Článek
Za jak dlouho by případný lockdown neboli celostátní karanténa zploštil křivku nakažených a hospitalizovaných na přijatelnou úroveň? To je jedna z otázek, která je velmi v kurzu poté, co český premiér Andrej Babiš možnost lockdownu nevyloučil.
Ilustračním, byť přiznejme, že ne úplně přesným srovnávacím příkladem je aktuální dění v Izraeli. Židovský stát začal pravidla celostátní karantény uplatňovat 18. září. V devítimilionovém státě tehdy přibývalo zhruba mezi třemi až pěti tisíci nakaženými denně. V posledních dnech, téměř přesně tři týdny po začátku lockdownu, je Izrael stále na velmi podobných číslech.
Neznamená to ale, že lockdown nezafungoval. V Izraeli se jen ukazuje dosud často opomíjená skutečnost zpoždění epidemických statistik za realitou. To v případě počtů nakažených může trvat i dva týdny a u hospitalizací a úmrtí ještě delší dobu. Jde o důsledek skutečnosti, že než se u nakažených projeví příznaky a dojde k testům či případně ke zhoršení stavu, které si vyžádá hospitalizaci, nějakou dobu to prostě trvá.
Ale zpátky do Izraele.
Denní počty nakažených tam po zavedení karantény začaly prudce růst. Rekord 11 000 nakažených Izrael zaznamenal necelý týden poté, co pravidla začala platit (23. září). Vysoké přírůstky kolem 8000 denně pak trvaly až do konce září. Teprve poté se do statistik promítlo radikální opatření a čísla začala pomalu klesat zpět k nižším tisícům. To je ale pro zemi s devíti miliony obyvatel pořád špatné.
Times of Israel v pátečním článku zmiňují, že ačkoliv úřady pokles nově nakažených považují za důvod k opatrnému optimismu, lockdown v nezměněné tvrdé formě podrží nejméně do poloviny října kvůli obavám z otočení trendu.
Denní počty mrtvých stále neklesají
Na vrcholu se v Izraeli ještě nyní drží křivka obětí koronaviru. Haaretz v pátek vypíchl, že nadále patří v přepočtu na obyvatele mezi nejhorší na světě. Počet mrtvých v důsledku covidu-19 se v první polovině září držel mezi deseti až dvaceti za den. V druhé polovině minulého měsíce vystoupal na 40 až 50 a dosud se de facto nesnížil.
Optimismus na druhé straně posiluje další důležitý údaj, kterým je procento pozitivních testů. To v pátek v Izraeli kleslo na měsíční minimum. Informovalo o tom místní ministerstvo zdravotnictví s odkazem na páteční čísla, podle kterých za předešlý den podíl pozitivních testů tvořil asi 8 %, přičemž se v předešlých týdnech pohyboval kolem 12 a 13 %. V Česku se už začátkem týdne sedmidenní klouzavý průměr pozitivity testů podle databáze Our World in Data vyšplhal až přes 15 % a zatím roste.
Specifický problém v ultraortodoxních komunitách
Při srovnávání Česka a Izraele nicméně nelze opomenout fakt, že židovský stát se aktuálně potýká s velmi specifickým problémem, který představuje ultraortodoxní komunita. Připadá na ni velké množství případů. Počet nakažených v ultraortodoxní komunitě je v Izraeli pětinásobný ve srovnání se zbytkem populace a sedmkrát větší než v komunitě Arabů.
Jde o důsledek toho, že ve čtvrtích nebo městech, jako je Bnej Brak, kde ultraortodoxní židé tvoří většinu populace, lidé žijí ve velkých rodinách a stísněných podmínkách. Ultraortodoxní komunita je navíc vůči koronavirovým opatřením od začátku velmi skeptická a často je odmítá dodržovat. Už při první vlně zkraje dubna vláda nasadila na dohled nad obyvateli Bnej Braku elitní vojenské jednotky.
Tento pátek si na situaci v Bnej Braku postěžoval například odstupující ředitel tamní nemocnice Mati Ravid. Ve vysílání rozhlasové stanice Kan ostře kritizoval místní, kteří jsou podle něj kvůli špatné výchově zvyklí „jen brát, a nikoli dávat“. Řekl dokonce, že ultraortodoxní židé svou nezodpovědností vraždí ostatní.
Na 10. a 11. října navíc připadá svátek Simchat Tóra, což je další pravděpodobnou příležitostí pro ultraortodoxní komunitu dát přednost dodržování náboženských tradicí před vládními nařízeními.
Spor mezi sekulárními a ultraortodoxními Izraelci se táhne už dlouhá léta. První skupina se dožaduje zařazení ultraortodoxní komunity do běžných pracovních a občanských povinností. Vynucování něčeho takového ale komplikuje pozice premiéra Benjamina Netanjahua, který o ultraortodoxní politiky částečně opírá svou moc.
Pandemie ale spor výrazně posílila. Ze společenské a politické otázky se nově stala otázka života a smrti.
