Článek
„Přestože víme, že s tím mnoho lidí nesouhlasí, vláda zvolila cestu smíření. Myslíme si, že tyto milosti nám dají šanci k novému a lepšímu začátku,“ řekl španělský premiér v pondělním proslovu v katalánské metropoli, v Barceloně. Úterní zasedání vlády milostem pro katalánské politiky a aktivisty oficiálně udělilo zelenou.
Hlavní důvod tkví ve snaze Pedra Sáncheze o politickou stabilitu své menšinové vlády. Potřebuje hlasy katalánských stran. Čelil také tlaku svých koaličních partnerů Unidas Podemos, kteří se vyjadřovali kriticky k uvěznění katalánských politiků. Naopak si Sánchez vysloužil kritiku španělské pravice, ultrapravice i španělské společnosti. Jde tak na jednu stranu o krátkodobé politické vítězství, které pro něj v dlouhodobém měřítku může být i destruktivní.
Katalánští vězni
V roce 2017 katalánští politici zorganizovali referendum o nezávislosti. Katalánci se vyslovili pro osamostatnění, španělská centrální vláda ale celé hlasování označila za ilegální, a tedy neplatné. Následovaly stotisícové protesty. Dvanáct politiků a aktivistů bylo v roce 2019 odsouzených za porušení španělské ústavy. Devět z nich skončilo ve vězení na devět až třináct let.
„Pandemie nám ukázala, že potřebujeme jeden druhého,“ prohlásil Sánchez před asi třemi stovkami lidí v barcelonském divadle Gran Teatro del Liceu, přítomni byli i někteří zástupci katalánské vlády.
Španělský premiér Pedro Sánchez při projevu v Barceloně.
Španělsko je dlouhodobě rozdělené, jak pro Seznam Zprávy potvrzuje politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Martin Mejstřík. Podle něj je „katalánská otázka“ daleko větší téma, než by se před několika lety očekávalo. „Po referendu v roce 2017 se v zemi vzedmula pravicová nacionalistická strana Vox, ta začala v poslední době nacionalistický narativ otevírat,“ říká.
Sánchezův politický vabank
Socialista Sánchez politicky neměl příliš na výběr, zároveň je to krok kontroverzní a riskantní. „Pro Španěle to byli zrádci, kteří udělali vážný přečin vůči ústavě. Pro Katalánce jsou to političtí vězni a nechápou, jak v Evropě jednadvacátého století může být někdo uvězněn za názor,“ popisuje Mejstřík oba úhly pohledu.
Sánchezův risk tkví zejména ve ztrátě politického kreditu u svých voličů. „Je to politický vabank. Je mu dlouhodobě jasné, že potřebuje hlasy katalánských stran, ale pro velkou část španělské populace je to něco nepřípustného,“ doplňuje politolog.
„Vím, že jsou tu lidé, kteří jsou proti tomu a také rozumím a respektuji jejich postoj, (…) na budoucnosti musí záležet více než na minulosti,“ snažil se o smířlivý tón španělský premiér při barcelonském projevu.
Podle průzkumu pro španělský deník El Mundo až 61 procent Španělů nesouhlasí s omilostněním katalánských vězňů. Navíc proti vládnímu rozhodnutí už minulý víkend protestovaly v Madridu desítky tisíc lidí, v čele s lídry politické pravice. S vládou nesouhlasil ani Nejvyšší soud. Ten si nechal vypracovat posouzení rozsudku, které potvrdilo, že rozhodnutí soudu bylo adekvátní. Podle něj také odsouzení politici a aktivisté „neukázali ani špetku nebo náznak výčitek“.
Efektem Sanchézova kroku tak může být ve výsledku i růst podpory ultrapravicového Voxu. Ne přímo, voliči socialistů se pravděpodobně „nepřelijí“ na druhou stranu politického spektra, ale nepřímo. A to právě kvůli opětovnému vyzdvihnutí „katalánské otázky“ pro populistickou pravicovou kampaň a rétoriku.
Návrat vězňů
„Sánchez je první španělský politik, který udělal takto vstřícné gesto směrem ke Kataláncům. Tam to vyhrál. Otázkou je, zda část jeho voličů toto neodradí. Skutečně je to něco nového,“ připomíná politolog Mejstřík. Upozorňuje také na fakt, že se nyní katalánští politici pravděpodobně budou chtít vrátit do čela katalánské vlády. Jejich pozice ale mezitím nahradili jiní.
Nedávno se v Katalánsku konaly volby, které sice vyhráli socialisté, avšak většinu získaly separatistické strany. Šéf katalánského kabinetu Pere Aragonès má mezi hlavními vládními prioritami dohodu s Madridem o novém referendu o nezávislosti.
Z pohledu Katalánců se ale nedá hovořit o oslavování španělské centrální vlády. „Vnímají to jako napravení obrovské křivdy, jako satisfakci, ne jako na něco, za co by měli být Sánchezovi vděční. Rozhodně to neznamená, že se všichni obejmou kolem ramen a řeknou si – zapomeňme na to. Jen se vytrhl trn z nebezpečně hnisající rány a možná se částečně zahojí, katalánská otázka ale nikam nezmizela,“ dodává politolog.
