Článek
Příprava inaktivované (tzv. neživé) vakcíny jde rychlým tempem. V současné době se výzkum nachází v první, laboratorní fázi. Česko se do vývoje vakcíny pouští stejně jako jiné státy světa, které chtějí pro své občany zajistit ochranu proti novému typu koronaviru.
Celkem tři fáze vývoje ve třech přímo řízených organizacích Ministerstva zdravotnictví. Tak vypadá příprava vakcíny v Česku. Každá z institucí má jasně danou úlohu a spojení jejich úspěšných, osvědčených výzkumných týmů má urychlit přípravu i klinické testy. „Podobnou celosvětovou pandemii infekční nemoci moderní svět nepamatuje. Specifická léčba dosud není známá, ochranu před možnou další vlnou nemoci proto vidíme jednoznačně v očkování. Vývoj vakcíny tak dostaly za úkol tři české přímo řízené organizace Ministerstva zdravotnictví, abychom dosáhli možnosti ochrany českých pacientů v co nejkratší době,“ říká ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. „Česká republika se díky svému špičkovému odbornému zázemí řadí do pelotonu několika málo států světa, které se o vývoj vakcíny pokouší,“ doplnil ministr.
Vývoj bude rozdělen na tři etapy. Po ukončení každé z nich bude provedená část studie velmi přísně hodnocena. „V první fázi byla domluva těchto tří klíčových institucí, které provedly studii proveditelnosti a jasně deklarovaly spolupráci a vymezení jednotlivých etap studie. Každá ze zúčastněných institucí má nezastupitelnou úlohu v realizaci výzkumu od analýz in vitro, in vivo až po klinické hodnocení,“ vysvětlila profesorka Věra Adámková, vedoucí společného výzkumného týmu a přednostka Pracoviště preventivní kardiologie IKEM.
Projekt, který schválilo Ministerstvo zdravotnictví, tak vychází ze silných stránek tří státních institucí:
- Státní zdravotní ústav má možnost provádět výzkumné činnosti v rámci svých referenčních laboratoří, jeho výzkumné týmy detailně znají postupy pro práci s viry a mají zkušenosti v oblasti vývoje. Navíc disponují věcnými prostředky pro výzkum (např. izoláty).
- Ústav hematologie a krevní transfuze má zkušenosti s výzkumnými aktivitami na poli technologického transferu a výroby imunoterapeutických léčivých přípravků určených pro hematoonkologické pacienty.
- Institut klinické a experimentální medicíny je zdravotnickým zařízením se specifickým experimentálně-klinickým zaměřením, v jehož statutu je ukotvena výzkumná, vědecká, vývojová a klinická činnost. Je pracovištěm s mnoholetou zkušeností s epidemiologickými, klinickými i výzkumnými úkoly. Navíc disponuje velkým experimentálním zázemím, které bude studie pro vývoj a klinický výzkum využívat.
„Po více než dvou měsících intenzivního testování a zkoumání chování koronaviru máme dostatečné množství zkušeností a poznatků, abychom se mohli pustit do takové ambiciózní práce, jako je vývoj vakcíny. Jde nám o to vyvinout ji rychle, ale musejí být zároveň splněna přísná kritéria bezpečnosti, což zaručí právě spolupráce odborníků našeho ústavu, ÚHKT a IKEM,“ uvedl ředitel Státního zdravotního ústavu Pavel Březovský.
„V rámci projektu budeme spolupracovat s českými i mezinárodními partnery na získávání nových poznatků o imunologické reakci na infekci koronaviru. Bude-li první fáze výzkumu úspěšná, zahájí náš tým ve spolupráci se SZÚ a IKEM proces přípravy výroby, preklinického a klinického hodnocení potenciální vakcíny ke schválení státními autoritami,“ doplnil profesor Petr Cetkovský, ředitel ÚHKT.
„IKEM se bude podílet na preklinickém (animální část výzkumu) i klinickém testování eventuální vakcíny proti covid-19. Testována bude vakcína připravená z chemicky usmrceného viru neschopného množení či přenosu na člověka. Cílem experimentů je nejen zjistit schopnost vakcíny vyvolat imunitní odpověď, ale i ověřit bezpečnost vakcinace z hlediska případných nežádoucích účinků,“ uzavřel Michal Stiborek, ředitel IKEM.
Vakcína, na které čeští vědci a lékaři pracují, má po vpravení do organismu zajistit navození jeho obranyschopnosti (imunity) proti specifické chorobě covid-19. Výzkumný tým se rozhodl pro osvědčenou inaktivovanou vakcínu, která obsahuje usmrcené viry. Lidský organismus je schopen si tyto neživé agens zapamatovat a v budoucnu s jejich živými formami bojovat. Toto očkování je bezpečnější než živé vakcíny, ale musí probíhat ve více dávkách, aby bylo účinné (jako je např. očkování proti žloutence typu A, dětské obrně, vzteklině a dalším).
