Článek
Investici za 360 milionů korun financovala společnost rPET Inwaste, za níž stojí čeští podnikatelé. Stavba továrny začala po zhruba čtyřech letech příprav před rokem v době prvního lockdownu, dokončená byla v březnu.
V dalších dnech se v budově bude instalovat technologická linka na zušlechtění PET vloček pocházejících z vytříděných plastových lahví. „Oživovat“ se bude dva měsíce, spuštění provozu je naplánované na léto. Továrna, která zaměstná 25 lidí, bude vyrábět až 16 tisíc tun materiálu ročně.
V České republice jde o první závod na výrobu vstupní suroviny k výrobě recyklovaných PET lahví. Podle ředitele Jiřího Hudečka by měl závod do konce roku získat certifikaci výroby pro potravinářské využití od Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). rPET materiál se dnes dováží z několika evropských zemí.
Zájem o recyklované „petky“ ze strany výrobců lahví a nápojů roste. Důvodem je jejich snaha vypadat a chovat se zeleněji. K tomu je brzy přinutí chystaná legislativa EU, která od roku 2025 stanoví povinný podíl rPET v lahvích 25 procent. O pět let později stoupne na 35 procent.
„Legislativa nám samozřejmě pomohla. Ale už před schválením řada výrobců nečekala na cíle a řekla, že podíl recyklátu chtějí už teď,“ řekl redakci SZ Byznys Hudeček. Mnohem větší zájem je však podle něj z ciziny.
„Vidíme enormní zájem ze zahraničí. Ale naší misí je uzavřít cirkulární kolečko v České republice. Ve spolupráci s výrobci lahví a nápojů a dalšími subjekty chceme nechat sto procent materiálu v ČR, bude-li o něj zájem. Nedává pro nás smysl vozit jej do Rakouska, Itálie, Polska nebo Francie,“ řekl Hudeček.
Už i český trh se podle něj začíná otevírat: „V současnosti cítíme, že se blýská na lepší časy, a zdá se nám, že i čeští výrobci nápojů to skutečně myslí vážně.“ Potenciálními zákazníky nové fabriky budou výrobci lahví, případně samy nápojářské firmy. Třeba výrobce vody Mattoni si PET lahve vyfukuje z vlastních preforem.
PET ničí lepidla i slívy
V Česku je zatím používání rPET v potravinářství v plenkách. Koketuje s ním výrobce minerálních vod Mattoni a skupina Kofola. Spuštění lokální výroby regranulátu by mohlo pomoci většímu zapojení českých firem.
Společnost Mattoni 1983 používá rPET u půllitrového balení sportovní edice Mattoni Eco s 50 procenty recyklátu a u své první cirkulární lahve, v níž testuje zálohový systém ve spolupráci s e-shopem Košík.cz. V tomto případě „odpad“ tvoří 1,5litrovou lahev z 80 procent.
„Širší použití nám zatím nedává smysl – ekonomický, ale bohužel ani environmentální. Z hlediska životního prostředí má smysl lokální recyklace ‚z lahve do lahve‘, nikoli převozy ‚petek‘ a recyklátu po celé Evropě sem a tam,“ uvedla mluvčí Andrea Brožová.
Problém vidí i v nedostatečné kvalitě třídění ze žlutých kontejnerů, kdy plasty pro potravinářské použití smějí obsahovat maximálně 5 procent „cizích“ plastů. Podle loňského vyjádření Jitky Sosnovcové ze Státního zdravotního ústavu nejsou třídicí technologie v Česku schopny zajistit vytřídění PET lahví tak, aby byly dodrženy evropské normy. I proto Mattoni prosazuje zavedení zálohového systému, který však odmítá Ministerstvo životního prostředí.
Šéf rPET InWaste Hudeček namítá, že problém není v třídění, ale ve výrobě. Česká továrna vykupuje většinu starých PET lahví (nasekaných vloček) v zahraničí, protože sama v tuzemsku dokáže sehnat v dostatečné kvalitě jen 5–6 tisíc tun za rok. „Český PET je neskutečně kontaminovaný, protože 60 procent obalů na trhu je barevných. Kontaminaci způsobuje také PETG (modifikovaný PET materiál kvůli zvýšení pružnosti), nerozpustitelná lepidla, PVC slívy apod.,“ popsal Hudeček. Českých firem vyrábějících z vyhozených lahví vločky je podle něj dost, ale neumí plasty pro potravinářské využití kvalitně vyčistit. Až v poslední době se výrobci snaží o redukci portfolia barev.
Zájem o rPET ze strany zákazníků zřejmě je. Alespoň podle zkušeností Mattoni, která už přes Košík.cz prodává více recyklovaných „petek“ než nových lahví.
Plastofobie vs. nekonečná recyklace
Podle Jiřího Hudečka, který v minulosti patnáct let řídil Jihomoravské inovační centrum, v minulosti popularizaci recyklátu bránila nízká cena ropy. Díky tomu byly atraktivnější nové plasty, jimž mnoho výrobců dalo z ekonomických důvodů přednost. Levná ropa však nesnížila cenu rPET, který je dnes dražší zhruba o 40 procent.
Vyšší cena přestává být pro výrobce překážkou. Částečně i proto, že plasty dostaly v očích spotřebitelů nálepku něčeho špatného. „Je tady naprosto neoprávněná plastofobie ve vztahu k PET. Je to ale fantastický materiál, který dokáže zakonzervovat surovinu v materiálu a dokáže být nekonečně recyklován. Nepotřebujete donekonečna dolovat ze země nerostné suroviny,“ hájí „petky“ Hudeček.
Továrna firmy rPET InWaste využívá unikátní technologii LSP, kdy zušlechťování PET probíhá za tekutého stavu. Je teprve druhou továrnou na světě, která tuto technologii používá za účelem výroby rPET regranulátu. Jak proces vypadá? Vločky z vytříděných PET lahví se vysuší, roztaví se v extruderu a následně se v reaktoru za vysoké teploty zvýší viskozita materiálu. Výsledná tavenina se naseká a zachladí na granule o velikosti 3 až 4 milimetry. Potom už se vzniklá vstupní surovina (regranulát rPET) naváží a zabalí.
Materiál z již použitých PET lahví v tuto chvíli do Česka importuje nadnárodní rakouská společnost Alpla ze svých vlastních továren na rPET v Rakousku a v Polsku. Ředitel pro Českou republiku Jan Daňsa připustil, že jedná o možném nákupu recyklátu z nové fabriky na jižní Moravě.
Není příliš pravděpodobné, že by také Alpla v nejbližší době v České republice zprovoznila linky na výrobu rPET. „Postavení nových závodů obnáší extrémně vysoké investice oproti možnosti rozšíření našich stávajících závodů v zahraničí, které jsou napojené na zelenou elektřinu a mají o 90 procent nižší emise CO2. Zatím proto jdeme touto cestou,“ sdělil Daňsa.
Recyklace je však pro skupinu velké téma. Do roku 2025 se do opětovného využívání odpadu zavázala každoročně investovat 50 milionů eur (přes 1,3 miliardy korun). Nedávno například koupila novou továrnu na rPET v Itálii.
