Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o návrhu koalice Pirátů a Starostů na vznik nového typu střední školy, která by umožnila individuální mix profesního a obecného vzdělání. Děti by měla lépe připravit na budoucí volbu povolání.
Klára Šindelářová: Vzdělávání potřebuje reformu. Mění se dynamicky trh práce, je třeba také vychovávat ke kritickému myšlení, jinak se bude vždy dařit populistům. Je důležité, aby se děti dokázaly adaptovat, aby ovládaly vodítka, která je úspěšně navedou i ke změně povolání, protože obor, který studují, nemusí dělat celý život. Dnešní malé děti opustí vzdělávací systém v roce 2040, to bude jiná doba a je potřeba změnit vyučovací proces. Tyto snahy jsou důležité a budou rozhodovat o úspěšnosti ČR v budoucnu.
Petr Šikýř: Ve státním vysokém školství je za mne problém jinde. A to v ohodnocení vyučujících. Člověk z technického oboru, vysoce vzdělaný s velkým doktorátem Ph.D. jako vyučující dostane tabulkový plat na cca 26 tisíc čistého, to je problém. Pak se není co divit, že ti nejlepší, co by měli učit a vychovávat vědce a špičkové technické odborníky, jdou do soukromé sféry a nechtějí vyučovat. Typický příklad: Absolvent VŠCHT s velkým doktorátem z oboru biochemie jde radši učit na soukromou střední mezinárodní školu chemii, protože tam dostane 70 tis. čistého.
Jana Kolářová: Svět se mění, školství se musí měnit taky. Je ale pravda, že to u nás vypadá jako nekoncepční metoda pokus omyl – možná by bylo lepší zajet do Finska a inspirovat se přímo tam – to jsou frajeři, když zjistili, že mají blbý školství, udělali pár radikálních reforem a teď jsou nejlepší.
Vladimír Pilát: Myšlenka větší provázanosti teorie a praxe ve školství není myšlenkou novou, ale vítám jakékoli aktivity vedoucí k návratu této praxe let dávno minulých. Už na základních školách by se měl dětem více přibližovat problém přežití lidstva po stránce ekologické, problém zdraví člověka, životospráva a základní návyky hygienické. Co se v mládí naučíš, to tě bude provázet celým životem. Tato základní vize školství by neměla podléhat žádnému politikaření, je to vize základní existence udržitelnosti života a společnosti.
Eliška Novotná: Přemýšlím, kolik experimentů naše školy a žáci vydrží? Zatím co inovace – to průšvih. Počínaje experimenty s přijímačkami, maturitami, rámcovým vzdělávacím programem a konče inkluzí. Všechno nepromyšlené, špatně fungující.
František Martínek: Naše školství zaspalo, a to velmi silně, není schopné děti naučit samostatnosti a logickému myšlení, jen se vše učí jako básničku. Máme neschopné lidi na ministerstvu a učitele, co si z toho dělají snadný tip, jak vydělávat a ne učit. Nedávno jsem sledoval pořad o Norsku, proč se tam mají tak dobře apod. Tak třeba školy a učitelé učí děti, jak sami chtějí a jsou odměněni dle toho, jak ty jejich děti uspějí. U nás je to jedno, zda umíte učit, či ne.
František Weiskopf: Ve fyzice na střední škole jsme se pořád zupali nějaké definice a byla to otrava. Potom když paní profesorka odešla na mateřskou, zaskakoval starý profesor-důchodce a my jsme na fyziku zírali s otevřenými ústy. Je třeba pochopit, že učit je umění.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Jiří Fajkus: Pořád se vymýšlí nové a moderní pedagogické postupy, hlavně aby škola děti „bavila“ a metody tradiční jsou vysmívané a jako „nemoderní“ se od nich upouští. Nicméně pokud srovnáme průměrné IQ před 100 lety (tedy produkt tehdejšího zaostalého a nemoderního školství) s průměrným IQ dnes (tedy už zhusta produktem těchto moderních pedagogických metod), tak zjistíme, že průměrné IQ neustále klesá. Odpověď je prostá – mozek je třeba neustále trénovat a není lepšího tréninku, než prosté memorování se nazpaměť. Řekové a Římané v antice či středověcí vzdělanci byli zvyklí se učit zpaměti celé knihy, a to byl panečku mozkový trénink. A dále je výborný trénink i čtení knih – dnes děti knihy skoro vůbec nečtou, už ani nemusí vést čtenářský deník, to je naprostá tragédie. Přitom čtení jako máloco rozvíjí fantazii a představivost, tolik potřebné věci i v logice, matematice či fyzice. Pak se můžeme divit, že děti neumí vypočítat trojčlenku – ale není se čemu divit, když si to ani neumí představit. Dnes se děti zkrátka nemusí nic učit, vždyť k čemu, když to vše najdou na internetu. Jenže tím si mozek netrénují a ten jim pak zakrňuje.
