Češi plýtvají léky. Do lékáren jich vracejí za miliardy

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Hostem Výzvy byl Michal Hojný, vedoucí lékárny IKEM a člen představenstva České lékárnické komory.

Počet tun léků, které lidé odevzdávají do lékáren, roste rok od roku. Co to znamená? Že jsou lidé zodpovědnější anebo jich mají doma čím dál tím víc?

Já myslím, že to bude určitě kombinace obou faktorů. Zaprvé, ta osvěta v tom, že se nemají užívat léky, které mají prošlou dobu použitelnosti, vede k tomu, že si pacienti léky v domácích lékárničkách častěji prochází. A troufnu si říct, že tím významným faktorem je i to, že část léků, které byť dostanou třeba od svého lékaře předepsány a v lékárně vydány, potom neužívají a tím pádem tyto léky jim doma projdou. Troufnu si říct, že nějakou roli v tom bude hrát i to, že významná část těch léků, které pacienti dostávají, je k dispozici bez doplatků a tím pádem pacient není ani motivován k tomu, aby zvážil, jestli nemá doma třeba dostatečnou zásobu těch léků.

Lze očekávat, že čísla za loňský rok budou ještě vyšší vzhledem k tomu, že lidé vykoupili občas lékárny kvůli koronaviru?

Myslím si, že tenhle faktor tam žádnou roli hrát nebude. To se týkalo akorát po velmi krátkou dobu přípravku s obsahem paracetamolu, ale troufnu si říct, že tyhle přípravky zrovna pacienti do lékáren nevrací, protože to jsou léky, které jsou určené k samoléčení, a pacienti je doma v žádném vysokém množství nemají.

Lze říci, jaké léky nejčastěji lidé koupí a pak je nevyužijí?

Velmi často jsou vraceny léky od chronicky nemocných pacientů. Když zemřou, tak v rámci pozůstalosti rodinní příslušníci likvidují léky po svých příbuzných. Takže to je určitě významná část těch léků, které se do lékárny vracejí. Chronický pacient má zpravidla doma zásobu léků na několik měsíců a ve chvíli, kdy zemře, tak tyto léky samozřejmě nejde použít v rámci rodiny dál a jsou předávány do lékáren k likvidaci, takže to bude určitě významná část toho, co se nám do lékáren vrací.

Mohlo by to tedy vysvětlovat to, co řekla ředitelka SÚKL Irena Storová, že více nespotřebovaných a nevyužívaných léčiv je těch na předpis?

Určitě ano, i poměr vydávaných léčiv je jednoznačně směrem k těm lékům, které jsou vydávány na lékařských předpis, takže těch mají lidé doma více. Tím pádem jich budou i více vracet.

Jak běžná je pak praxe, že pacientovi nějaký lék nevyhovuje, lékař mu předepíše jiný a on pak nespotřebované léky vyhodí?

Stávat by se to nemělo, protože při změně léčby by bylo racionální pacientovi předepsat léčbu, dejme tomu, třeba nejdříve v tom nejmenším registrovaném balení, třeba na dobu jednoho měsíce. A ve chvíli, kdy léčba funguje, pacient ji toleruje bez nějakých nežádoucích účinků, tak předepsat na delší dobu. Ale ne vždy se to děje a ono to také ne vždy je možné. Takže ve chvíli, kdy potom pacient takový lék netoleruje, tak ho dává k likvidaci fakticky nevyužitý.

Jak často si lidé kupují léky ze strachu, že už nebudou, když má nějaký lék výpadek?

Někdy je racionální tímhle způsobem uvažovat. My pacientům radíme, že v době třeba chřipkových epidemií nebo teď, co jsme pod atakem koronaviru od března, je určitě rozumné mít doma chronicky užívané léky na dobu několika měsíců tak, aby kromě té doby naplánované další kontroly případně pokryly minimálně ještě třeba měsíc nebo dva. Protože samozřejmě, pokud je člověk nemocný, tak by neměl chodit na plánovanou kontrolu k lékaři a měl by zůstat ideálně doma, takže ta zásoba je tady v tom případě racionální. Ale jinak si myslím, že mít doma zásobu třeba na rok u těch chronicky užívaných je vyloženě množství, které je nadbytečné.

A jaký je váš lékárnický recept, aby se neplýtvalo léky?

Jak jsem četl vyjádření paní ředitelky Storové, tak bych určitě doporučil mít doma složenou lékárničku tak, abych s ní dokázal léčit běžně přicházející onemocnění, která může pacient zvládnout sám doma a mít tam léky tak, abych s tím dokázal léčit třeba rodinu po dobu jednoho týdne bez nutnosti navštívit lékárnu. A u těch chronicky užívaných léků tam mít zásobu, dejme tomu, na tři, čtyři měsíce, ale určitě ne na jeden rok.

Jak jsou na tom Češi ohledně likvidace léků, umí je správně likvidovat a vědí, že je mají přinést do lékárny?

Já myslím, že to je i jeden z faktorů, který zvyšuje ten objem léků, které jsou dávány z lékáren k likvidaci, protože se určitě zvyšuje osvěta mezi pacienty o tom, jakým způsobem se s prošlými léky zachází. Troufnu si říct, že před 10, 15 lety naprostá většina léčivých přípravků končila v popelnicích a tím pádem podstupovala dále naprosto nevyhovující způsob likvidace. Ale v tuto chvíli je, myslím, i díky veliké osvětě právě nasměřovaná tato likvidace do lékáren, lékárny mají povinnost ze zákona od pacientů nepoužitelná léčiva přijmout a následně jsou ekologicky likvidována.

Co hrozí, pokud člověk nevrátí lék do lékárny a zlikviduje ho po svém? Když ho hodí do popelnice nebo spláchne do toalety?

Tam to samozřejmě závisí na tom, o jaké léčivé přípravky se jedná. Ale jsou velmi dobře zdokumentovány případy, kdy u látek hormonální povahy nebo u antibiotik je naprosto nevhodné splachovat je do kanalizace, protože potom dochází k uvolňování zpátky do přírodního cyklu. Voda je zpětně využívána k zavlažování a třeba u antibiotik to může významným způsobem podporovat tzv. antibiotickou rezistenci, tedy odolnost bakterií proti antibiotikům. A fakticky si tímto způsobem velmi efektivně snižujeme účinnost takovýchto léku. Co se týče hormonů, tak samozřejmě jakýkoliv přísun hormonů, který není kontrolován, není indikován lékařem, je pro lidský organismus nevhodný. To je naprosto jasný argument proto, aby tato léčiva byla likvidována ve spalovnách za vysoké teploty a ne spláchnutím do záchodu.

Jak náročné je zlikvidovat ekologicky léčiva?

Je to drahé, ale je to výrazně lepší než je likvidovat jakýmkoliv jiný způsobem, i třeba skládkou. Ta léčiva jsou likvidována ve spalovnách za působení vysoké teploty a je to nejekologičtější způsob, jakým se léčiva dají likvidovat.