Článek
„Každou noc musíte být připraveni se rychle sbalit a vše nechat za sebou,“ říká běženec Waillid, který se stejně jako spousta dalších migrantů dlouhodobě snaží dostat ze severní Francie do Británie. Nejčastěji transportem v kamionech, které nakládají trajekty, nebo tunelem pod průlivem. V době koronavirových uzávěr, kdy je možnost ukrytí v kamionech či na trajektech omezená, začali migranti v čím dál větší míře využívat právě cestu po moři.
Policejní hlídka střeží pláž Sangatte v severní Francii, aby zabránila migrantům nelegálně se vydat na moře k Velké Británii.
Na snímku hlídá průliv francouzská vojenská loď. Podle úřadů v severní Francii se o přechod Lamanšského průlivu mezi 1. lednem a 31. srpnem 2020 pokusilo už asi 6 200 migrantů, loni toto číslo činilo 2 294 migrantů za celý rok.
Hlídkující policisté na pláži Gravelines nedaleko Dunkirku.
Stovky migrantů v Calais žijí ve velmi neutěšených podmínkách s vidinou, že se jim podaří nelegální cestou překročit Lamanšský průliv směrem do Británie.
Nejkratší možná vzdálenost z Francie na britské ostrovy měří 32 kilometrů. Uprchlíci berou často za vděk jakýmkoliv plavidlem - i třeba paddleboardem, gumovým kruhem nebo kajakem. Ti, kteří mají o něco více peněz, použijí nafukovací člun.
Pašeráci naloďují migranty na člun na pláži Gravelines poblíž Dunkirku v severní Francii, 22. září 2020.
Podle Eurojustu pašeráci vybírají nejméně 3000 eur (81 000 Kč) za migranta, a dosahují tak „enormních zisků“.
Podle agentury PA se jen v září přes Lamanšský průliv do Británie dostalo nejméně 1880 migrantů.
Pašeráci ohrozili podle Eurojustu na životě stovky lidí. Obstarali jim totiž plavidla, na kterých se migranti následně vydávali na moře ve snaze dostat se z Francie přes Lamanšský průliv do Británie. Na cestu migranti často vyráželi za špatných povětrnostních podmínek.
Falah z Iráku objímá svou dceru Arwu poté, co ji 10. září 2020 připravil k pašování do Británie.
Saeidoullah, čtrnáctiletý migrant z Afghánistánu, v provizorním táboře na okraji Calais v severní Francii, 15. srpna 2020.
Seerwal, irácko-kurdský muž, pózuje pro fotografii v provizorním táboře v Dunkirku v severní Francii, 16. srpna 2020.
Velkou část migrantů tvoří uprchlíci z Afghánistánu, Íránu, Iráku, Sýrie a z afrických zemí, kteří utíkají před válečnými konflikty a chudobou. Řada z nich má proto v Británii šanci na udělení azylu, připomíná agentura Reuters.
V provizorním táboře v Dunkirku si iráčtí migranti zapojují mobilní telefony do nabíječek. Dobrovolníci z Care4Calais jim na několik hodin zřídili generátor elektřiny.
Telefon je pro uprchlíky základ, bez něj by neměli spojení s pašeráky.
Arwa (10 let) a její sestra Rawan (16 let) v provizorním táboře v Dunkirku. „Chci, aby se mé dcery cítily v bezpečí a svobodné,“ uvedla jejich matka. Září 2020.
Kuvajtský migrant Waleed (29 let) a irácký migrant Yaser se myjí u řeky v Dunkirku. 2. září 2020.
Súdánský běženec si se svým kamarádem navzájem holí vlasy. Tábor na okraji Calais. 15. srpna 2020.
Iráčtí migranti si našli skrýš u sloupu pod mostem v Dunkirku, 25. srpna 2020. Stejně jako další čekají, až pro ně bude mít pašerák plavidlo. Podmínkami pro úspěšné překonání průlivu musí být jasná obloha, klidné moře a málo policejních hlídek.
„I když je tato cesta přezdívaná jako cesta smrti, chceme ji přejít. Míříme do neznáma - je tu jen bůh, voda a my. Alláh rozhodne o našem osudu,“ říká Falah.
Běženci, kteří nelegálně překračují kanál La Manche. Pokud se jim podaří doplout k břehům Anglie, brzy dorazí britská pobřežní hlídka, aby je přesunula do přístavu v Doveru na imigrační oddělení, kde mohou lidé oficiálně žádat o azyl.
Sameer Al-Doumy
Sameer Al-Doumy je syrský fotograf narozený v Dúmě, městě, které je asi 10 km vzdálené od Damašku. Sedm let fotil válečný konflikt své země a porušování lidských práv ve svém rodném městě. Na konci roku 2014 začal pracovat pro Francouzskou tiskovou agenturu jako nezávislý fotograf. Sameer musel kvůli své vlastní bezpečnosti opustit Sýrii a nyní pracuje pod pseudonymem, aby chránil sebe a své rodinné příslušníky.
