Článek
Je to nečekaný obrat. Ještě před pár měsíci vládní politici vylučovali, že by dali dopředu záruku na pevnou výkupní cenu elektřiny z nové jaderné elektrárny. V pondělí ale přesně tento plán oznámil ministr průmyslu Karel Havlíček.
S garantovanou výkupní cenou, která zaručuje investorovi zisk na předem stanovenou dobu a tím pádem i míru návratnosti jeho projektu, se u nás stavěly v minulosti solární elektrárny, větrníky nebo bioplynky.
Garance výkupní ceny je také základem britského investičního modelu pro jadernou elektrárnu Hinkley Point. Přesně toho modelu, který až donedávna česká vláda zásadně odmítala.
Drahá britská záruka
Garantovaná cena pro Hinkley Point se v přepočtu blíží 100 eurům za megawatthodinu. Je tedy víc než dvojnásobná proti současné tržní ceně silové elektřiny na evropském trhu. Rozdíl budou po dostavbě zdroje doplácet britští spotřebitelé. A čeští politici se až dosud bránili zavázat se k záruce, která by investorovi dávala takové jistoty.
V českém případě, pravda, nemá jít o úplnou kopii britského „Contract for Difference“. Hlavní rozdíl je v tom, že u nás má elektřinu za garantovanou cenu nakupovat stát, který s ní pak bude dál obchodovat. „Znamená to, že stát bude mít celý proces pod kontrolou a bude mít svou vlastní společnost, která bude elektřinu z nového zdroje umisťovat na trh. Rozhodně nejde o britský model,“ říká ministr průmyslu Karel Havlíček.
I při české cestě ale stát ponese hlavní tržní riziko: pokud se bude trh vyvíjet pro jádro příznivě, tedy pokud bude elektřina na burzách po dokončení elektrárny dražší, než kolik bude činit předem dohodnutá výkupní cena nových Dukovan, stát bude na obchodu vydělávat. Pokud ale tempo zdražování bude nižší a dukovanská zaručená cena převýší cenu na trhu, bude obchod pro stát a daňové poplatníky ztrátový.
Podle ministra Havlíčka, vládního zmocněnce pro energetiku Jaroslava Míla a většiny domácích expertů na energetiku se dá čekat cenový růst. Ve střední Evropě se bude odstavovat řada uhelných elektráren, jejichž produkci zatím nestačí dokrývat obnovitelné zdroje. Plynové elektrárny zase vedou k závislosti na dovozu plynu ze zahraničí.
Celkově se čeká pokles elektrárenské kapacity, pokles výroby elektřiny, a tím pádem růst její ceny. To nahrává ekonomice jádra – pokud ale do hry nevstoupí politika. Tedy nové regulace zaměřené proti jaderné energetice, podobné těm, které dnes tlačí na zavírání uhelných zdrojů.
Každopádně je jisté, že na chystaném českém modelu zaručené výkupní ceny pro jádro nemůže prodělat investorská firma ČEZ. Součástí dohody se státem o garantované ceně bude i předem sjednaný „přiměřený zisk“ pro investora.
Je to dobrá zpráva pro soukromé akcionáře ČEZu, kteří odmítali firmu do nejistého projektu pustit. Pokud bude smlouva podle tohoto plánu uzavřena, padá jedna z hlavních dosavadních bariér projektu – strach soukromých podílníků firmy z toho, že ČEZ na stavbě Dukovan prodělá a jim se znehodnotí akcie.
Záruka v mlze
Jak bude záruka pro nové Dukovany vysoká a co to bude znamenat pro daňové poplatníky, zatím není jasné. „Konkrétní výše garance se bude odvíjet jednak od nákladů na stavbu elektrárny, jednak od výše přiměřeného zisku ČEZu,“ říká náměstek ministra průmyslu René Neděla. Přiměřený zisk pro ČEZ stát nebo jeho úřady hlídají i v jiných projektech a obchodech, nejde o nic nestandardního.
Na kolik nová elektrárna přijde, se ale předem těžko odhaduje. Závisí to na dvou hlavních faktorech, jež stát nemá pod kontrolou. Prvním jsou samotné stavební a provozní náklady stavby. Ty vyplynou až z vítězné nabídky v připravovaném dodavatelském tendru. Podle ministra Havlíčka by se měly vejít mezi 140 až 160 miliard korun. „To nám vychází podle projektů, které se staví ve světě,“ říká.
Pak tu jsou ale finanční náklady, tedy otázka, jak levně či draho si peníze na novou elektrárnu bude schopen investor – polostátní firma ČEZ – půjčit. „Rozdíl pěti procent na výši úroku, například úrok pět procent versus osm procent, znamená prodražení úvěru až o osm miliard korun ročně,“ říká ministr Havlíček.
Úroky úvěrů mohou celkové náklady nafouknout ke 300 miliardám korun, což je reálná cena celého projektu třeba podle odhadů analytika a minoritního akcionáře ČEZu Michala Šnobra.
Zelené vs. špinavé
Jak vysoké budou finanční náklady dukovanského projektu, závisí hlavně na evropské politice. Banky či pojišťovny totiž dnes stanoví podmínky pro energetické projekty podle toho, jak vyhovují evropské klimatické strategii.
Na „zelené“ investice jsou k mání výhodnější úvěry s nízkým úrokem, fosilní projekty dostávají peníze dráž. Jde tedy o to, zda Evropská unie uzná jádro jako bezemisní zdroj vhodný k plnění cílů evropského klimatického programu Green Deal.
„Tohle jednání zatím dopadá jako plichta,“ říká ministr Havlíček. Evropská unie podle něj jádro sice nevyřadila z udržitelných energetických zdrojů, ale neuznává ho za „zelené“.
Zhruba polovina evropských států s jádrem do budoucna počítá, polovina ho striktně odmítá. „Finanční model má celou řadu variant,“ říká Havlíček. „Musíme jednak v Evropské unii vyjednávat o pozici jádra, jednak hledat variantu financování, která bude nejzajímavější.“
Bruselská hra
Brusel má ostatně v rukou celý osud dukovanského projektu. V pondělí česká vláda schválila návrhy prvních dvou z celkem tří plánovaných smluv státu s investorem jaderného projektu, firmou ČEZ.
Příprava největšího investičního projektu v dějinách se tím ale zatím moc neposunula. Vláda jen dala mandát ministru Havlíčkovi, aby návrhy smluv představil Evropské komisi a začal s ní jednat o tzv. notifikaci neboli schválení českého postupu. „Bez notifikace Bruselu nemá smysl, aby česká vláda cokoliv závazně schvalovala, bez souhlasu Evropské unie se jaderka stavět nedá,“ říká jeden z členů vládního Stálého výboru pro přípravu nových jaderných zdrojů.
Brusel bude schvalovat také finanční model projektu, tedy připravovanou třetí smlouvu s firmou ČEZ (tu, která stanoví vzorec pro výpočet státní garance výkupní ceny), a další milníky projektu.
Podle stále platného harmonogramu má být dodavatel nové jaderky vybrán do konce roku 2024, do roku 2036 má nový zdroj stát. A nadále platí, že ČEZ jako investor na sebe bere rizika spojená s manažerským řízením projektu. Stát se pak zaručí za rizika škod, jež by vznikly legislativními, regulatorními nebo byrokratickými překážkami.
