České domácnosti a firmy mohou na přijetí eura jen vydělat, říká ekonom Tomáš Prouza

Za dvacet let své existence se euro stalo druhou nejvýznamnější světovou měnou. Na mezinárodních platbách si drží dokonce stejný podíl jako americký dolar, na každou z těchto dvou měn připadá zhruba 40 % světových transakcí. Co se týče půjček, úvěrů a bankovních rezerv, drží euro druhou příčku za dolarem.

Euro je mezi Evropany velice oblíbené. Podle Eurobarometru z podzimu 2018 ho podpořilo rekordních 75 % obyvatel zemí eurozóny. Čím delší zkušenost lidé s eurem mají, tím pozitivněji ho vnímají. Naopak v zemích, kde se eurem neplatí, je podpora měny podstatně nižší (v průměru 36%).

Pozoruhodný je kontrast mezi 77% podporou na Slovensku a pouze 21% u nás. „Slováci si ověřili, že jim euro pomohlo. Obavy populace ze zdražování se nepotvrdily. Inflace byla v roce 2009 pod 1 % a dopady přechodu na euro byly minimální,“ přibližuje zkušenosti z přijetí eura na Slovensku Tomáš Prouza.

Společná evropská měna prokazatelně hrála pozitivní roli i při rozhodování investorů o umístění investic. Podle odhadů OECD bylo Slovensko v roce 2011 díky přijetí eura o 10 % bohatší (měřeno HDP na obyvatele v paritě kupní síly).

„Někteří investoři, kteří se rozhodovali mezi Českem, Slovenskem a Maďarskem, nakonec zvolili Slovensko, protože má euro. Pro investory je to o jeden rizikový faktor méně,“ doplňuje Prouza.

Dvacet let měnové unie ovšem nebylo idylických. Finanční krize v letech 2008–2009 odhalila v architektuře projektu nemalé slabiny. Euro se dostalo pod tlak a hrozil odchod Řecka z eurozóny. „Euro ale odmítlo umřít. Státy eurozóny na krizi zareagovaly přijetím řady kroků, které měnovou unii reformovaly, a posílen byl i fiskální a makroekonomický dohled,“ vysvětluje ekonom. Rozpočtové deficity zemí EU se snížily (z 6,6 % HDP v roce 2009 na 1 % HDP v roce 2017), výrazně se zmenšila rizika v bankovním sektoru (podíl nesplácených úvěrů klesl ze 7,5 % v roce 2011 na 3,4 % v druhém čtvrtletí 2018).

Šance na přijetí eura v České republice byla podle Prouzy největší v letech 2005–2006, kdy byla vůle především ze strany tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), který chtěl přijmout euro přibližně ve stejnou dobu jako Slovensko. Začaly se dokonce připravovat podmínky pro vstup, nutná legislativa a komunikační kanály. Pak ale přišel na ministerstvo Vlastimil Tlustý (ODS) a diskuze o euru ze dne na den skončila.

„Čeští politici se eura bojí. Museli by udělat důchodovou reformu a většina z nich se tak raději zbaběle schovává za průzkumy veřejného mínění, ve kterých je většina Čechů proti přijetí eura. Nechtějí investovat svůj politický kapitál, aby tento názor změnili,“ popisuje Prouza vztah současné politické garnitury ke vstupu ČR do eurozóny.

Politici nejsou jediní, kdo euro nechce. „O své stamilionové příjmy z měnových konverzí se bojí především české banky a nepřítelem jednotné evropské měny je i ČNB. Ta by přišla o hračku, kterou dnes má,“ říká kriticky Prouza.

„Euro představuje sjednocující symbol Evropy, s eurem se na kontinentu snáze cestuje, obchoduje a investuje. Firmy, ale i domácnosti ušetří miliardy eur díky nižším transakčním nákladům a odpadnutí kurzových rizik. Euro přineslo ekonomický růst a nižší inflaci, tedy větší stabilitu cen,“ shrnuje hlavní důvody, proč by i Česko mělo přijmout euro, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza.