České lesy jsou významným zdrojem emisí. Jak je dostat zpátky do kondice?

Na krajinu máme poměrně velké nároky. Kromě toho, že využíváme její produkční funkci, potřebujeme, aby byla také zdravá a pomáhala nám pohlcovat skleníkové plyny.

Vzhledem k probíhajícím změnám klimatu je zároveň nutné, abychom měli krajinu odolnou, která dokáže vydržet například delší sucho nebo zvládnout občasné požáry. A v neposlední řadě bychom si přáli, aby byla naše krajina krásná a my do ní mohli stále chodit na výlety a do lesa s rodinou.

Kvůli všem těmto nárokům je krajina velmi komplexní systém, který bude ve vztahu ke klimatické neutralitě náročné transformovat.

V další epizodě podcastu 2050 se proto podrobně podíváme na sektory lesnictví a zemědělství. Vysvětlíme si, jaký je jejich současný stav a jaké kroky bychom mohli podniknout pro to, aby byla naše krajina v roce 2050 v kondici a dávala nám to, co od ní potřebujeme.

České krajině dominuje zemědělská produkce (v roce 2018 to bylo 56 % plochy ČR) a lesní porosty (36 % plochy ČR). 22 % českého území je nějakou formou chráněno.

Zemědělství je zodpovědné za přibližně 7 % celkových českých emisí, říká Michaela Kožmínová z Asociace pro mezinárodní otázky. „Z toho polovina pochází z chovu hospodářských zvířat, krávy a přežvýkavci totiž produkují skleníkový plyn metan. 40 % zemědělských emisí pak uniká z půdy, především v důsledku hnojení průmyslovými hnojivy a za zbytek je zodpovědný provoz zemědělské techniky,“ říká Kožmínová v podcastu 2050.

V lesnictví je situace v poslední době velmi dynamická. Naše lesy dříve pohlcovaly oxid uhličitý z ovzduší, pokryly tak zhruba 5 % celkových českých emisí ročně. V posledních letech jsme ale svědky kůrovcové kalamity a velkého usychání lesních porostů, které vedou k intenzivní těžbě dřeva.

České lesy se tak podle dat Eurostatu od roku 2018 stávají významným zdrojem emisí CO2. V roce 2019 sektor lesnictví v Česku generoval emise ve výši 14 milionů tun oxidu uhličitého. Jen pro srovnání, to je přibližně stejné množství emisí, za které je zodpovědná celá osobní automobilová doprava v zemi (přibližně 10 % celkových českých emisí).

Ve vztahu ke změnám klimatu je krajina klíčovým partnerem, právě díky své schopnosti zadržovat oxid uhličitý.

„Když se mluví o zadržování uhlíku v krajině, tak si většinou představíme, kolik roste lesů, stromů. Ale pravděpodobně mnohem důležitější je nakládání s půdou a konkrétně to, kolik půda obsahuje organické hmoty humusu. Pokud by se v půdě objevovalo více organické hmoty, bude odebírat další uhlík, který by se za jiných okolností ocitl ve vzduchu, a bude tak přispívat tak k lepší emisní bilanci,“ vysvětluje Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Množství organické hmoty ale zejména v zemědělské půdě v poslední době výrazně klesá, což má za následek kromě uvolňování skleníkových plynů také větší erozi půdy. Příčiny ubývání humusu v půdě podle Koteckého leží v hnojení syntetickými hnojivy v zemědělství nebo nevhodném managementu lesa.

Zatímco v minulosti jsme v lesích odebírali jednotlivé stromy a na vznikajících ostrůvcích znovu vyrůstal les, tak dnes při běžně používaném holosečném kácení se těží velké kusy lesa najednou. Na paseku se pak opírá slunce, půda se přehřívá a humus z ní vymizí.

Jaké změny jsou v sektorech lesnictví a zemědělství potřeba, aby se půda stala naším pomocníkem v boji proti změnám klimatu? Poslechněte si další epizodu klimatického podcastu 2050 – najdete ji v přehrávači v úvodu článku.