Vaše účty za elektřinu politiky nezajímají, říká vládní zmocněnec Míl

S tvrdou kritikou evropské energetické politiky vystoupil na konferenci pořádané Institutem Equilibrium vládní zmocněnec pro stavbu nového jaderného zdroje Jaroslav Míl.

Muž, který si před dvěma lety vytkl za cíl připravit a řídit pro Českou republiku projekt nové jaderné elektrárny, je rozčarován malou podporou, jakou Evropa jaderné energetice dává. Podle Míla je výstavba jaderných reaktorů pro Česko nejrozumnější cestou ke snižování emisí skleníkových plynů. Shoduje se s ním v tom řada dalších energetických expertů včetně většiny domácích politiků. Přesto je budoucnost českého jádra nejistá.

„Budoucnost české energetiky se odvíjí jednak od naší schopnosti prosazovat vlastní vizi, jednak od přístupu Evropské unie, především jejích nejvlivnějších zemí,“ řekl Míl.

Za proklamacemi o snižování emisí skleníkových plynů se podle něj skrývá otázka budoucího přístupu k energetickým zdrojům.

„Emise, životní prostředí a ochrana klimatu jsou dobrými mediálními argumenty k prosazování cílů, které mnohdy na veřejnosti ani nezazní. Kdyby šlo opravdu jen o emise, nemohli bychom akceptovat skutečnosti, jako je přenesení výroby do zemí, kde nejsou ani nebudou v příštích 10 letech uplatňována žádná omezení emisí. Tím přece ke globálnímu snížení emisí nedojde. Zato dojde v našem případě k dovozu primárních zdrojů energie z nestabilních regionů,“ řekl Míl.

„Pokud se budeme dál orientovat na marketing, ideologii a snahu ignorovat fyzikální zákony, logickým vyústěním bude nestabilita dodávek energie,“ varuje vládní zmocněnec.

Míl také tvrdí, že politici neřeší riziko zdražování energie. „Spotřebitel a jeho účty za elektřinu jsou teprve na konci zájmu politiků,“ prohlásil. „Jinak by totiž nebylo možné, že je v Německu po mnoha desítkách miliard eur investovaných do tzv. Energiewende (přechod k nízkoemisní energetice, pozn. red.) elektřina až dvakrát dražší než v Česku. A hlavně by tam od roku 2023 nedocházelo k navýšení emisí oxidu uhličitého oproti současnému stavu,“ prohlásil.

Míl varuje, že po odstavení uhelných elektráren, k němuž má u nás dojít do roku 2038, bude Česko v horší situaci než řada jiných zemí.

„Počet zemí, které budou mít deficitní bilanci spotřeby a výroby energie, bude v Evropě narůstat. V Česku ale dojde do roku 2040 k poklesu o 10 tisíc megawattů. Tak dramatický pokles v Evropě nemá obdoby,“ tvrdí Míl.

A pokračuje: „Nemůžeme si nevšimnout dělení Evropy na země s vyrovnanou energetickou bilancí po roce 2040 a na země deficitní. Tedy země za bývalou železnou oponou, k nimž se přidává ještě Rakousko a Itálie. Nemyslím, že se jedná o politický úmysl. Je to čistě možnost využívání evropských peněz a přírodních podmínek k posilování vlastní ekonomické dominance na základě naplňování klimatických cílů. Je to viditelný a racionální přístup. A je na nás, jak se k němu postavíme.“

Podle Míla se Česká republika do budoucna neobejde bez nové velké elektrárny. Nový zdroj podle něj nenahradí ani plánované 700miliardové investice do energetických úspor, ani dramatický nárůst obnovitelných zdrojů a zvýšený dovoz plynu. „Vezmeme-li v úvahu naše přírodní podmínky, jiné možnosti než jadernou energii nemáme,“ tvrdí.

„Občas slyším, že jaderné elektrárny mohou být nahrazovány obnovitelnými zdroji, fotovoltaikou. Každý si může udělat jednoduchý výpočet, jaký by musel být instalovaný výkon ve fotovoltaice, aby vyrobil osm terawatthodin ročně, a kolik stojí deset kilowattů z baterií instalovaných na střeše vašeho rodinného domku. V porovnání s tím bude jaderná elektrárna vždycky levnější. A na rozdíl od fotovoltaiky bude mít životnost 80 let,“ prohlásil.

Evropská unie však podle Míla jaderné investice ekonomicky znevýhodňuje na úkor obnovitelných zdrojů. A evropské orgány – jak prohlašuje český vládní zmocněnec – nepřipouštějí racionální diskusi o alternativních energetických řešeních.

Česká republika se přitom nemůže do stavby nové jaderné elektrárny pustit bez požehnání Bruselu. Připravit dokumentaci a podklady pro tzv. notifikaci je jedním z hlavních úkolů Mílova týmu. Zmocněnec přiznává, že schvalovací proces má už v této chvíli skluz. Údajně proto, že covidová krize brání osobním jednáním.

Míl ale připomněl, že na podobě nových Dukovan není politická shoda ani v Česku. Politici se přou o to, zda z dodávky předem vyloučit Rusy a Číňany, spory se vedou i o způsob finanční podpory obří investice ze strany státu.

„Bez politické shody nemá smysl jaderný projekt začínat,“ prohlásil Míl. Podle něj by bylo v této chvíli lepší odložit tendr na dodavatele až na dobu po podzimních volbách, aby se vypisoval už pod patronací příští vlády.

Země by ale podle Míla každopádně měla mít připravený i „plán B“ pro případ, že stavba velké jaderky v Dukovanech padne. „Pokud by se politická shoda ani po volbách nenašla, je lépe jít cestou malých modulárních reaktorů,“ prohlásil.

Malé reaktory (SMR) jsou novou technologií, na jejímž vývoji pracuje ve světě řada firem. Vlastní malý reaktor určený ovšem pro odlehlé lokality bez energetické infrastruktury vyvíjí i česká společnost ÚJV v Řeži u Prahy.

Výhodou malých reaktorů má být jednodušší povolovací řízení a regulace. Elektrárny by se sestavovaly z reaktorových modulů vyráběných v továrnách. Sériová výroba a kratší čas výstavby mají srazit investiční náklady a zkrátit dobu návratnosti kapitálu. Podle dosavadních předpokladů by se malé reaktory mohly dostat na trh koncem této dekády.

Míl doporučuje aktivnější zapojení Česka do jejich vývoje. „Jsem přesvědčen, že máme-li uplatnit naše schopnosti a znalosti, tak je větší příležitostí než stavět jeden velký blok zapojit se do výstavby většího počtu malých reaktorů. Protože Evropě, pokud nebude na kontinentu realizován program velkých jaderných zdrojů, nic jiného než malé modulární reaktory nezbude. Slibné vývojové projekty běží dva nebo tři a Česko má ve všech těchto případech nabídku stát se jakýmsi hubem, odkud by se výroba pro kontinent dala realizovat. A bylo by dobré zajistit z Evropské unie financování rozvoje SMR tak, jako Evropa financuje například jadernou fúzi,“ řekl Míl.

Kromě aktivního podílu na rozvoji malých reaktorů by se podle Míla měl stát soustředit na zvýšení nezávislosti České republiky na ruských dodávkách zemního plynu. Znamenalo by to zasadit se na Moravě o stavbu nového plynovodu, který napojí Českou republiku na severu na polskou síť a terminál na LNG ve Svinoústí. A opačně zpřístupní jihoevropskou přepravní infrastrukturu.

S plánovanou výstavbou plynových elektráren a tepláren totiž podle Míla v příštích letech víc než dvojnásobě stoupne česká spotřeba zemního plynu. „Bez severojižního produktovodu bude Česká republika závislá jen na jedné transportní trase, která vede Severním mořem z Ruska do Německa a odtud k nám. Tvrzení, že v Evropě se obchoduje plyn i z jiných zemí než z Ruska, je pouze mediální mlha. V Evropě se z 95 procent obchoduje s ruským plynem,“ upozorňuje Míl.

Dále je podle něj třeba dosáhnout prodloužení životnosti původních dukovanských jaderných bloků až do půlky čtyřicátých let.

Své místo v energetice mají mít podle Míla také obnovitelné zdroje, především fotovoltaika. Je ale třeba ji budovat uvážlivě, „cestou postupného rozvoje, při které budeme moci využívat našich technologií a našich lidí. A nebude to zadarmo“.

„Nová energetika, ke které spějeme, bude určitě méně stabilní, určitě nákladnější a křehčí než ta, na kterou jsme byli zvyklí. Věřím ale, že ti, co přijdou po nás, si s tím budou umět poradit,“ uzavřel své vystoupení na konferenci Institutu Equilibrium vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl.