Češi zkusí proti Itálii vyvrátit slavnou Jágrovou teorii

Jako první s tím přišel Jaromír Jágr.

V památném rozhovoru na šampionátu v Německu, který nakonec Češi slavně dotáhli až k titulu mistrů světa, obhajoval tehdy ostudnou prohru s Norskem 2:3. Zatímco česká média dávala do titulků, že Čechy příště porazí i křováci nebo lední medvědi, nejlepší hokejista české historie měl na rozdělení sil ve světovém hokeji jiný názor.

„Slovo překvapení se tady už nedá používat. Doba, kdy silná šestka ostatní válcovala, je pryč,” prohlásil Jágr. Za uplynulých devět let by se z podobných výroků dal možná sestavit slovník hokejových frází. Nemohly vás minout.

„Dnes už na mistrovství světa není slabých soupeřů.” – „Všichni mají video, každý už dnes umí bruslit.” – „Hokejový svět se vyrovnává…”

Jenže je to skutečně tak?

Čas od času i mistrovství světa v hokeji přinese překvapení. Třeba když Francie v Helsinkách 2013 porazila v Den vítězství sbornou 2:1, byla to pro Rusy prvotřídní ostuda. Podobnou si na stejném turnaji málem uřízli i Češi, kteří Slovinsko dokázali porazit až v prodloužení. Minulý rok pro změnu Dánsko porazilo Finsko.

Ale opravdu to jsou tak velké senzace? Jistě, že ne. Tady naopak přesně zapadá jiné oblíbené přísloví českých hokejistů: „Porážet je pravidelně asi nebudeme, ale v jednom zápase překvapit můžeme.”

Dokonce se spíše zdá, že se nůžky mezi top týmy a zbytkem naopak rozevírají.

Mistrovství světa je ve své polovině, diváci v Košicích a Bratislavě viděli dohromady 32 zápasů, rovných devět z nich (skoro třetina) skončilo více jak pětigólovým rozdílem ve skóre. Kanada, Rusko nebo Švédsko se často ve svých zápasech ani nezapotí…

Dnes jsou na řadě Češi, aby suverénním způsobem přejeli Itálii. Cokoliv jiného by bylo zklamání.

Jednotlivé týmy na světových šampionátech můžeme rozložit do čtyř kategorií. Elitní pětice Kanada, Švédsko, Rusko, Finsko a USA si jezdí na mistrovství světa pro medaile. Česko, Švýcarsko nebo Německo je zkouší z elitních pozic vystrnadit, výkonnostně za nimi ale zaostávají.

Pak jsou tady další: Norsko, Lotyšsko, Francie, Dánsko, Slovensko už spoléhají na zaváhání ostatních, čas od času některý z nich postoupí i do čtvrtfinále. Jejich šance jsou ale vyloženě svázané s tím, zda nastoupí několik málo hráčů, kteří působí v NHL nebo ruské KHL.

No a pak jsou tady ještě země, které se jedou pokusit o záchranu. V Košicích zatím dardy dostávají Britové, v Bratislavě roli otloukánků převzali Italové a Rakušané.

Právě tyto dva týmy budou následujícími soupeři české reprezentace. A není nejmenší důvod si myslet, že by senzace mohla nastat. Čeští fanoušci mířící v tisících do Bratislavy by se naopak měli těšit na to, jak hokejisté své soupeře rozstřílejí.

„Nechceme nic podcenit. Viděli jsme jejich zápas s Lotyšskem, také moc dobře víme, že zatím nedali gól,” říká Robert Reichel před večerním zápasem s Itálií.

Ta ve zmíněném zápase s Lotyšskem čelila neuvěřitelnému počtu 65 soupeřových střel na branku. Ve středu pro změnu schytala debakl od Ruska. Když v čase 45:27 Jevgenij Dadonov zaokrouhlil výsledek na 10:0, Rusové polevili a žádný další gól už se vstřelit ani nesnažili.

Podobně jako Švédové, kteří ve čtvrtek rozstříleli Rakousko 9:1.

Češi do večerního zápasu vstoupí v té teoreticky nejsilnější možné sestavě. Do branky se poprvé postaví Pavel Francouz, hrát už bude také útočník Milan Gulaš a do útoku se vrací i mladík Filip Chytil. Přesné rozdělení útočných formací trenéři tají, hrát dnes ale jistě nebudou oba bratři Zohornové.

A ještě jeden fun fact o tomhle šampionátu: Po dlouhých 81 letech, tedy poprvé od roku 1938, hrají na mistrovství světa všechny týmy, které už někdy na světovém šampionátu medaili získaly.

Dokonce i Velká Británie, která třeba v roce 1936 brala zlato. Mimochodem vzájemná bilance reprezentace Československa a Velké Británie je z 10 zápasů zcela vyrovnaná, ve skóre dokonce o dva góly vedou Britové.