Článek
Není jich moc, ale jejich stopa je jasně vidět. Někteří čeští architekti spolupracovali i s lidmi ze světové špičky, jako jsou Renzo Piano, Richard Rogers nebo Zaha Hadid. Podívejte se, co dokázali.
Jan Kaplický
Před 20 lety ho v Česku znali spíš jen lidé z oboru. Ve světě a hlavně ve Velké Británii, kam v roce 1968 emigroval, však Jan Kaplický platil za pojem. Mnoho jeho návrhů se nedočkalo skutečnosti, ale jeho futurismus ovlivnil celou generaci architektů.

Za novinářské centrum na kritetovém hřišti Lord's v Londýně získal Jan Kaplický Pritzkerovu cenu.
Neznámější jsou jeho obchodní dům Selfridges v Birminghamu, muzeum Enza Ferrariho v Modeně a novinářské centrum na hřišti Lord's v Londýně, za něž architekt dostal i prestižní Pritzkerovu cenu. Kaplický spolupracoval i s Renzem Pianem a Richardem Rogersem na pařížském Centre George Pompidou. V roce 1976 spoluzaložil studio Future Systems, které vedl až do smrti v roce 2009. V Česku se proslavil až návrhy na novou budovu Národní knihovny v Praze zvanou Chobotnice a koncertního „Rejnoka“ pro České Budějovice.
Eva Jiřičná
Zlínská rodačka Eva Jiřičná se po emigraci také usadila v Británii. Architektka vyznávající hi-tech styl se v cizině neuplatnila velkými projekty, i když má na kontě i dopravní terminál v Londýně a přístavbu knihovny v Leicesteru. Prosadila se hlavně interiéry obchodů a muzeí, zaujala odhmotněnými schodišti z oceli a skla. Její práce lze vidět v Londýně v komplexu Somerset House, ve Victoria & Albert Museu a v Královské akademii umění nebo v USA v muzeu Newyorské historické společnosti.

Typické maximálně odhmotněné schodiště Evy Jiřičné v londýnském Somerset House.
Pracovala pro klenotnictví Boodles či Harrods, obchody Joan & David, Hugo Boss a Joseph nebo firmu Vitra. V posledních letech je o její návrhy zájem v Česku, kde s Petrem Vágnerem vede kancelář AI-Design. Nejznámější jsou Hotel Josef a Café Braun v Praze, oranžerie na Pražském hradě a kongresové a univerzitní centrum ve Zlíně. Hodně se věnuje i bydlení.
Ivana a Jan Bendovi
Manželé Bendovi se v Československu cítili omezení, a když v roce 1984 uspěli v mezinárodní soutěži v Japonsku, emigrovali do Kanady. A úspěchy na ně dlouho nečekaly. Největším byl návrh olympijského stadionu a vesničky pro nakonec neúspěšnou olympijsou kandidaturu Toronta pro hry v roce 1996. V Kanadě Ivana Bendová navrhla řadu administrativních a letištních budov.

Vstup do hotelu Tonino Lamborghini v čínském Su-čou, za který manželé Bendovi dostali několik cen. Foto: archiv manželů Bendových
Díky práci v kanceláři Bregman+Hamann Architects se manželé dostali do Číny a založili tam kancelář Allied Architects International, dnes firmu s 250 zaměstnanci. Řešili třeba projekt centra města pro milion lidí nebo urbanistický komplex s třemi miliony čtverečních metrů plochy. V Šanghaji postavili 270metrový mrakodrap, za hotel Tonino Lamborghini v Su-čou získali několik cen. Později se vrátili do Kanady a přeorientovali se na bydlení. Za nejvýznamnější projekt posledních let považují vlastní dům.

Vlastní dům manželů Bendových v Kanadě má výhled do údolí a hodně otevřený interiér.
Eva Le Peutrec
Architektka původem z Hořic už za studií odešla na dva roky do San Francisca. Tam pochopila, jak důležité je pro rozhled architekta cestování. Po škole si našla práci v Číně a od roku 2005 je to její hlavní místo působnosti, svého času i v kanceláři manželů Bendových. Už 10 let však bydlí v tichomořské Nové Kaledonii a do Číny dojíždí 10 tisíc kilometrů. Naučila se zpracovávat i obří projekty až do detailů, díky čemuž v soutěžích poráží i velké firmy.

Město Jü-chan New City pro milion obyvatel navrhla Eva Le Peutrec pro kancelář Unitown Design.
Navrhla 25 mrakodrapů, město Jü-chan New City pro milion lidí, řadu kancelářských a industriálních projektů, luxusních hotelů, kulturních a sportovních center i dopravní terminál. Před pár lety dostala nabídku řídit čínskou pobočku kanceláře Zahy Hadid, ale nakonec to nevyšlo.

Mrakodrapy Tiandu Towers v čínském Su-čou navrhla Eva Le Peutrec pro kancelář Allied Architects International. V soutěži porazila i Adriana Smithe, autora nejvyšší budovy světa Burj Khalifa.
Poslední dva roky se věnovala přednáškám v Česku a v Austrálii. Kvůli pandemii zůstávala v Nové Kaledonii, navrhovala interiéry kaváren, restaurací či barů a různé rekonstrukce. Zúčastnila se i soutěže na novou podobu knihovny a rekonstrukci Eiffelova pavilonu v hlavním městě Nouméa. Při lockdownu napsala knihu, která v Česku vyjde na podzim.
Jakub Klaška
Architekturu Jakub Klaška studoval v Liberci, v Praze u Evy Jiřičné a ve Vídni u Zahy Hadid. Při škole byl na stáži v přední nizozemské kanceláři OMA a v ateliéru Asymptote v New Yorku. Když dostudoval, mířil do New Yorku, ale pak dal přednost nabídce Zahy Hadid na práci v její kanceláři v Londýně. Od té doby je Londýn jeho domovem, kromě projektování zde také přednáší na vysoké škole.

Na dřevěném stadionu anglického fotbalového týmu Forrest Green Rovers od Zaha Hadid Architects, na kterém se výrazně podílel Jakub Klaška, si koupíte jen veganské jídlo.
V Zaha Hadid Architects působí 12 let. Má na starosti několik projektů ročně, většinou v počátečních fázích. Nejvíc zkušeností má s fotbalovými stadiony. Hodně si cení celodřevěného stadionu pro anglický tým Forrest Green Rovers, který si zakládá na udržitelném životním stylu. Nyní pracuje na stadionu do čínského Si-anu, který se musí stihnout jen za 22 měsíců.

Jakub Klaška spolupracoval i na luxusním bytovém projektu Zaha Hadid Architects s názvem 520 West 28th v New Yorku.
Od počátku stojí i u pražského projektu u Masarykova nádraží. Vede projekční tým a stará se, aby se komplex i po připomínkách památkářů a města držel návrhu zesnulé Zahy Hadid.
Martin Roubík a Regina Loukotová
Život Martina Roubíka je spojený s Norskem, kam emigroval v 70. letech. Architekturu dostudoval v Oslu a v japonské Yokohamě. Začínal v kanceláři Lund + Slaatto Arkitekter, později spoluzaložil kancelář Snøhetta. V ní působil 10 let jako partner, navrhl třeba Muzeum umění v Lillehammeru, jeho vrcholem byla stavba Alexandrijské knihovny v Egyptě.

Knihovna Bibliotheca Alexandrina proslavila norskou kancelář Snøhetta i jejího spoluzakladatele Martina Roubíka.
Na praxi ve Snøhettě byla i Regina Loukotová, později Roubíkova manželka. Na zkušené byla i ve Vídni, v 90. letech v Praze spoluzaložila Atelier 1:1 a později s Martinem Roubíkem GEM architects. Jejich obrovským úspěchem byl postup do finále soutěže na Velké egyptské muzeum v Gíze.

S návrhem na Velké egyptské muzeum v Gíze postoupili Martin Roubík a Regina Loukotová do finále, z více než 2200 návrhů mezi 10 finalistů.
Vedli spolu ateliér na ČVUT, ale uvažovali o založení školy pro zahraniční studenty. Martin Roubík v roce 2008 zemřel, ale Regina Loukotová nápad dotáhla do konce. Školu ARCHIP v Praze otevřela v roce 2011 a od té doby ji vede jako rektorka. Instalace skla ve Východočeském muzeu v Pardubicích, kterou vytvořila s Klárou Doleželovou, letos získala druhou cenu v soutěži Gloria Muzealis.