Článek
„Největším problémem bylo to, že jsme si neuměli nic říct. Já neumím moc dobře vietnamsky, což bylo způsobené tím, že jsme jako malí chodili k českým babičkám a ty nás vychovávaly. Rodiče nás jenom večer vyzvedli a já jsem s nimi ztrácel kontakt, což je základ problému,“ říká režisér.
Problém se pokusil popsat i ve snímku, který vychází z jeho vlastní zkušenosti. I proto ve filmu hraje jeho bratr s otcem, velká část se pak odehrává v jejich rodinné večerce.
„Já si myslím, že natáčení bylo pro naši rodinu moc přínosné. Protože když spolu strávíte dva týdny v kuse 17 hodin denně, tak si k sobě nějak tu cestu najdete,“ dodává.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy se pak rozpovídal i o vztahu Čechů a Vietnamců. „Já si myslím, že tenhle pozitivní rasismus je do určité míry pokrytecký. Třeba kdybychom neměli ty večerky, nedělali bychom ‚fóčka‘, neprodávali hadry, tak by si Češi říkali, že jsme jenom nějací šikmoocí, kteří tady dělají problémy,“ uzavírá.
