Češka v Itálii: Zastavil se tu život. Ven můžete jen pro to nejnutnější

Nemůžete se právě dívat? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Jaký je teď život v Itálii?

Život se v podstatě zastavil. To je záležitost teď posledních dní. Dokonce i tady v Pise, když vešla v platnost ta mimořádná opatření. Teď momentálně je dovoleno vycházet ven nebo cestovat v podstatě jenom za prací nebo při těch, řekněme, nejnutnějších příležitostech. To znamená, když si člověk potřebuje jít nakoupit například léky nebo potraviny, případně řešit svůj zdravotní stav či nějakou rodinnou záležitost, ale jinak je všechno zavřené. A to město je vlastně úplně mrtvé.

Vy jste mimo váš domov, jak to zvládáte po psychické stránce?

Není to úplně jednoduché, protože samozřejmě, když člověk dodržuje ta opatření, to znamená příliš nevychází, tak sociální izolace je samozřejmě vysoká. Zároveň se o mě moji blízcí bojí, což je také logické, ale koronavirus je už i v České republice a Česko je teď úplně na začátku řešení té situace. Je tak otázka, jestli se podaří podchytit úplně všechny případy, nebo jestli je to tak, že v Česku je pořád spoustu nepodchycených případů, které mohou virus šířit dál. Takže je to náročné z obou stran. Jednak situace tady a jednak situace doma.

A když byste srovnala přístup italských úřadů versus jak k tomu přistupuje zatím český stát, co byste k tomu řekla?

Připadá mi, že Itálie trošku líp komunikuje. Co tu jsem, tak na stránkách Ministerstva zdravotnictví, a to moje italština je poměrně omezená, jsou aktuální data. Probíhají teď posledních 10 dní pravidelné tiskové konference každý večer, kde je ozřejmeno, kolik je nových případů. Potom jsou i informace v angličtině. Tady je takový úřad, který se zabývá organizací krizového řízení, my pro to nemáme v Česku úplně ekvivalent, tak tam jsou informace v angličtině, stejně tak na regionálních stránkách regionální vlády. Připadá mi, že je to jednak víc organizované a jednak že premiér i italský prezident volí konejšivější tón, než jaký volí česká vláda. Já jsem sledovala tiskovou konferenci k vyhlášení nouzové stavu. A přišlo mi, že ten tón, který volili čeští představitelé, byl takový hodně agresivní. Na mě třeba až moc. Myslím si, že já osobně bych ocenila, řekněme, víc zklidnění té situace, i když je samozřejmě vážná a není žádoucí to nějak podcenit. Ale zároveň panika, která v Česku byla, byla vyšší než tady v Itálii. Takže si myslím, že k tomu by to také mohlo nějak přispět.

Vy mluvíte o tom konejšivému tónu, jak působí na samotné Italy, jak to berou? Michal Bucháček z konzulátu v Miláně pro Respekt uvedl, že Italové se v karanténě chovají s respektem a pochopením, přestože to je útok na jejich základní hodnoty, jako je sociální život, fotbal, setkávání s přáteli, rodinné večeře a podobně.

Je to tak. Zejména teď ten poslední necelý týden je vidět, že opravdu dodržují doporučení i tady. Jenom asi dodám pro kontext, že Pisa má zatím potvrzených 34 případů a samotné Toskánsko má případů asi 350. Což nejsou úplně velká čísla, zároveň ano, není potřeba to úplně podceňovat (data k pátečnímu odpoledni, pozn. red.). Ale útok to je samozřejmě velký, protože Italové jsou zvyklí být hodně ve společnosti, hodně ve veřejném prostoru, i co se týče obyčejného mezilidského kontaktu, tak jsou hodně kontaktní, hodně se objímání, ty polibky na tvář, to je prostě také typické. A teď tohle není možné, takže izolace je určitě pro všechny nepříjemná. Zároveň všichni chápou, že je potřeba to zarazit, protože jinak by se, řekněme, kolaps zdravotnictví, který je teď vidět v Lombardii, jež má mimochodem vyspělý zdravotnický systém, mohl rozšířit samozřejmě i do dalších oblastí a to by mohl být už opravdu velký problém.

Dodržují to skutečně všichni Italové? My jsme měli rozhovor s Italem jménem Luca, který pro Seznam Zprávy řekl, že mladí lidé jsou třeba v tomhle ohledu trochu nezodpovědní, doslova uvedl: „Mladí nechápou, proč jsou taková opatření tak nutná a vážná, a nechápou ten etický rozměr věci.“ Jaká je vaše zkušenost?

Já tuhle zkušenost nemám, respektive když jsem se byla v pondělí podívat ve městě, kdy ještě neplatila ta úplně nejpřísnější opatření, i tak těch lidí tam byla třeba desetina oproti normálnímu stavu a různé věkové kategorie. A určitě to nebylo tak, že by se všichni sdružovali, spoustu jich šlo na procházku, ale se psem nebo jen třeba s nejbližšími. Takže si myslím, že pro drtivou většinu tohle platí.

A jak úřady kontrolují, že lidé dodržují pravidla, máte tam nějaké kontroly vyloženě?

To jsem zatím nezaznamenala. Já od pondělí skutečně nevycházím, takže dodržuji pravidla, jdu jenom výjimečně do supermarketu tady za rohem, ale viděla jsem víc příslušníků policie a i víc příslušníků armády. Armáda tady standardně byla v areálu se šikmou věží, ale teď jsem je viděla i ve městě. Takže předpokládám, že na to dohlíží takhle. A sledují, jestli se lidé moc nepotulují venku a hlavně ve skupinkách.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček řekl, že ambasády teď budou monitorovat, kolik je studentů na programu Erasmus, a že jsou připraveni je dopravit zpátky do České republiky. Uvažovala byste o takové nabídce?

Teď momentálně ne, ale je pravda, že já vyčkávám, jestli se kvůli těm opatřením situace třeba nezlepší do, řekněme, 14 dnů nebo měsíce, dokdy tady mají trvat mimořádná opatření, protože jsem si vyhodnotila, že právě než letět nějakým mezinárodním letem přes velké letiště, tak je pro mě bezpečnější zůstat tady. Což jsem říkala i rodině, která z toho sice nebyla úplně nadšená, ale pochopila ten argument. Zároveň jsem v komunikaci se svojí fakultou, nakolik by mi ten pobyt byl uznán v rámci mého studijního programu, takže to jsou všechny faktory, které teď zvažuji. Zatím jsem nebyla kontaktována, ale předpokládám, že když to pan ministr zahraničí říkal dneska ráno, takže je to otázka třeba dneška, zítřka, že ten kontakt dostanu. Jinak jsem samozřejmě registrovaná i v systému Drozd, takže dostávám informace hned, jak jsou nějakým způsobem vyhlášené. Ten systém v tomhle opravdu funguje.

A jak se díváte na opatření, která zaváděla Itálie a teď zavádí i další evropské země, třeba včetně České republiky, kde už platí nouzový stav?

Co se týče opatření přímo tady v Itálii, naprosto rozumím eliminaci sociálního kontaktu. I jak už jsem zmiňovala, Itálie je hodně kontaktní země, lidé tady jsou opravdu velice společenští. Takže si myslím, že jenom to samotné by mohlo přenos eliminovat poměrně hodně. Co se týče těch opatření, třeba zákazu cestování, co byl v České republice, tak to na jednu stranu chápu, na druhou stranu, když jsem to poslouchala včera na tiskové konferenci, tak mi to přišlo hodně rezolutní, třeba od ministra vnitra, který se vyjadřoval ve smyslu: My jsme vás varovali, když jste si vycestovali, tak teď možná někde zůstanete viset a moc se nedivte. A to mně nepřišlo úplně příjemné, na druhou stranu dneska už vyšla konkrétní implementace těch kroků. A pochopila jsem z toho, že lidé, kteří v těch zemích mají nějaký oprávněný důvod k pobytu, například pracovní, tak se tam pravděpodobně budou moct vracet. Což je zase o level příjemnější. Ale myslím si, že zákaz veřejných akcí nebo i zavření škol je v podstatě velice rozumné v tom, aby se podařilo zarazit masivní šíření a nákazu opravdu víc roztáhnout do dalšího časového úseku, aby to zdravotní systém zvládl.

Andrej Babiš na jedné z tiskových konferencí doslova řekl, že Itálie tu situaci nezvládla. Jsou to slova, která v Itálii rezonovala?

Nezaznamenala jsem to.

Nemusela jste to někomu z vašich blízkých nebo přátel vysvětlovat, co tím mínil?

Ne, to naštěstí ne.

Italové mají důvěru ve svou vládu?

Samozřejmě se tu objevuje i kritika. Ale je to krizová situace, to se prostě dá čekat. Na druhou stranu teď si myslím, že právě v tom, jak respektují opravdu z drtivé většiny opatření, je vidět, že je důvěra v to řešení, i když je opravdu razantní. Je otázka, jestli omezení pohybu nemohlo přijít o pár dní dřív, jestli by to něco vyřešilo. Na druhou stranu pořád potřebujeme mít na paměti, že krizová situace je opravdu otázka třeba tří týdnů, to ještě není ani měsíc, co to vypuklo, takže opravdu každý den je nějaký krátký časový úsek na nějaká rozhodnutí, a jestli se mohlo něco stát o tři čtyři dny dřív, je otázka.

Jste v kontaktu i s jinými Čechy, kteří jsou momentálně v Itálii? Ať už tam pobývají dlouhodobě, nebo jsou na kratším pobytu?

Ne. V kontaktu jsem tu s mezinárodními studenty, ale ne s českými.

A když na vás přijde splín, tak voláte spíše domů?

Přesně tak. Volám manželovi nebo kamarádům. Anebo se snažím nějak rozptýlit, protože jak říkám, ono je to takové náročné. Manžel mi říkal, že si musím udělat rutinu jako ve vězení. Prostě se nějak zaměstnat nějakými pravidelnými činnostmi, aby to ubíhalo rychleji a bylo to nějak strukturované.

Můžu se zeptat, jestli už takovou rutinu máte? A jak vypadá?

Zatím si ji právě buduji, ale snažím se cvičit jógu podle mobilní aplikace, kterou tam mám už poměrně dlouhou dobu, tak to určitě pomáhá, potom si dělám celkem pravidelně čaj kolem čtvrté hodiny a dávám si takovou svačinu. Takže to je také příjemná záležitost. Chtěla jsem chodit běhat, ale to mi teď úplně asi nevyjde, minimálně pár týdnů, ale třeba se k tomu ještě dostanu.