Článek
Suchem trpící smrkové lesy v Česku v posledních letech nelikviduje pouze „běžný“ kůrovec lýkožrout smrkový, ale ve větším měřítku se k němu přidává i jeho příbuzný ze Sibiře, lýkožrout severský. Brouk, který se poprvé objevil v 60. letech minulého století na severu Moravy, se v posledních letech šíří po celé republice a narozdíl od domácího kůrovce je boj s ním složitější.
Brouk odolá nižším teplotám, jinak zimuje a také po sobě nenechává tak viditelné škody, jako lýkožrout smrkový. Podle Atlasu poškození dřevin, který vydala Mendelova univerzita v Brně, už lýkožrout severský na mnoha místech vytlačuje domácího lýkožrouta smrkového.
Laik na první pohled rozdíl mezi těmito dvěma druhy kůrovců nepozná, uvidí ho jedině pod mikroskopem. „Lýkožrouti jsou drobný hmyz kolem půl centimetru délky a liší se pouze přítomností dvojzubu na zadní části krovek. Mnohem důležitější jsou rozdíly v jejich chování,“ popisuje vědecký pracovník Roman Modlinger z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Se svým týmem se zabývá výzkumem kůrovců a jejich chování.
Lýkožrout severský podle něj obsazuje většinou horní část smrku a na rozdíl od svého příbuzného vyžaduje čerstvější stromy. „Pro nás lesníky je proto nepříjemné, že neobsazuje pokácené stromy. Ty slouží jako lapáky pro lýkožrouta smrkového. Lýkožrout severský na ně téměř nenalétává,“ vysvětluje. Jediné, co na severského kůrovce funguje, jsou feromonové odparníky, jejichž pořízení však není nejlevnější záležitostí.
Zjistit přítomnost nepůvodního kůrovce ze Sibiře zároveň od lesníků vyžaduje určitou zkušenost, protože napadení lýkožroutem severským se neprojevuje tak rychle jako napadení lýkožroutem smrkovým, který po sobě zanechává takzvané drtinky, což jsou hnědé piliny vznikající při zavrtávání do kůry. Jelikož se kůrovec severský zavrtává ve větší výšce, drtinky nejsou tak znatelné. „Místně zkušení lesníci poznají už jakési mírné zažloutnutí v korunách stromů, při podezření je možné pozorovat korunu napadeného stromu dalekohledem,“ říká Modlinger.
Lesníkům podle akademika ztěžuje práci i rozdílný způsob zimování příbuzných brouků. Celou zimu těžaři odváželi z lesů dřevo, v jehož kůře poslední loňská generace lýkožrouta smrkového zimovala, čímž se dá regulovat množství brouka na letošní jarní rojení. Lýkožrout severský však většinou pod kůrou nezimuje. „Většina jeho populace přezimuje v hrabance, takže kácením během zimního období není možné jeho populaci redukovat, protože jeho poslední populace už v napadených stromech není,“ vysvětluje Modlinger.
Poměr napadení porostů lýkožroutem severským a lýkožroutem smrkovým čeští lesníci neznají. „Evidujeme pouze objem kůrovcového dřeva, tedy celkový objem dřeva, který napadl kůrovec, na jeho typu nezáleží. Kůrovec je obecně hrozba, nedá se říct, že severský je horší než jiný, prostře kůrovcové dřevo je potřeba co nejdříve najít, sanovat a odvézt, v této době je to zásadní pro všechny vlastníky lesů,“ říká mluvčí Lesů České republiky Eva Jouklová.
Druh kůrovce lesníci podle ní rozlišují pouze při kladení obranných opatření. „Každý druh kůrovce reaguje na jiný typ feromonu, podle toho je umisťujeme do lapačů,“ dodává mluvčí.
První letošní rojení obou kůrovců odborníci očekávají už v nadcházejícím týdnu, podle vývoje počasí. „Stačí několik po sobě jdoucích teplých a suchých dnů a kůrovec začne vylétávat,“ potvrzuje Jouklová.
