Článek
Snaž se ve škole a budeš úspěšný. V Česku tahle známá rovnice ale úplně neplatí a místo ní funguje jiná: ve škole budeš úspěšný, pokud pocházíš z dobré rodiny.
V případě vzdělávání přitom nejde o to, jak bohatá rodina je nebo jestli dítě vystuduje střední, případně vysokou školu. Ve velké míře záleží na lidském a sociálním kapitálu rodičů, tedy v překladu na tom, jestli rodiče mluví třeba anglicky, umí pracovat s počítačem a jaké mají kontakty.
„Nerovnosti ve výsledcích jsou přirozené, nám jde o nerovnosti v šancích a přístupu ke kvalitnímu vzdělávání,“ říká sociolog Daniel Prokop. Spolu s odborníky z PAQ Research a think tanku IDEA připravil pro Nadaci České spořitelny analýzu s názvem Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity.
Řada vzdělávacích systémů, jakou jsou ty skandinávské, ale také estonský nebo polský, totiž dokážou vliv rodinného prostředí na úspěch žáků daleko lépe odstínit, a to díky práci škol. Naopak v Česku se na výsledcích konkrétních základek odráží socioekonomické složení žáků, kteří je navštěvují.
„A nejde o výhodný kompromis, jak si často namlouváme. Výrazné zaostávání dětí z rodin s nízkým socioekonomickým a kulturním statusem není vyváženo excelencí těch na druhé straně společnosti. Ti se svým protějškům ze států jako Estonsko, Polsko, neřku-li Finsko, výsledky sotva vyrovnají,“ vysvětluje Prokop.
Dokládají to data z mezinárodních šetření PISA a TIMSS. Právě v Polsku nebo Estonsku, tedy v zemích s podobnou historií, s nimiž se může Česko velmi dobře srovnávat, dosahuje většina škol standardních výsledků. Naopak v Česku, ale také na Slovensku, existují dva vzdělávací světy – úspěšné a podprůměrné školy, které se liší právě socioekonomickou skladbou dětí.
Účet za neúspěšné děti zaplatíme všichni
Na nerovnosti ve vzdělávání přitom nedoplatí jen ty děti, které nedodělají střední nebo ani základní školu, ale celá společnost.
Pokud žák dokončí střední školu bez maturity, odvede za svůj život do veřejných rozpočtů zhruba o 2,3 milionu korun více než člověk pouze se základní školou. V případě, že získá i maturitu, naroste tato částka průměrně ještě o dalších 500 tisíc korun. Jde navíc jen o konzervativní odhad, takže výsledný přínos může být ještě vyšší.
„Střední školu nebo učiliště v nejvíce problémových regionech nedokončí více než šestina mladé generace, která je tak ohrožena omezenou uplatnitelností na trhu práce. Státu tím vznikají náklady v řádech miliard korun. A dále se prohlubují rozdíly mezi těmito regiony a zbytkem Česka,“ vysvětluje spoluautor studie Václav Korbel z PAQ Research.
Existuje přitom celá řada možností, jak dětem pomoci. Na střední škole například prostřednictvím investic do programů na snížení předčasných odchodů ze vzdělávání. Pokud stát investuje do žáků, kteří by jinak střední školu nedokončili, 50 tisíc korun ročně, stačí, aby výuční list získaly dvě až čtyři procenta z účastníků programu a pro stát to vzhledem k vysokým výnosům z dokončení střední školy bude efektivní.
Nejúčinnější jsou ale investice do rané péče, především té předškolní. Každá koruna investovaná do vyrovnávání nerovností u nejmenších dětí se státu vrátí třikrát až čtyřikrát.
Z analýzy Daniela Münicha a Jany Krajčové z think tanku IDEA, která je součástí studie, pak vyplývá, že pomoc dětem s horším rodinným zázemím se výrazně promítne do růstu HDP. Pokud by se začala díky už jen mírným investicím velmi pozvolna zlepšovat úroveň vzdělání těch nejslabších žáků od roku 2021, přineslo by to do státních rozpočtů 18 miliard korun ročně navíc. V případě ambicióznějších scénářů by šlo dokonce o více než 100 miliard každý rok.
„Problémem je přesvědčit politiky, že se vyplatí investovat do něčeho, kde uvidíme výnosy až za 20 let. Tohle pochopení se ale v posledních letech zlepšuje a věřím, že do budoucna bude vzdělávání skutečně prioritou,“ dodává Korbel.
