Článek
Je to už celkem zapomenutá skladba z konce 80. let od Michala Horáčka a Petra Hapky. Jmenovala se Vítejte v Absurdistánu.
Prýštila z ní frustrace z poslední, úpadkové fáze komunistického režimu, kdy oficiální slogany pořád ještě ujišťovaly o světlých socialistických zítřcích, pod všeobjímající přetvářkou byl ale běžný, ušmudlaný život plný potýkání se s množstvím překážek a situací postavených na hlavu.
Člověk nemusí trpět sklony k přehánění, aby si v posledních dnech na tu trochu uřvanou písničku vzpomněl. Docela trefně vyjadřovala pocity nad výčtem kuriózních situací, které může způsobit poslední úprava DPH u piva.
Ministryni financí Aleně Schillerové je třeba uznat, že přes všechny EET, kontrolní hlášení a kouzlení se státním rozpočtem stále dokáže leckoho přesvědčit s úsměvem hodné tety, která bojuje „za peníze nás všech“. A také narovnává podnikatelské prostředí a snižuje daně. S paskvilem, do něhož vyústilo snižování DPH na točené pivo, ale ministryně zpochybňuje svoji důvěryhodnost u lidí, kterým jsou třeba online pokladny šum a fuk, nebo je dokonce podporují.
Schillerová se brání tím, že tabulky s výčtem nákupů piva s různými daňovými sazbami, kterými se baví sociální sítě a nad nimiž zůstává rozum stát, přehánějí. Možná v něčem trochu ano, hospodští asi opravdu nebudou často točit do džbánu nealko pivo. Množství jiných situací už ale neobvyklé není.
Jako příklad se dá uvést náčrt, kterým jeden daňový poradce demonstroval, jak to asi bude vypadat na každoroční pouti v jeho městečku. V hospodě na rohu náměstí se podává pivo a klobása se sazbou 10 procent. Ale hned ve stáncích vedle je klobása v sazbě 15 procent a pivo v sazbě 21 procent. To se přitom nepouštíme do podrobností, jako třeba, jestli bude výčep v hospodě točit pivo i do kelímků, a zda to bude za jinou cenu, než do sklenic štamgastům a tak dále.
Podstata problému je zřejmá – čím víc daňových sazeb existuje a čím více se mezi nimi přehazují jednotlivé položky, tím více stoupá riziko, že vznikne nějaký zmatek. Což se v konečném důsledku zjevně stalo.
Celé to přitom zdaleka není jen o zdanění posvátného zlatavého nápoje Čechů, jehož cena je obecně považována za jednu z nejcitlivějších položek tuzemského „spotřebního koše“. Chaos se sazbami piva odhaluje riziko, které hrozí každému populistovi – že narazí na hráz reality. A že se u toho v horším případě také znemožní, nebo si dokonce popudí lid.
Připomeňme, jak to celé vzniklo. Se snižováním DPH na točené pivo přišel současný premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš, a to už v době, kdy jako předchůdce Schillerové na Ministerstvu financí rozjížděl projekt EET. Nižší sazbu překládal jako „náplast“ pro restaurace, které se musely vyrovnat se zavedením elektronických pokladen.
Nechme stranou oprávněné výtky, že v zemi, která se dlouhodobě pohybuje mezi státy s největší spotřebou alkoholu na hlavu, mohou takové daňové úlevy vyznít poněkud zvláštně. Babiš nejspíš nepočítal s tím, že bude pivo levnější, hospody ostatně jeho cenu v posledních letech zvyšovaly, asi i kvůli EET. Předsedovi hnutí ANO šlo spíš o gesto, jež vzhledem k tématu zasáhne širokou voličskou populaci.
Jenže v tomhle případě Babišův analytický tým asi podcenil přípravu. Populismus narazil na své meze. Přesněji na realitu v podobě celních sazebníků a statistických škatulek, které v daňových předpisech omezují volné přehazování položek, jak je libo.
Ale nepodceňujme Babiše. Přinejhorším odstřelí Schillerovou stejně jako jiné své ministry, jejichž odchod z úřadu zakryl fakt, že podíl viny připadá i na šéfa. Nebo to třeba celé svalí na Brusel, že mu byrokratickými předpisy brání ve zlevňování. Když populismus narazí, cestu ze šlamastyky hledá zase jen populismem. Do voleb zbývá rok a půl, ještě bude veselo.
