architekturu Jakub Klaška studoval v Liberci, v Praze u Evy Jiřičné a ve Vídni u Zahy Hadid. Při škole byl na stáži v přední nizozemské kanceláři OMA a v ateliéru Asymptote v New Yorku. Když dostudoval, mířil do New Yorku, ale pak dal přednost nabídce Zahy Hadid na práci v její kanceláři v Londýně. Od té doby je Londýn jeho domovem, kromě projektování zde také přednáší na vysoké škole.
V Zaha Hadid Architects působí 12 let. Má na starosti několik projektů ročně, většinou v počátečních fázích. Nejvíc zkušeností má s fotbalovými stadiony. Hodně si cení celodřevěného stadionu pro anglický tým Forrest Green Rovers, který si zakládá na udržitelném životním stylu. Nyní pracuje na stadionu do čínského Si-anu, který se musí stihnout jen za 22 měsíců.
Od počátku stojí i u pražského projektu u Masarykova nádraží. Vede projekční tým a stará se, aby se komplex i po připomínkách památkářů a města držel návrhu zesnulé Zahy Hadid.
Martin Roubík a Regina Loukotová
Život Martina Roubíka je spojený s Norskem, kam emigroval v 70. letech. Architekturu dostudoval v Oslu a v japonské Yokohamě. Začínal v kanceláři Lund + Slaatto Arkitekter, později spoluzaložil kancelář Snøhetta. V ní působil 10 let jako partner, navrhl třeba Muzeum umění v Lillehammeru, jeho vrcholem byla stavba Alexandrijské knihovny v Egyptě.
Na praxi ve Snøhettě byla i Regina Loukotová, později Roubíkova manželka. Na zkušené byla i ve Vídni, v 90. letech v Praze spoluzaložila Atelier 1:1 a později s Martinem Roubíkem GEM architects. Jejich obrovským úspěchem byl postup do finále soutěže na Velké egyptské muzeum v Gíze.
Vedli spolu ateliér na ČVUT, ale uvažovali o založení školy pro zahraniční studenty. Martin Roubík v roce 2008 zemřel, ale Regina Loukotová nápad dotáhla do konce. Školu ARCHIP v Praze otevřela v roce 2011 a od té doby ji vede jako rektorka. Instalace skla ve Východočeském muzeu v Pardubicích, kterou vytvořila s Klárou Doleželovou, letos získala druhou cenu v soutěži Gloria Muzealis.