Článek
Francie je v současné době šestou nejzasaženější zemí novým typem koronaviru. Onemocnělo tam už více než 68 tisíc lidí a více než 7,5 tisíce lidí nemoci podlehlo. Tamní vláda proto v druhé polovině března zavedla přísná omezení, kterými se snaží rozvoj pandemie zbrzdit. Jak vládní opatření dopadají na život Francouzů, popsala Seznam Zprávám čtyřiatřicetiletá Češka Pavla, která už šestým rokem žije na jihu země s přítelem a tříletou dcerou.
„Stejně jako v Česku vláda vydávala opatření a zpřísňovala je postupně. Nejprve zavřela školy, pak omezila vycházení a nedávno zrušila i venkovní trhy, což Francouzi nesou dost nelibě, protože zejména v menších městech jsou pro ně přirozenou součástí nakupování,“ popisuje Pavla, která žije s rodinou ve dvacetitisícovém městečku zhruba 50 kilometrů od Marseille.
Některá opatření, která ve Francii zavedli, považuje za chaotická a komplikovaná. „Chodím běžně nakupovat s dcerou, a i když omezení začala, nebyl s tím problém. Před pár dny nás ale odmítali pustit do supermarketu kvůli novému nařízení, že do obchodu lidé smí vstupovat jen po jednom. Můj partner naštěstí nyní pracuje z domova, tak už jsem příště mohla nechat dceru doma. Jak to ale mají dělat matky samoživitelky, které malé dítě nemohou nechat samotné doma? Třešničkou na dortu pak už byla situace, kdy ochranka nedovolila vstup do supermarketu staršímu manželskému páru. Když si však pán zašel pro vlastní nákupní vozík a šel s ním za manželkou, bez problémů ho vpustili,“ kroutí Češka hlavou.
Nejnovějším opatřením v supermarketech je omezení počtu nakupujících. Do obchodu jich pouští jen 50 a ostatní musí čekat ve frontě, dokud někdo supermarket neopustí. „Sice můžeme chodit jen po jednom a nehromadit se v obchodech, před supermarketem ale udělali koridor pro čekající, kde se na sebe všichni namačkají, a tam to nikoho nezajímá.“ Roušky ve Francii nařízené nejsou a lidé je téměř nenosí. „Vídám v nich opravdu jen jedince, a to si je berou spíš do uzavřených prostor.“
Do supermarketu pustí jen 50 lidí, aby se neshlukovali. Shlukování ve frontě na vstup však nevadí.
Novinkou jsou omezení pohybu, která jsou ve Francii mnohem tvrdší než v Česku. Každý se od místa svého bydliště může vzdálit jen do jednoho kilometru a na jednu hodinu. Slouží k tomu průvodní dokumenty, které si každý před odchodem z domu musí vypsat a nést je s sebou.
„Vyplňujeme jméno, datum a místo narození, adresu, důvod opuštění bydliště a čas, kdy jsme odešli z domu. Policisté mohou dokumenty kdykoliv zkontrolovat,“ popisuje Pavla a dodává, že většina Francouzů pravidla úzkostlivě dodržuje. „Kamarádka, která se odstěhovala na nedalekou vesnici, musela jet do města synovi pro léky, protože tam nemají lékárnu, a byla ve stresu z toho, že překročí časový limit.“ Pokuta v takové případě je až 135 eur . „Stejná částka se platí, i když vás chytnou bez papíru nebo mají pocit, že vycházka je neodůvodněná,“ dodává.
Kdo chce opustit místo bydliště, musí s sebou mít vyplněný formulář s adresou bydliště i časem odchodu. Kdo ho nemá nebo je venku dlouho, zaplatí pokutu. Policisté jsou důslední.
Pravomoci policie prý s nouzovým stavem výrazně posílily a policisté dodržování nařízení důsledně kontrolují. „Já jsem sice většinu svého života prožila po revoluci, ale z vyprávění rodičů a prarodičů vím, jaké to tady bylo za totality. Atmosféra, kterou tady vytvářejí, ve mně proto nevyvolává vůbec dobré pocity. Francouzi, kteří nemají podobnou historickou zkušenost, to asi snášejí lépe než já. Nedávno jsem se s dcerou byla projít kolem řeky a proti mně běželi dva lidé v modré teplákové soupravě, podobné, jako jsou policejní uniformy. Úplně jsem ztuhla a všechno se ve mně sevřelo, jestli mám v pořádku dokumenty. Nikdy bych nečekala, že podobné pocity budu zažívat,“ říká.
Policisté prý i více hlídkují na exponovaných místech a projíždějí jednotlivými obytnými čtvrtěmi. „Přítel říká, že za běžného stavu nemají právo projíždět naší soukromou obytnou zónou. Teď je tady ale vídáme pravidelně. Kontrolují, jestli lidé na zahradách nepořádají večírky. Za to by mohly padat velké pokuty.“
Byť některá opatření považuje Pavla za drsná, na druhou stranu velmi oceňuje přístup francouzských politických špiček a především prezidenta Emmanuela Macrona. „Jeho projev k národu byl opravdu projevem státníka, který se snažil lidi uklidnit a povzbudit a dal jim najevo, že chápe jejich obavy. Když jsem to pak srovnala s tím, co jsem si přečetla z Česka, bylo to k breku,“ říká Pavla, která věří, že až se ve Francii podaří dostat pandemii pod kontrolu, drakonická omezení se rychle zruší. „Spíš očekávám, jak se k tomu postaví česká vláda. Asi nejhorší pro mě je omezený kontakt s rodinou, s níž jsme se do vypuknutí pandemie pravidelně navštěvovali. I pro mé rodiče je těžké, že se asi dlouho neuvidí se svojí jedinou vnučkou.“
