Článek
Zveřejněním svého příběhu rozvířila diskusi a pomohla dalším ženám v Arménii prolomit „zákon mlčení“ o znásilnění, napsal arménský server CivilNet. „Kritici tvrdí, že jde o feministické spiknutí, protože v Arménii kult znásilnění neexistuje. Jiní však kritizují mlčení, které okolo tohoto zločinu panuje,“ poznamenal portál.
Zmíněná Češka, představená jen jako malířka Eva, hovořila o frustrujícím zážitku ve vsi Gugark poblíž města Vanadzor na severu Arménie, kde rok pomáhala jako dobrovolnice.
„Mladá žena těsně unikla znásilnění vesničanem a rozhodla se, že nebude mlčet. Podala trestní oznámení na útočníka,“ vylíčil server. „Eva uvedla, že další vesničané nereagovali na její křik o pomoc a že na ni vyvíjeli nátlak, aby oznámení vzala zpět, protože útočník ‚je manžel a otec.“
Evin příběh se stal podle serveru MassisPost v arménské realitě unikátním nejen kvůli odhalení problému, pro který bylo příznačné očerňování oběti a popírání skutku, ale i tím, že Češka dokázala přimět arménskou justici k potrestání útočníka, který byl odsouzen na tři roky do vězení.
Případ zveřejnila na sociálních sítích novinářka Lucy Kočarjanová a pod heslem Voice of Violence (volně přeloženo jako Hlasy o násilí) rozpoutala arménskou verzi kampaně #MeToo. Obracely se na ni totiž další ženy s vlastními zážitky se sexuálním obtěžováním, násilím i znásilněním.
Kočarjanová během dvou prvních červencových dnů zveřejnila více než dvě stovky příběhů. Hlasy obětí prolomily „zákon mlčení“ a otevřely debatu o tabuizovaném problému. Kampaň Kočarjanové podpořila i ministryně práce a ministr zdravotnictví, jakož i řada arménských médií.
Kočarjanová řekla serveru CivilNet, že se stala terčem nenávistných vzkazů, které se jí a obětem násilí vysmívaly. „Skeptikům, kteří tvrdí, že jde jen o bujnou fantazii, a posměváčkům, kteří si z toho dělají legraci, mohu vzkázat, že právě jejich vinou tyto ženy měsíce a roky mlčely o tom, že se staly oběťmi různého obtěžování, neslušných návrhů, násilí i znásilnění,“ zdůraznila.
V Arménii za znásilnění hrozí až šest let vězení, připomněl server. Dodal však, že postoj společnosti k domácímu a sexuálnímu násilí je shovívavý a v některých případech přivírají oči i úřady.
„Naše zákony nejsou v tomto směru bez chyby, stejně jako citlivost strážců zákona. Hlavně však vzdělávací systém tomu věnuje malou pozornost. Musíme to zlepšit,“ prohlásil poslanec Sargis Chandanjan. Přál by si, aby se zveřejněné příběhy bitých či znásilněných žen nikdy nestaly, ale připustil, že „jsou skutečné a staly se blízko nás, v naší společnosti“.
