Článek
Před rokem česká fotografka Anna Rathkopfová s manželem Jordanem několikrát týdně vyráželi do ulic newyorského Brooklynu a Queensu, aby zachytili to, jak se město a jeho lidé vyrovnávají s nečekanou krizí. Téměř přes noc se desetitisíce Newyorčanů ocitly bez práce, bez příjmu a bez jídla. V okolí se začaly tvořit nekonečné fronty těch, kteří si vyzvedávali krabice se základními potravinami anebo teplý oběd. Snímky dobrovolníků-hrdinů z několika newyorských komunit, kteří lidem v nouzi pomáhali, jsou teď 2 týdny vystavené v ulicích Brooklynu.
„Jsou to příběhy lidí, kteří pocházejí každý odjinud a na začátku měl každý z nich stejný pocit, že musí udělat něco pro ostatní. Začali se organizovat a nezištně pomáhat,“ říká Anna Rathkopfová, která se do New Yorku přestěhovala před patnácti lety z Prahy.
Na začátku fotografického projektu byl také příběh. „Naše kamarádka Devon, která před pandemií ovdověla, měla velké obavy, aby se jí nic nestalo, protože v New Yorku nikoho nemá a neměl by se kdo postarat o její děti. Aby nepropadla tomu zoufalství a strachu, sama začala pomáhat rozdávat jídlo. Když jsme ji jednou potkali ve městě, hned jsme věděli, že také musíme něco dělat. Nešli jsme sice organizovat pomoc, ale vymysleli jsme, že když nafotíme silné příběhy, pomůže to různým organizacím do budoucna sehnat víc peněz a mít větší podporu veřejnosti,“ popisuje Anna nápad, na jehož konci jsou po roce portréty zhruba 150 lidí.
Mezi nimi je například Fabiola Mendieta Cuapiová původem z Mexika, která na fotce připravuje k distribuci sáčky se zeleninou a která dokázala zajistit 35 000 dolarů na podporu imigrantů v její čtvrti. Na dalším snímku stojí Amber Adlerová s vozíkem a nápisem „Free masks“. Každý den stála na stanici metra King's Highway, rozdávala roušky kolemjdoucím a učila starší generaci, jak je správně nosit.
„Nejsilnějším příběhem pro mě byla Nowshin Aliová. Imigrantka, která přijela do New Yorku se svým synem před pěti lety z Indie. Po několika letech v New Yorku se jí rozpadlo manželství, takže se z ní stala samoživitelka, a přesto dokázala založit velice úspěšnou indickou restauraci. Poprvé jsem se s ní setkala ve velkoobchodě pro restaurace, kde spolu s dalšími třemi lidmi nakupovala litry olejů, tahala pytle s cibulí, fazolemi a rýží. Ze své vlastní restaurace během dne udělala centrálu, kde se tyhle obrovské pytle přerozdělovaly do krabic a ty se pak distribuovaly mezi lidi. Ve čtyři odpoledne se pak začalo v restauraci vařit, aby mohla jídlo prodávat a vydělat na další dobročinnost,“ popisuje fotografka.
To, že se ona a její manžel Jordan střídavě vydávali do newyorských ulic, podle jejích slov v týdnech nejtvrdšího lockdownu fungovalo jako únik před strachem do míst plných naděje: „O covidu se toho na začátku moc nevědělo a my se ocitli v noční můře. Já byla tři roky po léčbě rakoviny prsu, manžel s astmatem a doma šestiletý kluk. V New Yorku nebyly od půlky února v obchodech k dostání žádné dezinfekční prostředky, o rouškách se nám mohlo zdát. Věděli jsme, že NYC nemocnice mají maximálně 20 000 lůžek na 8,5 milionu obyvatel, takže je dost pravděpodobné, že když by člověk onemocněl, tak by ho do nemocnice nevzali. Jednu dobu tu umíralo přes 1000 lidí denně a ten pocit, že jsme v tom jako město zůstali sami, byl hodně markantní. Bohatí odjeli do svých letních domů a okolní státy začaly zakazovat vstup lidem z New Yorku,“ vzpomíná Anna na začátek minulého roku.
Nejhorší podle ní bylo nenadálé ticho v ulicích jinak hlučné brooklynské čtvrti, které bylo přerušované jen sirénami sanitek: „Když jsme pak začali chodit ven a dokumentovat lidi, kteří stojí tři hodiny ve frontách na jídlo, protože prostě nemají žádné peníze, uvědomili jsme si, o kolik líp na tom vlastně jsme, a dostali jsme úplně jinou perspektivu.“
Životy komunit v národnostně namíchaném New Yorku oba fotografy zajímají dlouhodobě. Jak podotýkají, každodenní akce v ulicích, které byli po vypuknutí pandemie v jejím epicentru svědky, ukázala neobyčejnou solidaritu. „Navzdory tomu, že čtyři roky panovala v USA protiimigrační nálada, my jsme najednou viděli tu lepší stránku Ameriky, kde muslimská komunita vydává jídlo ruským imigrantům. Najednou máte důkaz, že si lidé jsou schopni navzájem pomáhat i přes negativní politickou rétoriku,“ shodují se Anna s Jordanem.
Stovky snímků česko-amerického dua Rathkopf jsou rozmístěné po celém Brooklynu v takzvaných digitálních kioscích, tedy v místech, kde dřív stály telefonní budky. Dnes jsou přetvořeny na interaktivní tabule s wifi připojením, které mohou obyvatelé New Yorku používat zdarma. Americká neziskovka care:work, která za výstavou stojí, chce na dobrovolnictví a dobročinnosti po zkušenosti z minulého roku upozorňovat postupně po celých Spojených státech.
