Článek
Můžeme očekávat další nákupy na bankovním trhu?
Jsem o tom přesvědčen. Jsou zde tři banky, které hledají nového majitele. Dvě z nich už jsou v procesu prodeje a jedna se na ten proces připravuje. Když se podíváme pět či deset let nazpět, tak tady vznikli tzv. vyzyvatelé, ty nízkonákladové banky. A byly velmi úspěšné v tom, že získaly mnoho klientů. Poskytly služby zdarma, což se stalo standardem na trhu, to je součástí té konkurenční rovnice.
Tyto banky ovšem mají veskrze limitovanou ziskovost, která je pod průměrem bankovního sektoru. To znamená, že jejich majitelé dnes hledají, jak zhodnotit tržní pozici, kterou postavili. Jevem dalších tří let na českém bankovním trhu bude koncentrace.
Myslíte si, že je u nás dostatečně velká konkurence na to, aby se chování bank řídilo pouze poptávkou klientů nebo přílivem a odlivem klientů?
Chování bankovního sektoru se řídí především tou konkurencí. Zároveň ale bude v dalších pěti až deseti letech důležité, jakou kapitálovou alokaci banky získají od svých majitelů. V případě naší banky jde o kapitálový trh, protože my máme téměř 20 tisíc akcionářů, z nichž 400 vlastní více než 80 procent Monety. Ostatní banky, které v Česku podnikají, jsou buď mezinárodně vlastněné velkými skupinami, nebo patří privátním majitelům.
A ty mezinárodní skupiny se všechny musejí velmi zamýšlet nad tím, do které země svůj kapitál pošlou. Tím pádem bude velkou roli hrát ziskovost daného bankovního trhu, jeho regulace v daňovém režimu a kvalita právního státu. To je důležité, aby Česká republika byla schopna udržet a nadále přilákat kapitál od těchto majitelů. Takže tam jsou minimálně dvě dimenze – jedna je to, co spotřebitelé chtějí a co chtějí společnosti, ale ta druhá věc je, do jaké míry je ten bankovní sektor stabilní, ziskový, předpověditelný.
Je podle vás Česko předvídatelné?
Například když se podíváme na rok 2019, tak nás a většinu bank zasáhla nešťastná debata o bankovní dani, při které jsme okamžitě viděli výprodej našich mezinárodních akcionářů. Je také trošku nešťastné, že dividendy, které společnosti z Česka do zahraničí platí, jsou oproti jiným státům relativně významně zdaněny. Ať už je to Evropa, nebo rozvíjející se trhy, my jako Česká republika máme ohromnou nevýhodu v tom, jak jsou dividendy daněny. Pro mnoho investorů je to bariéra k tomu, aby investovali nejenom do českých bank, ale do čehokoliv jiného, co je na českém kapitálovém trhu. S tím se potýkáme a je důležité, aby si naše politická reprezentace uvědomila, že Česká republika není ostrovem, kam lidé chtějí jít, ale že jsme malou zemí v ohromné mozaice možností. Musíme být atraktivní.
Skoro to vypadá, že to tady pro investory do bankovního prostředí úplně atraktivní není. Na druhou stranu, když se podíváme třeba na sazby České národní banky, které jsou o dost výhodnější než sazby ECB, případně marže, které jsou tady ještě pořád vyšší než na Západě, z tohoto pohledu to je bankovní ráj.
Já si nemyslím, že to je bankovní ráj, protože je zde mnoho jiných relativně složitých věcí. Ten bankovní ráj je podpořen velmi dobrou prací České národní banky, která v průměru vyžaduje mnohem vyšší kapitalizaci u českého bankovního sektoru, než je ve zbytku Evropy obvyklé. Pokud se podíváme na úrokové míry, ty jsou v České republice relativně atraktivní, ale zároveň máme inflaci, která se pohybuje někde mezi 2,5 až 3 procenty.
Velká nejistota pramení z toho, co se stane v důsledku neustále rostoucích cen nemovitostí, nejen rezidenčního charakteru, ale nemovitostí vůbec. Bankovní sektor je cyklický. Zisky, které vyděláváme dnes, můžeme zítra a pozítří potřebovat na to, abychom posílili kapitál.
Co budou muset banky dělat do budoucna, aby uspěly?
V první řadě musí investovat. V České republice klienti hodně poptávají inovace. Jsme zemí, která je v naprostém popředí například u bezkontaktních plateb, máme vysokou proporci lidí, kteří používají platby hodinkami, mobilními telefony. Češi jsou v tomto úžasní, protože jsme národ kutilů a přenášíme to do toho digitálního světa. Takže tohle vyžaduje přestavbu bankovního sektoru z hlediska toho, na jaké operační platformě funguje. Drtivá většina bank v České republice – a v tom nejsme výjimkou od zbytku světa – funguje na systémech, které byly postaveny v 80. a 90. letech.
Druhá důležitá věc je reputace. Když se podíváme na jednoho z našich konkurentů, stal se jakýmsi love brandem. Ta banka investovala nesmírně mnoho peněz a úsilí do toho, aby vytvořila jiný vztah mezi bankou a klientem.
Máte na mysli Air Bank?
Ano. Třetí věc, která je strašně důležitá, je cenová hladina. Lidé si konečně zvykli na to, že rozdělují svoje peníze mezi několik institucí, a jsou v tom velmi inteligentní a pragmatičtí. Už to nefunguje tak, že máte vztah s jednou bankou, ale možná se dvěma nebo se třemi. A to je naprostý odklon od toho, co tady bylo v 90. letech nebo na počátku tohoto století. A to je dobře, podporuje to efektivitu bank, jejich proklientské chování atd.
Pojďme se vrátit k vám. Jaké jsou vaše plány na nejbližší a střednědobé období?
Chtěli bychom zůstat ziskoví. Chceme být bankou, která je šampionem pro české domácnosti, živnostníky. Na konci tohoto roku bychom chtěli mít bilanci 300 miliard korun a růst minimálně 10 procenty ročně. Střednědobě bychom chtěli banku zdvojnásobit a být významnou českou bankou, kterou nebude ovlivňovat to, jak se zahraniční majitel dívá na lokaci kapitálu do České republiky.
Korporace vás nelákají?
Nelákají. Nejsme schopni na korporátním bankovnictví vydělávat dostatečný kapitálový výnos na to, abychom byli schopni obhájit naši vlastní existenci. My v tomto sektoru nemáme žádné dovednosti, nemůžeme tam alokovat kapitál, a navíc na trhu je zde dostatek subjektů, které se o to velmi dobře starají. A my v této aréně prostě nechceme konkurovat.
