Českou ekonomiku čeká šok, lidé zchudnou. Může za to příliš dlouhá karanténa

Pokud přijde druhá vlna pandemie, klesne ekonomika dokonce o 13 procent. Výzva s Helenou Horskou, hlavní ekonomkou Raiffeisenbank.

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Když tenhle odhad překlopíme do živých obrazů, jak můžou vypadat? Čekají nás krachy firem, zástupy nezaměstnaných, zadlužené domácnosti?

Musím přiznat, že prognóza OECD patří mezi ty pesimistické. Propad ekonomiky při jedné vlně pandemie v rozsahu téměř 10 procent opravdu patří mezi ty méně optimistické prognózy. OECD ale zároveň nevaruje před nějakou dramatickou mírou nezaměstnanosti, krachem firem a problémy se splácením úvěrů. Takže podle mého názoru je to čistý propad ekonomiky, který by měl v příštím roce rychle „spravit“ nižší solidní růst. Je to jedna z mnohých prognóz, já bych ji nepřeceňovala.

Vy jste optimističtější?

My jsme o malinko optimističtější, pro letošní rok očekáváme pokles ekonomiky o 7,6 procenta. Ten rozdíl se může zdát malý, ale bavíme se tady o stovkách a dohromady tisících miliard korun. Každopádně česká ekonomika vlivem pandemie a preventivních opatření vlády přijde o tři až čtyři roky růstu. To je nevídaný šok. Nevídaná ekonomická krize. Když bychom to měli přepočítat do miliard korun, a já tak přepočítávám ekonomické ztráty, tak jenom za první čtvrtletí tedy za leden až březen, kde jsme měli jenom dva týdny karantény, ekonomika přišla zhruba o 30 miliard korun. A ve druhém kvartálu, ve kterém právě jsme, očekáváme a obáváme se, že ekonomika přijde o 150 až 180 miliard korun.

Když se podíváme na prognózu OECD, tak hůře než Česko na tom mají být letos jen Británie, Francie, Itálie a Španělsko. Proč česká ekonomika klesne ve srovnání s jinými tak hluboko?

Může za to velká otevřenost české ekonomiky a zároveň velká vazba na automobilový průmysl. OECD očekává, že firmy přestanou úplně investovat. Očekává, že i spotřeba domácností prudce poklesne navzdory všem, i když pomalým, snahám vlády dostat nějaké peníze do ekonomiky a ke spotřebitelům. Osobně si myslím, že propad spotřeby nebude v České republice tak významný, ačkoliv některé sociální skupiny, především samoživitelé, lidé s nižšími příjmy budou bohužel postiženi více než lidé s průměrnými a nadprůměrnými příjmy. Vláda, myslím si, bude určitě utrácet více.

Takže někteří lidé zchudnou?

Bohužel ano. Vše nasvědčuje tomu, že tomu tak bude.

Vláda se rozhodla pro jednu z nejpřísnějších karantén v Evropě. Přehnala to s tím utažením ekonomiky? Přemýšlíme-li pouze ekonomicky.

To je velmi těžká otázka, protože vše hodnotíme pohledem do zpětného zrcátka. Jak se často říká, po bitvě je každý generál. Ale můžeme se podívat na to, jak jiné státy přistupovaly k opatřením. Nekritizovala bych prvotní reakci vlády na rozšíření pandemie v České republice, která se zpočátku, zdálo se, vymkla kontrole. Chybou byla pozdní reakce, když se ukazovalo, že šíření není možná tak masivní. Tam jsme mohli daleko dříve přistoupit k tzv. chytré karanténě. Mohli jsme daleko dříve uvolňovat otěže a dříve zapnout ekonomiku.

Pak by byl propad méně bolestivý?

Určitě by byl propad méně bolestivý, méně hluboký a možná by víc firem přežilo. Některé firmy především z oblasti služeb, turistického ruchu a restaurací dlouhé zavření svých provozů prostě nepřežily. Kolik firem tento šok přežije, uvidíme až časem.

Propad výroby i služeb působí z prvních čísel, která máme k dispozici, takřka strašidelně. Cestovní kanceláře jen za první čtvrtletí hlásily 27procentní propad, hotely, penziony a restaurace minus 11 procent, prodej aut byl dokonce o 46 procent nižší a jejich výroba poklesla o 34 procent. Co tyhle výsledky říkají o tom, jak účinná byla státní pomoc?

Tato statistika vychází z údajů za první čtvrtletí, takže tu nejdelší karanténu, která spadla do období dubna a v některých případech i května, tam ještě nemáme. Teď dostaneme informace, které budou daleko negativnější, budou naznačovat daleko hlubší pokles. Tato čísla říkají jenom to, že vlivem rychlého a zpočátku nekontrolovatelného šíření pandemie stát vypnul ekonomiku. To bylo nutné řešení. Data, která budou přicházet nyní, tedy data za květen, už budou naznačovat to, že kdyby býval stát začal rozvolňovat opatření rychleji, ty propady by nemusely být tak razantní.

Čerstvá čísla za duben, která byla zveřejněna tento týden, už takový trend naznačují?

V některých případech máme údaje o maloobchodu, který poklesl o 11 procent. Ale například prodej aut poklesl skoro o polovinu, 46 procent. Průmysl si odepsal třetinu, 34 procent. Výroba aut dokonce poklesla o 80 procent, nové zakázky poklesly o 42 procent, to je skoro o polovinu, vývoz aut byl poloviční, export nižší o 20 procent. A to jsou údaje, které už nám říkají něco o té dlouhé karanténě, která možná byla zbytečně dlouhá. Na šok, který jsme zažili, jsme se mohli trochu, ale ne zcela připravit.

Co jsme mohli udělat jinak?

Světová zdravotnická organizace (WHO) už zpočátku měřila index pandemické připravenosti zemí. A ukazovala, že slabostí české ekonomiky je krizový scénář a krizové řízení. Neměli jsme vytvořené kanály krizové komunikace, neměli jsme připravené krizové týmy. Ujel nám vlak. Kdyby vláda měla připravený krizový scénář a krizové týmy, bylo by to rychlejší.

Podniky už víceméně fungují, i když za ztížených hygienických podmínek. Má smysl teď státní pomoc udržovat dál?

Určitě ano. Pořád totiž nevíme, jsme v takovém polostínu, kdo přežil a kdo nepřežil a jak hluboce byla ekonomika zasažena, teprve sbíráme data. Vzpomeňte si na teorii vyhynutí dinosaurů, přišel nějaký meteorit, který způsobil takový šok pro celý ekosystém, že dinosauři vymřeli. My jsme zažili podobný šok. A podle Darwinovy evoluční teorie, která platí i v ekonomice, přežije ten silný a přizpůsobivý. A to se teprve ukáže. Druhá věc je celospolečenská smlouva. Firmy a lidé, kteří si poctivě platili daně, očekávali od státu při takovémhle šoku a při opatření vlády rychlá opatření. Nejlepší, co mohlo přijít, by bylo vypnutí daňového systému. Teď ho vláda upravuje, vypíná, ale to mělo přijít na začátku, to bylo to nejrychlejší, nejméně byrokratické.

To je největší chyba ze strany vlády, že daně hned „nevypnula“?

Myslím si, že daňový systém mohl být vypnut na chvíli velmi jednoduše, snadno, bez požadavků na různé formuláře, bez zatížení státního aparátu, úředníků dalšími formuláři. Bavíme se o snižování DPH po vzoru Německa pro určité oblasti, které byly postiženy nejvíce. Vláda k tomu přistoupila se zpožděním.

Teď poprosím o stručné odpovědi, pokud je to možné. Byla byste pro pokračování programu kurzarbeit, tedy Antivirus? Ano nebo ne?

Ano, v podobě opravdového kurzarbeitu. Tedy tzv. Antivirus C, kdy stát bude podporovat částečné úvazky.

Byla byste pro pokračování přímé pomoci živnostníkům, tedy Pětadvacítky?

Ano, řekněme maximálně do srpna, kdy bychom už měli vědět, které OSVČ a kteří podnikatelé přežili a kteří ne.

A co úvěry podnikatelům? Měl by za ně stát dál ručit?

Tyto úvěry se teprve rozbíhají, myslím si, že by bylo načase rozběhnout to co nejvíce. Ale rozpůjčovat 500 miliard během krátkého období bude mission impossible.

Kdyby vám Andrej Babiš naslouchal, co byste mu našeptala do ucha? Co by měl udělat, aby se ekonomika co nejrychleji rozběhla?

Zaměřit se na jednoduchost, simple, smart and sexy. Dělat věci jednoduše, podívat se na to, proč máme tak velikou byrokracii, proč úředníci místo toho, aby vyplňovali a pomáhali vyplňovat lidem formuláře, které sami vymysleli, tak místo toho chodí do firem na kontroly vyplnění formuláře. A řekla bych: Věřme daňovému poplatníkovi. A důvěřujme podnikateli a chovejme se k němu jako ke klientovi. To znamená, daňový poplatník je klient a úředník je osoba, která by mu měla pomoci a ne mu házet klacky pod nohy.

Stát se nechová k daňovým poplatníkům jako ke klientům?

Ze zpětné vazby od mnohých firem, ne vždycky je to ten případ. Ale jsou úředníci a úřednice, kteří se snaží pomoci, jak mohou. Ale jsou zavaleni obrovskou byrokracií. Pojďme debyrokratizovat státní správu, pojďme ji digitalizovat a pojďme věci dělat jednoduše a chytře.

V Německu obdrží rodiče za každého potomka jednorázovou částku ve výši 300 eur. Je to cesta, kterou by se mělo vydat i Česko? Podporovat i konzumenty?

Je to velmi zajímavý nápad. Ekonomové se shodnou, že v druhé fázi pomoci by měla být především podpora spotřeby. A právě tento daňový bonus nebo bonus na dítě je jeden za způsobů, jak podpořit spotřebu. Ale otázka samozřejmě je, co z něj v té ekonomice zůstane.

A jak by šlo spotřebu podpořit jinak? Může přistát každému Čechovi na účtu třeba 10 tisíc korun?

I to je varianta. Ale 10 tisíc korun krát 10 milionů lidí, to je suma, kterou by náš státní rozpočet neustál. Německo si podobné výdaje může dovolit s ohledem na velikost ekonomiky, její vyspělost a hlavně naakumulované finanční rezervy. My si takovouhle pomoc, 10 tisíc na osobu, nemůžeme za současného stavu státního rozpočtu dovolit.

A když by to bylo méně, dokážete si skutečně představit, že by stát takhle rozdával?

Já si umím představit daleko cílenější pomoc. Když máme omezené zdroje, musíme mířit na terč. Tím cílem by měly být sociálně slabé skupiny, na které krize dopadá nejvíc. Sociálně slabým rodinám a samoživitelům by měl co nejrychleji doplnit příjmy. Tito lidé je utratí a zůstanou aspoň zčásti v ekonomice.

Ekonom Tomáš Sedláček ve Výzvě Seznam Zpráv řekl: „Když šok nepochází zvnitřku, ze střev ekonomiky samotné, není to bankovní nebo finanční krize, tak se s tím vypořádá stát velice rychle.“ Jak dlouho to bude ekonomice trvat, než se s tímto vypořádá?

Souhlasím, že pokud šok nepřichází zvnitřku ekonomiky, stát může velmi rychle a efektivně fungovat. Hlavně nesmí dojít k tomu, že z tohoto šoku se rozvine druhotný šok, který právě pak způsobí problémy ve finančním sektoru, problémy domácností a přelije se do finančního a sociálního problému, tedy do finanční a sociální krize.