Článek
Lidé žijící z různých důvodů bez přístupu k internetu si mohou v době koronavirové epidemie připadat, že se na ně během mimořádných opatření zapomnělo.
Společnost přirozeně přepnula do online režimu, aby lidé dodržovali sociální odstup a zamezili šíření COVID-19. Komunikuje se převážně přes e-maily a aplikace a lidé, co zůstávají takzvaně offline (bez přístupu k internetu), jsou ve značné nevýhodě.
Popsanou situaci vystihuje příběh, který zachytila Jana Fajstavrová, ředitelka Charity Praha - Holešovice. Během nakupovaní v obchodě narazila na starého pána s holí, ale bez roušky. Ostatní zákazníci mu začali nadávat, že se má chránit.
„Paní mu nadávala, že přece stačí zavolat na některá čísla, která byla uvedena v televizi a na internetu. Pán, už plačící, reagoval, že nemá ani televizi a co je internet, neví,“ líčí Jana Fajstavrová, která pánovi několik roušek darovala.
„Kdybych nejela pro nákup jiným našim klientům, pána bych nepotkala a nikdo by o jeho problémech asi nevěděl,“ dodává ředitelka Charity Praha – Holešovice.
Lid bezinternetový
Sociální pracovníci a neziskové organizace pracující se seniory a lidmi ve finanční nouzi upozorňují, že se pozapomnělo na to, že přístup k internetu není samozřejmý.
„Ten problém je přitom brutálně praktický,“ poznamenává Martin Kovalčík z Člověka v tísni.
Nejde jen o zapomenuté jednotlivce na okraji společnosti. Podle Českého statistického úřadu bylo v roce 2019 bez přístupu k internetu zhruba 836 tisíc domácností, problém se tak může týkat bezmála 19 procent domácností v Česku.
Z toho jde v 622 tisících případů o domácnosti seniorů (lidí ve věku 65 let a více). Téměř 101 tisíc domácností zároveň připouští, že cena vybavení je příliš vysoká.
Většina domácností bez přístupu k internetu podle údajů Českého statistického úřadu také konstatuje, že o online svět nemají zájem nebo s ním neumí pracovat.
V současné době pro ně fakt, že se internetu vyhýbají záměrně nebo jen proto, že na něj nemají peníze, může představovat existenciální problémy.
Nárazník bez osobního kontaktu
Praktický problém představuje například komunikace s úřady práce, které přitom sehrávají roli prvního nárazníku, jak říkají sociální pracovníci, když se lidé dostanou do vážných problémů.
I zde přitom platí pravidlo, že se úředníci snaží minimalizovat osobní kontakt.
„Někdy jsou lidé na podatelně velmi nápomocní. Jinde vám řeknou, ať to zkusíte za týden, že se situace rychle mění. Ale i ten týden je pro tyto lidi velký problém,“ popisuje Pavla Aschermannová z neziskové organizace Rubikon Centrum, která se stará mimo jiné o propuštěné vězně.
„Spousta z nich nemá ani chytrý telefon,“ říká Pavla Aschermannová. A ani v případě, že mají chytré telefony, to podle ní neznamená, že ho umí využívat k vyplňování dokumentů nebo psaní e-mailů.
Podle mluvčí Úřadu práce Kateřiny Beránkové se myslí i na lidi, kteří nemají přístup k internetu či možnost si vytisknout nutné formuláře.
„Klienti si proto mohou potřebné formuláře vyzvednout na příslušném kontaktním pracovišti ÚP ČR, vyplnit a rovnou tam odevzdat do označeného boxu,“ říká Beránková a dodává, že pokud si lidé nevědí rady, mohou se obrátit na call centrum nebo přímo konkrétního zaměstnance.
„Ti s lidmi komunikují prostřednictvím e-mailu i telefonicky. Zcela výjimečně je možné osobní jednání, a to jen po předchozí dohodě,“ upozorňuje mluvčí Úřadu práce.
Sociální pracovníci poznamenávají, že problémy mohou nastat ve chvíli, kdy úředníci vyžadují k formulářům přiložit i kopie dalších dokumentů.
„V některých případech zřídily schránky, ale i tam je třeba dát ofocené dokumenty a s tím mají lidé bez počítače a internetu problémy,“ říká Martin Kovalčík.
Nejde ale jen o Úřady práce. Martin Kovalčík upozorňuje, že jde i o děti ve škole, které aktuálně mohou mít problémy, pokud nemají přístup k internetu, kde učitelé posílají domácí úkoly a s žáky komunikují.
Domovní dveře lepší než post na sociálních sítích
Komunikační problémy také zažívají senioři. A škála je široká.
„Někteří volající senioři si nevědí rady, jak získat informace například o nedošlé sociální dávce, často se nemohou na příslušné úřady dotelefonovat. Podobné je to u s lékařů,“ vypočítává Marek Kuřina z organizace Život 90, která pomáhá seniorům.
Poukazuje tak i na další problém – že telefonní linky a další cesta, kterou se snaží senioři komunikovat, jsou přetížené.
Ředitelka Nadace Krása pomoci Michaela Stachová, popisuje, že někdy se mohou minout účinkem i různé online výzvy a nabídky pomoci, a to jen proto, že někteří senioři nemají přístup na internet.
„Proto říkáme, že je dobrá také ta nejbližší sousedská pomoc. Do baráku na vchodové dveře vylepit, že například můžete zajít nakoupit,“ říká Michaela Stachová.
Podle ní měli senioři bez internetu největší zájem o informace během minulého týdne, kdy vyřizovali nejvíce hovorů. Zároveň upozorňuje, že je nebezpečné vnímat jako internetově negramotné všechny seniory.
„Je to velmi široká skupina. Může jít o aktivního sedmdesátníka tenistu nebo devadesátiletého offline seniora,“ říká Stachová.
Pro lidi bez přístupu k internetu je paradoxní i štědrá nabídka telekomunikačních operátorů, kteří během mimořádných opatření nabízejí neomezená data v ceně aktuálního balíčku klienta. I kdyby to jejich tarify umožňovaly, musí si neomezená data uživatel aktivovat v online prostředí.
