České lvice na vrcholu. Úspěchy mají základy v týmovosti, čtyřhře i hracím povrchu

Generace „šestinásobných šampionek” (podtitul, kterým se fakticky mohou chlubit jen Petra Kvitová a Barbora Strýcová) se bezpochyby řadí mezi nejvýznamnější v historii týmových soutěží. Čím jsou ale české tenistky tak výjimečné, aby si takový zápis do historických tabulek zasloužily?

Výsledek v zápasu Fed cupu ovlivňuje mnoho faktorů a ty nejdůležitější mluví ve prospěch českých tenistek. Protože se jedná o týmovou reprezentační soutěž, je právě týmová sounáležitost velkým přínosem. Na rozdíl od jiných zemí má Fed cup v Česku velmi zvučné jméno, na které slyší absolutní domácí tenisová špička.

Když se podíváme na soupisku letošních finalistek ze Spojených států, z loňské vítězné sestavy na ní zbyla jen Alison Riskeová. Nejvýše postavená hráčka žebříčku WTA v týmu Američanek byla 36. Danielle Collinsová. Lepší než ona jsou tři hráčky – Sloane Stephensová, Serena Williamsová a Madison Keysová. Ani jedna z nich ale cestu do Prahy nevážila. Z turnaje se kvůli vleklému zranění omluvila také loňská tahounka Coco Vandewegheová.

V Česku se ale z Fed Cupu omlouvat nesluší. Na hřiště se sice ze zdravotních důvodů nedostaly Kvitová s Plíškovou, ale hned další hráčky v pořadí světového žebříčku, Siniaková a Strýcová, byly připraveny bojovat. Ukazuje to na oddanost a zodpovědnost vůči reprezentaci země, o kterých si kapitáni jiných světových výběrů mohou nechat zdát.

Možná za to Petr Pála může děkovat i kritické české veřejnosti. Pokud by se některá z hráček omluvila s cílem soustředit se na svou vlastní kariéru, efekt by byl podobný, jako kdyby si ve středověku vylezla na pranýř. Kult reprezentace má u nás obrovskou sílu, která koření ve velkých týmových triumfech.

Ženský tým má oproti mužskému daviscupovému výběru velkou výhodu v tom, že má odkud čerpat nové vůdčí osobnosti. S ukončením kariéry Radka Štěpánka a neúčastí Tomáše Berdycha bojuje Česko o pouhou účast v elitní skupině.

V Moskvě v roce 2011 vedle stálice Kvitové zvedly nad hlavu pohár pro vítězky také Květa Peschkeová nebo Iveta Benešová, které už své reprezentační kariéry ukončily. O to, že by je neměl kdo nahradit, se ale vůbec bát nemusí.

O sedm let později totiž vybojovala titul i nová jména, v čele s dvaadvacetiletou Kateřinou Siniakovou. V deblu má reprezentační výběr také nové vůdčí typy, jako třeba Barboru Krejčíkovou, která se v Praze do hry nakonec nedostala.

A možná mohou být Američanky rády. Český debl je totiž na vrcholu. Vedle světového páru číslo jedna – Siniakové s Krejčíkovou – má Česko ve svých řadách také světové trojky Strýcovou a Sestini Hlaváčkovou. Dokonce i 43letá Květa Peschkeová je na deblovém žebříčku výše, než kterákoli z Američanek.

Výhru ve čtyřhře, která se hraje až jako poslední duel, potřebovaly Češky k polovině ze šesti titulů. V roce 2011 rozhodlo v Moskvě duo Hradecká–Peschkeová, v roce 2015 porazily další ruskou dvojici v domácím prostředí Plíšková se Strýcovou a stejný tandem vybojoval titul o rok později ve Štrasburku.

Na čtyřhru se Češky prostě mohou spolehnout, za nerozhodnutého stavu ji prohrály naposled v roce 2009 v Brně proti USA. Ale co se týče posledních let, díky silnému deblu potřebuje český fedcupový výběr k vítězství prakticky jen jednu konkurenceschopnou singlistku. Naneštěstí pro soupeřky má minimálně čtyři.

Právě devět let stará brněnská porážka s Američankami byla posledním momentem, kdy reprezentantky v rámci Fed cupu nezvítězily na tvrdém povrchu. Volba kurtu je jednou z nejsilnějších zbraní týmových soutěží, kterou Češky umí využívat.

Hned dvakrát přitom na volbu soupeřek doplatily. Semifinálové prohry s Itálií v Palermu roce 2013 i s USA v Tampě z loňského roku se odehrály na antuce. Všechna vítězství ale slavily na tvrdém povrchu, čtyřikrát z toho pod reflektory O2 areny.

Vysočanský stánek se stal už tradičním místem českého tenisového úspěchu. V roce 2012 zde při jediném domácím finále vystoupali na světový piedestal daviscupoví reprezentanti. Po velkolepé bitvě tehdy udolali Španělsko bez Rafaela Nadala. České ženy jsou na tom pod kulatou střechou o dost lépe. V O2 areně jsou zkrátka a dobře neporazitelné.