Česko povolilo setkání nesezdaných párů. Ale jen některých

Že láska není turismus, jak praví heslo binacionálních rozdělených párů, uznala ve větším měřítku česká ministerstva 17. listopadu. Během více než půlročního boje se vším, co přináší pandemie, se mezi nesezdané páry, z nichž jeden pochází ze třetích zemí, postavila navíc i česká byrokratická zeď.

Už v červenci přitom Ministerstvo zahraničních věcí na svých stránkách citovalo Tomáše Petříčka v textu s titulkem Češi se opět setkají se svými trvalými partnery ze třetích zemí. „Vztah budou moci doložit partneři například společnou nájemní smlouvou, společným účtem v bance či rodným listem společných dětí,“ objasnil tehdy ministr Petříček. Jaké však bylo pro stovky žadatelů překvapení zjistit, že existuje i jiná, narychlo těžko překonatelná překážka - neexistující společné dítě, které jako podmínku ukládalo ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví.

„S ambasádou jsme byli v kontaktu od března. Ambasáda nám e-mailem sdělila, že 3. 8. 2020 můžeme žádat o vízum, a odkázala nás na čestné prohlášení, které nám mělo vydat Ministerstvo zahraničí. To samé nám dvakrát telefonicky potvrdili přímo na ministerstvu. Ale když jsem jako občan ČR požádal čestným prohlášením o výjimku pro svou partnerku a nesporně doložil partnerský vztah nájemní smlouvou a také to, že již v březnu jsem byl sponzor pro udělení víza, tak to zamítli s odkazem na aktualizovaný dokument Ministerstva zahraničí k 3. 8. 2020,“ popsal před měsícem pro Seznam Zprávy neřešitelný problém pan Jiří, který kvůli nemožnosti vrátit se domů se svou přítelkyní zvolil život ve společné indonéské domácnosti.

Rozdělené páry tak za setkání se svými protějšky z cizích zemí bojovaly všemi dostupnými prostředky. Denně rozesílaly e-maily, telefonovaly na úřady, daly dohromady petici a bombardovaly ministry všech resortů na sociálních sítích. Ve společných skupinách, kde dodnes sdílí detaily svého boje, se kolikrát označovaly za „otravné“, nicméně když jim před nosem neustále jedna či druhá strana zavírala dveře, nebylo zbytí.

Ze strany ministerstva zdravotnictví i zahraničí přicházely stále tytéž odpovědi, přísliby brzké změny a nezřídka přehazování zodpovědnosti za aktuální situaci na ten či onen resort.

Média začala zveřejňovat jednotlivé příběhy, které za jmény odesílatelů desítek e-mailů na ministerské adresy žijí dodnes. Po dostatečném nátlaku se začaly rýsovat obrysy zájmu z vyšších politických pater. Se zavedením nouzového stavu ale začínaly být v ohrožení také blížící se Vánoce. Binacionální páry stejně iniciativně jako doposud začaly „uhánět“ i nového ministra Jana Blatného. Během nouzového stavu, kdy to mnozí dle vlastních slov začali vzdávat, přišla nadějná zpráva.

„Náměstek ministra zdravotnictví JUDr. Policar mi právě telefonicky potvrdil, že meziresortní koordinační porada včera schválila změnu ochranného opatření, která bude znamenat, že se začnou vydávat schengenská víza pro partnery z nesezdaných párů,“ objevil se na skupině Love Is Not Tourism příspěvek poslance Jana Čižinského, který v otázce nesezdaných dvojic několikrát interpeloval.

A konečně se tak stalo. „Od 17. listopadu ROZŠIŘUJEME možnost cestování pro nesezdané páry. NOVĚ bude možné se setkat i s partnerem ze země, odkud je do ČR třeba vízum. Podmínkou zůstává doložit dlouhodobý vztah.“ Oznámení, na které čekaly stovky lidí. V některých případech je tomu skoro rok, kdy se Češi nemohli setkat se svými partnery na území Česka a zde s nimi žít.

Zatímco se spoustě párů ulevilo a po měsících odloučení konečně dostaly šanci na setkání, jiné čeká ještě dlouhá cesta.

Krátce po zveřejnění seznamu přijatelných důkazů o trvalém vztahu na stránkách Ministerstva zahraničí někteří opět propadli beznaději. Pro mnohé mladé dvojice totiž jakýkoli důkaz o vztahu, který by mohl nesezdaný pár bez společných závazků doložit, prakticky neexistuje.

Jeden z respondentů, který si z obav zmaření dalšího postupu nepřál být jmenován, pravidla popsal jako „diskriminační“. Nyní nejen on řeší, jak doložit vztah, kdy bydlel v bytě vedeném na přítelkyni, se kterou neměli důvod zakládat společný bankovní účet, na dovolenou, ze které by zůstaly letenky nebo jízdenky, nemohli odjet kvůli koronaviru. Výpisy zpráv a hovorů, společné fotky nebo čestné prohlášení okolí ministerstvo jako dostačující důkaz nepovažuje.

Zvláštní případ pak tvoří státy, kde nakonec ústupek ze strany České republiky nepomohl prakticky vůbec. „Všechno zamítají jako účelové sňatky a důvody jsou často jen ničím nepodložené domněnky pracovníků na ambasádách. Tohle vlastně vylučuje nás všechny, kteří mají problém získat vízum i za normálních okolností. Žádné vzájemné návštěvy u nás nemohly proběhnout, když je sem na tu návštěvu nikdy nepustili,“ popisuje pro Seznam Zprávy Lucie H., provdaná za Tunisana. Jejich sňatek je úřady označován za účelový.

„Nepomůže nám to vlastně vůbec nijak, bude se postupovat standardně s tím, že teda teď dovolí žádat i nesezdaným, ale to vízum v praxi stejně nikdo nedostane. Nehledě na to, že v těchto státech opravdu celý ten proces žádosti od poslání e-mailu se žádostí o schůzku je minimálně na tři měsíce,“ popisuje pro Seznam Zprávy Tereza, která má dlouhodobý vztah s Egypťanem a pro nemožnost přijet do Česka se rozhodla pro dočasný život v jeho zemi. „Na českém zastupitelském úřadu v Káhiře byl už i před covidem-19 značný problém zarezervovat si termín pro samotné podání žádosti o krátkodobé turistické vízum. Osobně se nám to nepodařilo ani po řadě pokusů,“ dodává.

„Vždy mi bylo řečeno, že ‚byl bohužel překročen počet žadatelů o termín‘, nicméně zastupitelský úřad mi odmítl sdělit informaci, kolik žádostí měsíčně/ročně přijímají. Domnívám se proto, že ani přes aktuální novou možnost si o vízum zažádat to prakticky opět nebude možné,“ líčí Tereza.

I v případě Egypta panuje podezření z uzavírání podvodných sňatků. „Chápu, že Egypt a další severoafrické země mají problém s uzavíráním manželství za účelem získání pobytu v ČR či EU, nicméně je právě proto na zastupitelském úřadu, aby provedl řádnou rešerši a řízení v souladu se zásadami zjištění skutečného stavu podle správního řádu a nezamítal a priori většinu žadatelů. Znám případy, kdy manželé čekají několik let na pouhé získání turistického víza do České republiky, znám manželský pár, jenž čekal deset let. Je to opravdu těžká situace, kterou ani zastupitelský úřad v Káhiře, ani Ministerstvo zahraničních věcí neřeší, byť v této věci proběhlo několik stížností a žalob,“ popisuje své zkušenosti Tereza.

Jiný boj vede paní Soňa. S přítelem ze Srí Lanky je pět let, důkazů o společném vztahu mají hned několik. Nejbližší úřady, kde může Sonin partner žádat o vízum do Česka, se nachází na čtyřech místech. Všechna jsou v Indii, která ale nepropustně uzavřela hranice. Logická úvaha, že zažádat o vízum elektronicky zrovna v období pandemie nemůže být problém, není namístě.

„Aktuálně je možné zažádat o krátkodobé vízum osobně na některém ze čtyř VFS center v Indii, podání žádosti o schengenské vízum poštou není akceptovatelné,“ stojí v e-mailové korespondenci mezi Soňou a ambasádou v Novém Dillí. „Přítel by mohl na francouzskou ambasádu v Colombu, ale ta je zavřená. Neviděli jsme se od začátku pandemie. A není to poprvé, co naše pokusy o vízum ztroskotaly. První zamítnutí jsme dostali před čtyřmi lety. Druhé před třemi, to jsme tak už nechtěli nechat, ale tahanice stály desítky tisíc. Z francouzské ambasády se nám nikdo neozval. Bohužel jsme jednou také naletěli podvodné kanceláři, stálo nás to auto a dům, kterým se přítel zaručil. Mám čtyři děti, nemůžu se sebrat a odjet na rok do Dubaje, abych s ním byla,“ popisuje Soňa.

Že doba není pro život vícenárodnostních párů příznivá, ukazuje příběh 47letého Tomáše P., žijícího nyní v Německu. Se svou běloruskou přítelkyní trávil od roku 2018 společný čas zejména za hranicemi u sousedů, do Česka pravidelně jezdili autem navštěvovat sestru jeho přítelkyně a své rodiče. I jejich příběh zamotala pandemie a z ní plynoucí opatření českých ministerstev.

„Kvůli vízu se přítelkyně musela vrátit na konci února zpět do Běloruska. Než se vyřídilo nové, byly hranice kvůli covidu zavřené a naše společné plány se rázem rozplynuly. Jakmile jsme se dozvěděli, že by byla možnost pro nesezdané páry se opět vidět, zažádal jsem na Ministerstvu zahraničních věcí o možnost povolení příjezdu mé přítelkyně,“ popisuje Seznam Zprávám svůj příběh Tomáš.

Stejně jako mnozí další narazil na překážku – jak úřadům prokázat vztah v případě, že na společné dovolené po Česku a Německu s přítelkyní jezdili autem? „Máme asi milion společných fotek z různých ročních období z doby, kdy jsme byli spolu. Jelikož jsme ale jezdili pouze osobním autem, nebylo možné doložit například společné letenky. Asi 20 fotek z různých měsíců v roce a různých míst, kde jsme byli spolu, MZV nestačilo.“ Pan Tomáš se tak snažil doložit důkaz v podobě prokazatelné finanční podpory své přítelkyně či svatebních plánů na září. „Neobměkčil jsem je,“ dodal.

I on se při snaze ve vyřešení problému dostal do byrokratické pasti. „Jelikož český konzulát v Minsku byl zavřený, bylo až s paradoxem, když jsem dostal od MZV odpověď: Vážený pane, doložte, prosím, schengenské vízum vaší partnerky a doložte rovněž dokumenty v souladu s informací se článkem uveřejněným (…), ale na základě fotografií a převodu peněz nelze potvrzení získat. Bylo to něco jako začarovaný kruh. Něco vám povolíme, ale stejně povolení nedostanete.“

Nakonec mu nezbývalo nic jiného, že se sebrat a odcestovat do rizikové země, projít si téměř tříhodinovým výslechem na běloruských hranicích a bez přátel, rodičů a známých se svou přítelkyní uspořádat svatbu v Bělorusku. Tím se zbavili břemena „nesezdaný pár“. „To vše jen proto, abychom mohli být spolu a česká strana byla tak vstřícná, že jsme svatbu v České republice museli zrušit.“

„Změnu stavu si v České republice provádět nebudu, neboť nevidím důvod, proč ze sebe neustále dělat blázna. Pobytové vízum se již vyřizuje. Ono jak se říká: Pro dobrotu na žebrotu. A v českém Kocourkově to platí dvojnásob. Abych byl peskovaný za to, že chci vše udělat podle předpisů… ne, děkuji.“