Čeští a slovenští Romové v Británii zahánějí obavy z brexitu. Radí jim nositel Řádu britského impéria

Z občanů 27 členských států EU zatím o status usedlíka (settled status) projevili největší zájem Bulhaři. Jistotu setrvání ve Spojeném království po brexitu jich má už 41 procent. Na opačném konci tabulky figurují logicky občané Irské republiky, kteří status nepotřebují. I tak ale tohle potvrzení získalo 0,33 procenta Irů žijících trvale v Británii. Češi obsadili průměrné 14. místo. Slováci jsou dokonce až na 18. příčce. Ze zemí střední a východní Evropy jsou na tom lépe třeba Estonci, Maďaři nebo Lotyši.

Získání statusu usedlíka je poměrně jednoduchá procedura. Uchazeč musí po dobu minimálně pěti let žít trvale na území Spojeného království a mít platný cestovní doklad, tedy pas, a v případě Čechů je alternativou občanský průkaz. Požádat o „settled status” zabere pár minut, a to buď na webu, nebo prostřednictvím mobilní aplikace. Mimochodem britská vláda ji bohužel zapomněla vyvinout pro iPhony. Unijní občané musejí o status usedlíka požádat do 30. června 2021, to v případě, že Británie opustí Evropskou unii spořádaně a s dohodou. V případě divokého brexitu bez dohody je lhůta kratší, do 31. prosince 2020.

„Požádat o status usedlíka nebylo vůbec složité. Jsem v Británii 7 let, nejsem na dávkách, celou dobu tady mám práci,” shrnuje svoji situaci slovenský Rom Michal Gregor, který žije v anglickém městě Peterborough. Právě v tomto městě, kde většina lidí hlasovala pro odchod Británie z EU, žije početná komunita 4000 Čechů a Slováků, převážně Romů. Brexit v nich dodnes vyvolává nejistotu. Status usedlíka ale dává garanci, ať už to s brexitem dopadne jakkoli.

„Chtěl bych věřit, že lidé v Peterborough mají dostatek informací. Dělám pro to maximum, a to převážně ve svém volném čase. Chci, aby potřebné údaje měli všichni, kteří za mnou přijdou, tedy nejen Češi a Slováci. Děláme osvětu nejen prostřednictvím webových stránek, Facebooku a dalších sociálních sítí, ale také na workshopech, které pořádáme,” popisuje Petr Torák. Držitel Řádu britského impéria, někdejší britský policista, šéf nevládní organizace Compas a v neposlední řadě člen české vládní Rady pro záležitosti romské menšiny je jakýmsi ombudsmanem a současně „přítelem na telefonu“ pro česko-slovenskou komunitu v Peterborough.

I díky neúnavné snaze Petra Toráka tak český Rom David Polhos suverénně prohlašuje, že on osobně kvůli brexitu vůbec nervózní není. „Žiju tady 5 let, požádal jsem o status usedlíka, což mi trvalo 10 minut. Syn studuje práva na univerzitě, takže my si tady v Británii plníme takový malý sen.“ Pan Polhos přiznává, že odjezd do Anglie byl v jeho rodině spontánní záležitostí. „Jednou se syn vrátil ze školy a ty problémy tak vygradovaly, že jsme rozhodli, že uděláme cokoli, aby naše děti rasismus v Česku nezažívaly.”

Petr Torák v této souvislosti připomíná hlavní pohnutky, proč se čeští a slovenští Romové vydali před lety v několika vlnách hledat štěstí ve Velké Británii. „Nejsou to jen ekonomické výhody, ale také pocit bezpečí. Podobné je to u mojí rodiny, která přijela do Anglie před 20 lety s tím, že až tady může žít důstojný život.”