Česko čeká nový solární boom. I když mu politici nepřejí

Česko si i po deseti letech stále nese trauma z nezvládnutého solárního boomu z let 2009 a 2010. Proto jsou solární elektrárny u části veřejnosti i politiků nepopulární.

Jenomže právě solární parky jsou dnes ve střední Evropě nejefektivnější formou obnovitelných zdrojů. Solární technologie si tak i u nás čím dál víc klestí cestu na trh. Investoři plánují jak nové velké klasické pozemní parky, tak netradiční soláry na vodě, nad zemědělsky využívanými pozemky či parkovišti.

První plovoucí solární zdroj o kapacitě jednoho megawattu už připravuje jako pilotní projekt těžařská skupina Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače ve spolupráci se státním Palivovým kombinátem Ústí a Univerzitou J. E. Purkyně.

Kromě toho ale domácí investoři zvažují, testují, nebo už rovnou staví další solární novinky posledních let: instalace nad zemědělsky využívanými pozemky či parkovišti. Nebo velké střešní instalace na průmyslových, skladových či prodejních halách.

Výroba solární elektřiny z panelů umístěných na speciálních konstrukcích nad poli osetými či osázenými zemědělskými plodinami se označuje jako agrivoltaika.

„Solární panely bývají přímo nad plodinami nebo v dělicích pásech mezi nimi,“ popisuje Martin Madej z Aliance pro energetickou soběstačnost. „Pomáhají zadržovat v půdě vláhu, snižují odpar vody a prospívají tak mikroklimatu. Kromě jablek, brambor, špenátu nebo malin agrivoltaika experimentuje s chřestem bílým,“ popisuje Madej zahraniční zkušenosti.

Chřest roste ve tmě, pole s ním se zastiňují fóliemi, takže se využití stínících solárních panelů přímo nabízí. „Takto vyrobená elektřina je na místě využitelná třeba pro elektrické traktory, drtičky a podobně,“ říká Madej.

Agrivoltaika není technologický výkřik posledních let. Jak uvedl na webináři Aliance pro energetickou soběstačnost Lukáš Juřina z firmy Solar Works, první taková instalace pochází už z roku 2004 z Japonska. V Evropě s agrivoltaikou experimentují už od roku 2009 Francouzi, před pěti lety vznikla první taková instalace v Německu.

„Potenciál agrivoltaiky v Česku stále ještě potřebujeme prozkoumat. Farmářům by měla zvýšit výnos z obhospodařovaných pozemků a uspořit výdaje za energie,“ dodává Madej.

Potíž je v tom, že komerčnímu rozvoji agrivoltaiky v celé Evropské unii zatím brání zákony. Jde hlavně o to, že energeticky využívané pozemky by se musely vyjmout ze zemědělského půdního fondu a pak by ztratily nárok na zemědělské dotace. Rozvoj agrivoltaiky tak vyžaduje legislativní změny nejen v Česku, znamenalo by to i přehodnocení celé evropské zemědělské politiky.

Přesto i u nás už první agrivoltaické zařízení stojí. Vybudoval ho ČEZ u své elektrárny v Ledvicích. „Testovací agrivoltaika má výkon 60 kilowatt, zatím na ni probíhá licenční jednání. Osadili jsme ji různými druhy panelů s různým uchycením. Cílem je testování a ověření jednotlivých technologií: účinnosti, osvitu, vedlejších vlivů,“ řekl pro SZ Byznys mluvčí ČEZ Roman Gazdík.

„Na Karvinsku uvažuje o agrivoltaickém projektu jeden konkrétní investor, který by takto chtěl zvýšit využití pronajatých pozemků, na kterých hospodaří,“ říká Petr Birklen, šéf rozvojových projektů ze společnosti Moravskoslezské investice a development (firma patří Moravskoslezskému kraji a koordinuje aktivity na využití rekultivované pohornické krajiny v moravskoszlezské uhelné pánvi).

Další ve světě používanou solární novinkou jsou elektrárny budované na zastřešení velkých parkovišť u obchodních center nebo zaměstnaneckých parkovišť firem, takzvané carporty. I ty se už v Česku stavějí.

Největší carport o výkonu 820 kilowattů buduje ČEZ na svém parkovišti pro 322 vozů u Jaderné elektrárny v Dukovanech. Zařízení za 60 milionů korun využívá další fotovoltaickou technickou novinku – oboustranné panely, schopné vyrábět elektřinu nejen z přímého slunečního záření, ale i ze světla odráženého ze zaparkovaných aut. Oproti klasickým panelům by měl mít podle předpokladů takový solární park asi o 20 až 25 procent vyšší produkci elektřiny.

Čím dál víc firem, obvykle se zahraničními vlastníky, buduje také na svých průmyslových halách, skladech nebo obchodních centrech velké solární parky.

Největší střešní instalaci u nás si loni pořídila mladoboleslavská Škoda Auto. Fotovoltaika na firemních střechách a zastřešených parkovištích v Mladé Boleslavi má ročně dodat přes 450 megawatthodin zelené elektřiny, kterou automobilka používá pro vlastní okamžitou spotřebu. Přebytky ukládá do baterií.

Soláry systematicky pokrývá své střechy také třeba retailový řetězec Lidl. Panely o souhrnném výkonu 800 kilowattů má zatím na osmi prodejnách.

Lidl panely montuje už dva roky. Hodí se pro to ale jen jeho novější prodejny, budované od roku 2015, starší nemají pro fotovoltaiku uzpůsobené střechy. Osadit soláry lze i tak v síti Lidlu desítky prodejen. „Tento rok připravujeme výstavbu fotovoltaické elektrárny na střeše našeho nového logistického centra v Buštěhradě s kapacitou tisíc kWp,“ říká mluvčí Lidlu Tomáš Myler. Kromě toho firma podle něj uvažuje i o carportech.

„U již realizovaných elektráren pokrývá vyrobená elektřina celkovou spotřebu prodejny zhruba z 20 procent. Kromě úspory nákladů je pro nás důležitý i dopad na životní prostředí, ušetřenou energií šetříme i emise CO2,“ vysvětluje motivaci firmy.

I přes nové technologie, jako jsou oboustranné panely, fotovoltaika sloužící rovnou jako střešní krytina či instalace na fasádách budov, přibývá v zemi solárních elektráren pomalu a převládají malé projekty individuálních stavebníků.

Podle statistiky Solární asociace u nás loni vzniklo celkem 1373 komerčních instalací na střechách podniků a továren s celkovým výkonem 28,8 MWp, malých elektráren na rodinných domech bylo skoro čtyřikrát víc – byť jejich souhrnná kapacita dosáhla jen 22,6 megawattu.

Celková solární kapacita u nás už léta stagnuje a od konce solárního boomu v roce 2010 se drží jen lehce nad 2,1 gigawattu, což odpovídá zhruba výkonu temelínské jaderné elektrárny.

Podle scénáře, s nímž pracuje uhelná komise, by u nás měla do roku 2033 stoupnout solární kapacita na 4,8 GW, do roku 2038, kdy má země skončit s těžbou a spalováním uhlí, až na 5,9 GW. Dosavadním tempem a podporou pouze malých střešních projektů toho nelze dosáhnout.

Jenomže velké střešní instalace, carporty či agrivoltaické experimenty se neobejdou bez dotací. „Je to jediný způsob, jak se dostat s dobou návratnosti na relativně akceptovatelnou úroveň,“ říká o pokrývání firemních hal solárními panely mluvčí Lidlu Tomáš Myler.

Skupina Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače, která chystá pilotní projekt první české plovoucí solární elektrárny, analyzovala i fotovoltaické pokrytí střech, ale nakonec od takových plánů upustila. „Dnes dává smysl stavět fotovoltaiku spíše přímo u spotřeby, například na střechách – to lze i bez dotace vzhledem k vysoké koncové ceně elektřiny. Z ekonomického pohledu je ale nutné vyrobenou elektřinu spotřebovat přímo v místě vzniku, což má v případě průmyslového využití několik překážek, které mohou takový projekt zkomplikovat, nebo úplně zastavit,“ říká Radek Jirků, energetický expert ze společnosti Sev.en Innovations.

„V českých podmínkách vycházejí z obnovitelných zdrojů ekonomicky nejlépe pozemní solární elektrárny. Na rozdíl od větrných parků jsou také snadněji realizovatelné,“ říká na rovinu mluvčí ČEZ Roman Gazdík. S tím souhlasí i Jirků, ten si ale umí představit výstavbu solárů „na polích“, jen za podmínky, že před zahájením výstavby dojde k vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu.

Větší solární projekty se u nás v posledních deseti letech i kvůli zmíněným komplikacím prakticky nestaví. Zákon stále brání tomu, aby je investoři doplňovali výkonnými úložišti energie a dodávkou tzv. podpůrných služeb na stabilizaci rozvodných sítí zlepšovali jejich ekonomiku. Solární parky mají být vyřazeny z chystaných energetických aukcí na obnovitelné zdroje. Česká legislativa i naladění veřejnosti jim nepřeje a do podpory nepopulární technologie se nehrnou ani politici.

Bez velkých solárních projektů ale Česko nemá šanci splnit vlastní cíle, jež si v obnovitelné energetice samo dalo. Budou na ně k dispozici i velké peníze. Jen Modernizační fond, který se od letošního roku plní výnosy z prodeje emisních povolenek, bude mít na obnovitelnou energetiku k dispozici minimálně 150 miliard korun.

Pokud zákonodárci neuvolní pro nepopulární soláry plochy na zemi, hrozí, že se miliardy snadno dostupných dotací budou používat na dražší řešení – střechy, carporty, plovoucí elektrárny či speciální zastínění dálnic. Zatímco jinak obtížně využitelné pozemky, brownfieldy, rekultivovaná území po těžbě, skládky a výsypky, průmyslem znehodnocené areály či lokality dožívajících uhelných elektráren zůstanou bez využití. I když na nich by se dala solární elektřina vyrábět levněji.

Investoři ale dnes počítají s uvolněním podmínek. Podle Romana Gazdíka tak například ČEZ intenzivně připravuje solární projekty o výkonu v řádu stovek megawattů. Podobně jako Tykačova Sev.en Energy. „Sledujeme příležitosti v oblasti moderní energetiky včetně fotovoltaiky. Rádi bychom také využili možnosti evropských fondů na transformaci energetiky. Nové projekty, budou-li dávat smysl, by mohly dosahovat výkonu v řádu desítek až stovek megawatt,“ říká mluvčí Gabriela Sáričková.

Soláry a další obnovitelné zdroje ale nemohou vyřešit hlavní problém české energetiky, jímž je náhrada dožívajícího uhlí. „Solární technologie potřebují další investice, o kterých se často nemluví,“ připomíná profesor František Hrdlička z ČVUT, který je členem české uhelné komise.

Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů v energetice vyžaduje řešit jejich nerovnoměrnou výrobu – tedy nadbytek energie v létě a nedostatek v zimě. Klasické velkokapacitní baterie zatím tento problém nezvládnou. „Jsou schopny vyrovnávat výkyvy jen v rozmezí dnů. Nedokážou ve slunečné části roku nahromadit a dlouhodobě držet energii, která by se do sítě uvolňovala několik zimních měsíců,“ říká Hrdlička.

Podle něj nepomohou ani plánované přečerpávací elektrárny. Možnosti budovat jejich horní jezera v domácích horách jsou omezené, reálná kapacita je příliš malá, stejně jako využití sezonních přebytků energie třeba na výrobu zeleného vodíku.

Pro regulaci obnovitelných zdrojů tak u nás po vypnutí uhelných elektráren budou sloužit hlavně nové plynové zdroje. Což bude drahé a se sporným environmentálním efektem. Zahraniční studie totiž naznačují, že celkové emise skleníkových plynů z těžby a vzdáleného transportu zemního plynu k výrobě energie ve střední Evropě budou vyšší než spalování místního uhlí v elektrárnách stojících zpravidla přímo na uhelných lomech.