Článek
Článek si také můžete pustit v audioverzi.
Politici hovoří o tom, že by Miloš Zeman mohl kvůli zdravotní indispozici přijít o prezidentské pravomoce. Pokud se na tom shodnou obě parlamentní komory, většina funkcí hlavy státu přejde na premiéra a na předsedu Poslanecké sněmovny.
V historii samostatné České republiky to nebude poprvé. Už dvakrát se stalo, že se prezidentských pravomocí museli ujmout další ústavní činitelé.
Zatím se však nikdy nestalo, že by parlament zbavil úřadující hlavu státu pravomocí. V obou dosavadních případech - v letech 1993 a 2003 - prezident chyběl, protože ještě nebyl zvolený. Prezidentská „výluka“ navíc trvala jen něco málo přes měsíc.
Poprvé se funkce nejvyššího představitele republiky vykonávala přeneseně hned po vzniku státu. Zatímco Česká republika se ustavila 1. ledna 1993, první prezident Václav Havel byl zvolen teprve 26. ledna a funkce se ujal až po složení slibu 2. února.
V mezidobí si prezidentské pravomoce rozdělili tehdejší premiér Václav Klaus a šéf Sněmovny Milan Uhde.
„Nejsem si vědom toho, že bych v té době dělal nějaká ‚prezidentská opatření‘, i když možná nějaké technikálie proběhly, ale já o nich žádné informace nemám,“ zavzpomínal Klaus pro Seznam Zprávy.
Politici se podle Klause tehdy soustřeďovali na rozběh nového státu a probíhající ekonomickou transformaci. „Vláda i Poslanecká sněmovna normálně fungovaly, žádné bezvládí v zemi neexistovalo, stejně jako neexistuje ani teď,“ dodal bývalý premiér a prezident.
Zdůraznil přitom, že krátké období bez zvolené hlavy státu v roce 1993 nemá smysl srovnávat s nynější situací. „Tehdy na tom – na rozdíl ode dneška – nikdo nestavěl svůj ‚politický život‘, nikdo se na tom nechtěl zviditelňovat, nikdo tohoto bezvládí nechtěl využívat či zneužívat,“ uvedl Klaus.
Jeho tehdejší kolega z ODS Milan Uhde si vybavuje jeden důležitý krok, který v zastoupení prezidenta jako první předseda Poslanecké sněmovny udělal. Dne 20. ledna jmenoval nového guvernéra České národní banky. Stal se jím Josef Tošovský, který byl do té doby šéfem federální centrální banky.
„Upozornili mě, že toto je součást převzatých pravomocí. Pozval jsem pana Tošovského, pohovořili jsme a já jsem mu podepsal jmenování,“ vybavuje si Uhde. Na další své „prezidentské“ kroky si už nevzpomíná. Nevzpomíná si také na žádný problém, který by při výkonu prezidentských funkcí nebo jejich předávání Václavu Havlovi musel řešit.
Podobně hladce prošlo náhradní prezidentování také o deset let později.
Do 2. února 2003, kdy vypršelo druhé funkční období Václava Havla, parlament nedokázal zvolit novou hlavu státu. Až při třetí schůzi na konci měsíce uspěl Václav Klaus, který nastoupil do úřadu 7. března.
Předsedou vlády byl tehdy Vladimír Špidla z ČSSD. Sněmovnu vedl jeho stranický kolega Lubomír Zaorálek. Ani jeden si však nevybavuje jakýkoli významnější akt, při kterém by zastupovali prezidenta.
„Zřejmě to bylo ústavně tak hladké, že nevznikl žádný problém. Vůbec si nejsem jistý, že bych třeba něco podepisoval,“ řekl Špidla pro Seznam Zprávy. Také on podobně jako Klaus poznamenal, že panovaly jiné okolnosti než nyní. „Bylo jasné, že prezident bude časem zvolen, a hlavně to nekomplikovalo nějaké politické drama,“ uvedl bývalý premiér.
Zaorálkovi utkvělo v paměti, jak si ho před svým odchodem z Hradu pozval Václav Havel, aby probrali výkon přenášených pravomocí.
„Václav Havel si už tehdy vyklízel věci. Měl s sebou Ústavu, kterou prý v noci předtím studoval a celkem pedantsky se mnou procházel jednotlivé články,“ řekl Zaorálek.
Po Havlově odchodu z funkce prý ale nic vážnějšího nemusel řešit. Bylo jasné, že jde jen o přechodné období. „Jiná věc je, kdyby přenos prezidentských pravomocí měl trvat déle. To by byla odlišná situace,“ uvedl ministr.
Podle Zaorálka je důležité, aby v mimořádném období bez prezidenta měla země silnou vládu. „Pokud funguje normální většinová vláda, která má podporu v parlamentu, tak se bez prezidenta celkem obejde,“ dodal.
