Češi zůstávají zázračně imunní proti covidu, pokud jde o práci

Premiantem v nezaměstnanosti zůstává Česko také osmý měsíc po příchodu koronaviru SARS-CoV-2. Ani obdivuhodná bilance, podle níž byla v říjnu necelá tři procenta nezaměstnaných, nemůže zakrýt, že horká fáze boje o záchranu pracovních míst teprve začne. Přesto mají Češi účinnou zbraň, s jejíž pomocí mohou obstát.

Na tuzemských úřadech práce žádalo koncem října o podporu 272 tisíc lidí, a to podle metodiky tamních expertů znamená nezaměstnanost 3,7 procenta. Do bilance Českého statistického úřadu (ČSÚ) se ovšem žadatelé dostanou až po třech měsících na „pracáku“, proto také ČSÚ hlásí jen 154 tisíc lidí bez práce, tedy 2,9 procenta práceschopného obyvatelstva. Právě tím dosahujeme nejnižšího podílu nezaměstnaných v Evropské unii. Za námi je s 3,1 procenty Polsko a Němci mají přes čtyři procenta.

„Nezaměstnanost má v Česku pomalý rozjezd,“ vysvětlil tuzemský primát bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl. Tuzemské právo zbrzdí každé propouštění o několik měsíců. Hampl se stal prominentním komentátorem současné krize, proto také měl široký ohlas jeho výrok o škodlivosti nákladného programu Antivirus. Za dosavadních 33 miliard korun sice udržel desítky tisíc pracovních míst, část z nich ovšem ekonomika nepotřebuje a po vypršení programu budou zrušena tak jako tak.

Na další okolnost, proč je nezaměstnanost tak nízká, upozornil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula, když připomněl, na jak nízkou podporu mají nárok tuzemští nezaměstnaní. Část z nich se vůbec nepřijde hlásit na pracovní úřad a místo toho využívají jiné dávkové systémy. To opět ukazují data ČSÚ, podle kterých se ve srovnání s minulým rokem 45 tisíc mladších žen stáhlo z pracovního trhu do domácnosti, k tomu dvanáct tisíc mužů odešlo do důchodu. Neučinili by tak, kdyby dávky v nezaměstnanosti byly výhodnější. Zvýšili by tím ovšem tuzemskou nezaměstnanost na německá čtyři procenta.

Přesto má Česko jeden nepochybně efektivní, a hlavně trvalý nástroj, jak se s nezaměstnaností vypořádat. Ukazuje to srovnání, jak krize zasáhla zaměstnance, majitele firem a živnostníky, kteří pracují jen na svůj vlastní účet. Zaměstnanců v Česku ubylo za posledních dvanáct měsíců 60 tisíc, i když se do přehledu nedostali všichni bývalí pracovníci z ciziny. Počet podnikatelů, kteří někoho zaměstnávají, se snížil sice jen o devět tisíc osob, to ovšem znamená, že více než desetina podniků zavřela brány. Naproti tomu počet živnostníků či OSVČ zůstává na sedmi stech tisících, jako před krizí.

Právě díky živnostníkům se Česko dostalo během minulé krize na čelo evropského žebříčku.

„Pracují déle než většina jejich přátel, nikdy nevědí, kdy jim přijde příští honorář, nepomůže jim žádný zkušenější manažer, přesto jsou nejšťastnějším typem pracovníků,“ zjistil ve výzkumu o živnostnících Peter Warr z univerzity v anglickém Sheffieldu a pro deník Independent dodal i to, že právě živnostníci „mají odvahu k inovacím, mají vliv na ostatní i mimo profesi a rádi soutěží s většími firmami“. V Česku mohou výzkumníci doplnit, že během krize znamená živnostenský list záchranu pro propuštěné zaměstnance i podnikatele, kterým zkrachuje firma.

Během tří let na začátku minulé krize se v tuzemsku ztratilo 180 tisíc zaměstnaneckých míst, postupně začali mizet i podnikatelé, ovšem nezaměstnanost vyrostla jen velmi mírně, protože v období 2008–2012 přibylo přes 100 tisíc živnostníků. Tím Češi předstihli Dány, Nizozemce, Rakušany i všechny ostatní, kdo měli do té doby lepší bilanci, nedokázali ovšem umístit své nezaměstnané v perspektivním sektoru.

Při současné krizi živnostníků zatím nepřibývá, režim OSVČ přesto i tentokrát nabízí záchrannou síť těm, jejichž místa budou po doběhnutí Antiviru zrušena, případně těm, kdo nebudou moci zůstat doma na dávkách.