Článek
Chorvatsko registrovalo ve čtvrtek necelou tisícovku nakažených, nemoci COVID-19 podlehlo u Jadranu šest lidí. Česká komunita soustředěná kolem 12tisícového města Daruvar na severu země ale zůstává poměrně v klidu.
„Naše županství (samosprávný celek menší než kraj) má jen pět nakažených, všichni jsou relativně daleko,“ vyprávěla Seznam Zprávám perfektní češtinou Vlatka Daněk, která ve městě 30 let působila jako redaktorka krajanského týdeníku Jednota. Čechů tu z celkových 10 tisíc v celé zemi žije zhruba polovina.
V Chorvatsku sice prý platí určitá opatření, jsou ale o dost mírnější než v Česku. „Roušky se tu nenosí, podle předpisů je mají používat jen nemocní. Na ulici potkáte víc lidí bez roušky než s ní. V Daruvaru - protože je to malé město - se smí do obchodu jen po jednom. U vchodu vám stříknou na ruce dezinfekční prostředek, to je vše,“ popsala tamní opatření žena, jež se musela kvůli pandemii vrátit ze stipendijního pobytu na Ústavu bohemistických studií Univerzity Karlovy v Praze.
Virus není neporazitelný
Paní Daněk soudí, že Chorvatsko se s pandemií vyrovnává lépe než Česko. „Z naší perspektivy se nám zdá česká reakce až přehnaná,“ myslí si. „Váhám, jaké použít slovo - panika, nebo snad až hysterie?“ Její názor vychází z historické zkušenosti z války. „Ač je nám všem těžko, říkáme si, že virus není neporazitelný. Velmi dobře to řekla jedna lékařka z chorvatského krizového štábu. Vyprávěla, že když chodila v Sarajevu každý den do práce, nikdy nevěděla, jestli ji strefí kulka. Proto se na epidemii díváme jinak,“ vysvětlila svůj postoj.
Vzhledem k tomu, že Daruvar leží stranou hlavní turistické trasy směřující k moři, se místní ani příliš neobávají ekonomických ztrát spojených s cestovním ruchem. „Do Daruvaru jezdí českých turistů strašně málo. Všichni, kteří přijedou, jsou pak příjemně překvapení - je to krásné malé lázeňské městečko. Většina Čechů ale míří nejkratší cestou k moři.“
Paní Vlatka Daněk na náměstí v Daruvaru.
Všechny peníze, které přicházejí z Prahy na rozvoj české komunity, jsou podle paní Daněk velmi účelné, proto by letos přijít měly navzdory pandemii. V Daruvaru funguje krajanský Svaz Čechů, který má tři zaměstnance. I nyní je alespoň jeden z nich komunitě k dispozici. „Možná to pocítíme až v příštím roce. Pravděpodobně nastane ekonomická krize a peněz na krajanské spolky bude méně,“ předvídá bývalá novinářka.
Paradoxní situace podle ní nastala ve chvíli, kdy zasáhlo Chorvatsko zemětřesení. Zatímco do té doby lidem úřady radily, aby se drželi doma, po zemětřesení jim naopak říkaly, ať jdou ven, kde je bezpečněji.
„Takový scénář, že by se sešlo zemětřesení a pandemie, připomíná béčkové hororové filmy. A ono se to opravdu stalo. Takhle silné zemětřesení zažil Záhřeb naposledy před 140 lety,“ říká paní Daněk.
Nyní už je ale jasné, že země zemětřesení zvládla - nové čtvrti v Záhřebu z něj vyšly dobře, škody jsou naopak znát u budov z 19. století. To se týká i Českého národního domu, u něhož se nyní čeká na vyjádření statiků, zda ho praskliny neohrožují. Ten pocítí zemětřesení i ekonomicky - dříve se jeho část pronajímala, to nyní nelze. „Na Daruvarsku je ale jiná situace, tam si besedy nemohou moc vydělat, takže ani nebudou mít ekonomické škody,“ dodává.
Paní Daněk, která je nyní v důchodu, doufá, že krize brzy přejde a ona bude moci pokračovat ve svém pražském pobytu a studiu. Zatím pilně studuje po Skypu, nic jiného v tuto chvíli nezbývá.
