Cesta nejen do pravěku. Bývalý manažer Sazky shromáždil 170 obrazů a ilustrací Zdeňka Buriana

Celý svůj dospělý život se Jan Prádler pohybuje mezi „velkými zvířaty” z byznysu a politiky.

Nejdříve v roli jednoho z posledních funkcionářů mládežnické organizace SSM, později například jako dlouholetý finanční ředitel Sazky. Živočichy nadlidských rozměrů se obklopil i ve svém soukromí. Jde o malby a kresby druhohorních tvorů z dílny Zdeňka Buriana.

I ty jsou součástí poměrně rozsáhlé Prádlerovy soukromé sbírky Burianova díla, jež je nyní k vidění v pražské Galerii Smečky na výstavě Zdeněk Burian: Vlastní cestou. Gró sbírky má ale jiné zaměření. „Daleko více než na dinosaury jsem se orientoval na Burianův svět kovbojů a indiánů. Ten je mi už od raných dětských let bližší,” říká Jan Prádler, celoživotní vyznavač skautingu a trampingu.

Na pražské výstavě je k vidění asi stovka jím vlastněných děl, celkem jich prý má v majetku 170. Těžiště výstavy spočívá v ilustracích dobrodružných knih, především Karla Maye a Julese Verna. Prezentovanou kolekci doplňuje několik ilustrací – obrazových rekonstrukcí pravěkého tvorstva, jež se poprvé objevily v publikacích paleontologa Josefa Augusty.

„Unikátní v této sbírce jsou především kvašové ilustrace z třicátých let, ke knihám z vydavatelství Toužimský a Moravec,” podotýká pro Seznam Vladimír Prokop, který je v Česku považován za největšího znalce Burianova díla.

Většině Čechů jsou důvěrně známé Burianovy paleontologické rekonstrukce s veleještěry a další výjevy z prehistorie. Ty prý ale nikdy nebyly hlavním předmětem Prádlerova zájmu, byť malíř a ilustrátor Burian právě v této oblasti proslul. K prodeji totiž, až na pár výjimek, nejsou.

Jak upozorňuje již citovaný Vladimír Prokop, autor několika monografií o Burianovi, absolutní většinu těchto důvěrně známých výjevů mají v majetku veřejné instituce, vystaveny jsou třeba v areálu ZOO Dvůr Králové.

Významná část ze „zbytku” Burianovy rozsáhlé malířské a ilustrátorské tvorby je ale v soukromých rukou. Jedna sbírka je třeba k vidění v lázeňské obci Slatinice na Olomoucku. „Co se týče Buriana, je dnes v Česku tak do deseti významnějších soukromých sbírek. U některých se ví, kdo je majitelem, jiné jsou zcela anonymní,” upozorňuje Vladimír Prokop.

Jan Prádler je tak jedním z těch, kteří se k vlastnictví rozhodli přihlásit. „První obrázky mě stály kolem deset tisíc korun, potom se cena vyhoupla na třicet a brzy ty samé už stály kolem sto padesáti tisíc,” popisuje vývoj cen Burianovy tvorby.

Bývalý finanční ředitel Sazky také osvětluje, jak se ke sběratelské činnosti – spíše náhodně – dostal. Prvotní impuls k tomu prý mimoděk dal někdejší mocný šéf sázkařské firmy Aleš Hušák, který do Sazky pravidelně přikupoval soudobá umělecká díla a chtěl i po svém finančním řediteli, aby si některá vyvěsil u sebe v kanceláři. Nejen v této oblasti se prý jejich pohledy významně lišily.

„Na určité věci, třeba výtvarné umění, mám totiž možná konzervativní a vyhraněný, ale svůj vlastní názor. U moderního umění mi trochu vadí, že nepoznám, jestli je to krajinka z Posázaví nebo momentka, kdy vlak vjíždí do nádraží,” poodhaluje Jan Prádler své estetické cítění.

Příhoda s Hušákem se prý odehrála někdy v roce 2001 či 2002 a tehdy prý generálnímu řediteli řekl, že do pracovny by si pověsil jedině obrazy od Zdeňka Buriana. U rozhovoru byl náhodou přítomen i kolega z firmy, který upozornil, že dva originály od Buriana jsou k mání v jednom z pražských antikvariátů. A tak prý finanční ředitel nelenil a brzy už originály visely na stěně.

Ve sběratelskou vášeň se však Prádlerovy úvodní investice přetavily teprve poté, co dostal další Burianovo dílo darem od celoživotního blízkého přítele Martina Ulčáka. Muže, který od května 1989 (spolu s Janem Prádlerem) řídil pražský městský výbor SSM, po sametové revoluci pak vedl svazáky v celé republice a nyní je řazen mezi nejbohatší podnikatele v zemi – angažuje se mimo jiné ve strojírenské skupině Vítkovice.

„Martin Ulčák mi daroval třetí obrázek, ale dostal jsem tehdy od něj na výběr z celkem pěti, které byly na prodej v galerii Zdeňka Sklenáře. A já nakonec neodolal a přikoupil jsem si i ty zbylé čtyři,” popsal Jan Prádler. Tím měl Burianových děl sedm, což už začalo mít parametry sbírky. Ta se poté rychle rozrostla.

Jan Prádler je s Martinem Ulčákem propojen do dnešních dnů. V roli jednatele totiž už pět let řídí Ulčákovu firmu T-Watt, která se zabývá především obchodem s elektřinou. Miliardář Ulčák byl přítomen i na zahájení výše zmíněné výstavy a společně s Janem Prádlerem a dalšími přáteli-podnikateli vystoupili i s trampskou kapelou Ascon.

Málokdo z návštěvníků ale patrně věděl, s kým má tu čest.

V čase výročí sametové revoluce Jan Prádler podotýká, že za minulého režimu by si podobnou sbírku sotva mohl pořídit a splnit si tak svůj sen, protože trh s uměním neexistoval. A to říká navzdory tomu, že v očích mnohých zůstal stejně jako Ulčák hlavně bývalým vysoce postaveným svazáckým funkcionářem, tedy i starou strukturou spjatou s komunistickým režimem.

Jan Prádler k tomu říká, že jako dítě byl odkojen skautingem, spíše pravicového zaměření, z nestranické rodiny a vstupu do SSM sám dlouho odolával. Nakonec ale prý uvěřil, že je touto cestou možné v rámci perestrojky změnit společnost.

„Šel jsem do toho s vervou jako do všeho, co v životě dělám. Byla to ale chybná úvaha,” míní dnes.

Nicméně také dodává, že se s Martinem Ulčákem zasadili o to, aby demonstrace 17. listopadu 1989 byla oficiálně povolena a společně následující dny pomáhali vytvářet most mezi komunistickou vládou a Havlovou opozicí. Během revoluce se Jan Prádler dle vlastních vzpomínek objevil i na legendárním balkonu Melantrichu na Václavském náměstí. „Ale to už asi málokoho zajímá,” říká po letech s jistou trpkostí.

„Samozřejmě, že i za minulého režimu se občas objevily originály Zdeňka Buriana k prodeji. Jak jsem slyšel, občas se ztratily v některé z redakcí dětských časopisů, pro které Zdeněk Burian dělal ilustrace, ale tenkrát jsem byl rád, že uživím sebe a rodinu, takže nákupy obrazů byly jen nedostižný sen,” vrací se přes politiku obloukem ke své celoživotní vášni.