Článek
Manželé Jana a Petr Novákovi nosili více než deset let své pracovní kariéry kabát České pojišťovny (ČP). On pracoval „v terénu“ jako prodejce pojistek, ona mu šéfovala z pozice manažera obchodní skupiny. „Fakt jsme věřili, že děláme smysluplnou práci. Naše tři děti nám vyčítaly, že pořád jen pracujeme,“ vzpomíná Petr. Jména manželů redakce na jejich přání změnila, jejich totožnost ale zná.
Jejich profese přitom měla i stinné stránky. „Regionální a krajští ředitelé na nás manažery vyvíjeli nátlak, abychom šli příkladem a uzavírali produkty nejdřív pro sebe,“ tvrdí Jana. Protože ale manželé produktům ČP věřili, uzavřeli spolu v roce 2013 investiční životní pojištění Diamant. On jako zprostředkovatel, ona v pozici klienta. Měli vydělat přes šest procent ročně.
Výsledek po několika letech? Novákovi přišli o 140 tisíc, aniž by pojišťovna vysvětlila, proč si peníze strhla. Tři roky se manželé s pojišťovnou o to, kdo má pravdu, přetahovali u finanční arbitryně. Pořád ale nemají nic.
„Šlo o investiční pojištění. Sama Česká pojišťovna doložila arbitryni podklady, kde se předpokládá šestiprocentní zhodnocení ročně. Kromě stržení nehorázného a neopodstatněného poplatku se ale za celých pět let na pojistné smlouvě nevygenerovala ani koruna,“ zdůrazňuje žena. „V podstatě jsem si k pojišťovně schovala 400 tisíc a ona mi je pět let za 140 tisíc hlídala,“ stěžuje si ironicky.
Česká pojišťovna se loni po spojení se svou sestrou přejmenovala na Generali Českou pojišťovnu. Případ komentovat nechtěla. „Podle platných právních předpisů je pojišťovna vázána povinností mlčenlivosti. Vámi požadované informace vážící se konkrétnímu případu tak z tohoto důvodu nemohu poskytnout,“ reagovala mluvčí Ivana Buriánková.
Už dříve ale pro Seznam Zprávy k tématu poplatků v investičním životním pojištění uvedla, že Česká pojišťovna vždy postupovala v souladu se zákonem. „Při sjednání pojištění obdrželi klienti veškeré informace a na existenci nákladů upozorňovaly i samotné pojistné podmínky,“ řekla Buriánková.
Tajemný poplatek
„ČP měla postavenou reklamu a všechna školení týkající se produktu Diamant Zdravý život na pravidelném investování. Na základě doporučení školitelů i svých nadřízených jsem se rozhodla takovou smlouvu v dobré víře s vidinou dobré investice uzavřít,“ tvrdí Jana Nováková.
Bývalá manažerka na smlouvu vložila mimořádné pojistné ve výši 400 tisíc korun. To se mělo postupně po 6510 Kč měsíčně „rozpouštět“ do pravidelného pojistného. Smlouva byla uzavřena na 30 let, jediným pojištěným rizikem byla smrt. Kdyby Nováková zemřela, pozůstalí by dostali 300 tisíc korun.
Podle informací ze systému pojišťovny mělo toto riziko stát řádově stokoruny měsíčně. Jediným dalším poplatkem, který pojišťovna ve smluvních dokumentech zmiňovala, bylo 0,8 procenta. Zbytek, tedy více než 6000, se měl investovat a zhodnocovat předpokládaným výnosem přes šest procent ročně.
Po třech letech, když se Novákovi na stav smlouvy podívali, přišlo velké překvapení. A nebylo příjemné. Pojišťovna na smlouvě evidovala kapitálovou hodnotu necelých 260 tisíc. Strhla si tedy jakýsi poplatek ve výši 140 tisíc.
„Když jsme si smlouvu v systému modelovali, po třech letech tam mělo být o tři tisíce míň, ne o 140 tisíc,“ podotýká Novák. Stěžoval si tedy na centrále pojišťovny. Mimo jiné uvedl, že kdyby byl jako obchodník seznámen s tím, že si firma účtuje tak vysoké poplatky, neuzavíral by takovou smlouvu pro svou rodinu.
„Těžko najdete někoho, kdo si všechny dokumenty včetně pojistných podmínek prostudoval víc než já. O poplatku, který čítá téměř 30 procent vkladu, se nikde nedočtete,“ dodává Nováková.
ČP nicméně v reakci opáčila, že jakožto její pracovníci museli být obeznámeni s výhodami a nevýhodami produktu. „Existence pojistného krytí je hlavní hodnotou produktu. Nejedná se tedy o formu investování, jejíž primárním účelem je získání výnosu,“ stálo v dopise.
Ve spisu u finanční arbitryně, kde je případ dopodrobna zdokumentován a jehož kopii mají Seznam Zprávy k dispozici, se o poplatku píše jako o počátečních nákladech. „Počáteční náklady představují především odměnu za zprostředkování při uzavření smlouvy, které zinkasoval manžel navrhovatele,“ uvedla ČP ve spisu.
Ano, Petr dostal za tuto smlouvu provizi asi 60 tisíc, Jana jakožto jeho nadřízená 7000 korun. Kam se ale ztratilo zbývajících více než 70 tisíc, není jasné.
Rozporná tvrzení
Pojišťovna v argumentaci před arbitryní původně tvrdila, že počáteční náklady jsou rozpočítané do měsíčního pojistného po celou dobu platnosti smlouvy. Pak by ale nedávalo smysl, aby se odečetly celé už po třech letech. V průběhu sporu však ČP otočila a znenadání začala tvrdit, že počáteční náklady (poplatek) jsou rozloženy do prvních tří let trvání smlouvy. Argumentaci změnila ve chvíli, kdy na rozpor v jejích výpočtech a tvrzeních Nováková upozornila.
Arbitryně v průběhu řízení vyjádřila předběžný právní názor, že právo na vydání bezdůvodného obohacení (vrácení poplatku) je promlčené. Nováková by tak prý nedostala nic. Úřad proto ženu vyzval ke zpětvzetí návrhu. To Nováková nakonec neudělala, místo toho ukončila smlouvu u ČP. Dostala odbytné zhruba 250 tisíc korun.
Až o další rok později arbitryně píše stranám sporu, že považuje smlouvu ČP za neplatnou, mimo jiné proto, že v ní není správně sjednán onen poplatek. Vyhověla však námitce pojišťovny, že nárok Novákové je promlčený.
Arbitryně však nakonec samotný problém „nerozsoudila“ a spor shodila ze stolu kvůli údajně opožděné reakci navrhovatelky Novákové v řízení. Loni před Vánoci na ni proto manželé prostřednictvím svého právníka podali žalobu.
„Standardně finanční arbitr rozhodne o nároku a následně dojde k podání žaloby na přezkum tohoto rozhodnutí soudem. V tomto případě však finanční arbitr o nároku vůbec nerozhodl, ale odmítl námitky klientky jako opožděné (aniž by ji přitom řádně poučil o zákonných lhůtách) a věc tak ukončil v podstatě z procesních důvodů,“ vysvětlil Přemysl Bartoš z advokátní kanceláře DP Partners.
„Je tedy nutné nejdříve vyřešit tento problém a získat pravomocné a procesně správné rozhodnutí finančního arbitra, které lze následně přezkoumat soudem. Zjednodušeně řečeno chceme, aby finanční arbitr rozhodl o nároku a nesnažil se vyhnout rozhodnutí o podstatě věci, tj. zda je smlouva platná, či nikoliv,“ doplnil.
Až pak se uvidí, zda budou manželé u soudu žalovat i svého bývalého chlebodárce. Vzdát se ale nechtějí. Už proto, že značku Česká pojišťovna dlouho reprezentovali.
