České domácnosti spotřebují denně 90 litrů vody na osobu

V roce 2005 hlásila meteorologická stanice na Lysé hoře, že nejvyšší beskydský vrchol zavalil sníh až do výšky třech metrů. Letošní metrová závěj tak nevypadá nic extra – a také není, protože obvykle na temeni hory leží dva metry.

A vzhledem k tomu, že ani na jiných hřebenech, natož v nižších polohách, moc sněhu nenapadlo, čeká Česko další sušší rok se spoustou proklamací o zadržování vody v krajině.

Česká republika patří k zemím, které jsou téměř beze zbytku závislé na dodávce vody shůry. Žádný významný veletok k nám vodu nedodává. Zatímco v roce 2018 srážky obstaraly 41,17 miliardy kubických metrů vody, řeky vtékající na území Česka dodaly nicotných 0,32 miliardy kubíků.

Rok 2018 patřil k extrémně suchým, po roce 2003 druhý nejsušší. Jenže předcházející rok 2002 patřil naopak srážkově k extrémně štědrým, na což vzpomíná prakticky celé povodí Vltavy i Labe, například Prahou protékalo při povodních více než pět tisíc kubíků za sekundu. A když se oba roky zprůměrují, vlastně k ničemu zásadnímu nedošlo.

V posledních letech však žádné průměrování nepomůže, střídají se roky víceméně průměrné (a rok 2019 k nim snad bude podle všech indicií patřit), s léty srážkově chudšími. A to bohužel na doplnění hladiny spodních vod stačit nebude.

Proto je snaha o co největší zadržování vody v krajině rozhodně krok správným směrem. Vodu z Česka totiž neodvádějí Labe, Morava nebo Odra. Nejvíc se jí ztratí odpařováním. V roce 2018 se takto vypařilo 33,3 miliardy kubíků vody, což představuje více než 80 procent veškeré dodávky vody. Zmíněné toky pak odnesly do Severního, Baltského nebo Černého moře 8,2 miliardy metrů krychlových vody.

Podle klimatologů se musí Česko připravit na to, že se jaro a podzim drasticky zkrátí a mírná zima skočí rovnou do léta – zkrátka jako ve Středomoří. A s tím budou muset Češi upravit svou spotřebu vody.

Na tom ostatně aktivně pracují už mnoho let. Pokud se za evropský standard považuje 100 litrů na osobu a den, Češi si mohou odškrtnout „splněno“. Zatímco v roce 1989 vycházela spotřeba na 171 litrů na osobu a den, v roce 2018 jsme byli téměř na polovině – 89,2 litru. Rekord české domácnosti pokořily v roce 2013, kdy stlačily spotřebu na 87,1 litru. Čtvrtina veškeré pitné vody v domácnosti však jednoduše proteče rovnou do kanálu, 26 procent denní spotřeby totiž podle odhadů padne na splachování.

Čím více však šetří, tím více za vodu platí. Vodné a stočné podražuje prakticky každý rok.

Výrazně se také podařilo snížit ztrátu vody v potrubích. Zatímco v roce 1989 se na každém kilometru vedení ztratilo každý den téměř 17 kubíků draze čištěné a upravené tekutiny, v roce 2018 se tato ztráta snížila na 3,3 kubíku za den. V přepočtu na jednoho zásobovaného obyvatele to představuje pokles z 90 litrů na necelých 26 litrů.

K veřejné vodovodní síti se v roce 2018 připojilo na 94,7 procenta obyvatel. Toto číslo se mění už jen velmi pomalu. Ještě v roce 1989 mělo připojení na veřejný řad 82,4 procenta a v roce 2009 vodárny hlásily 92,8 procenta připojených Čechů.

Kromě domácností však klesá spotřeba vody také u velkoodběratelů, jde o společnosti s ročním odbytem vyšším než 6000 kubíků nebo s měsíčním odběrem přesahujícím 500 kubíků.

I u nich lze pozorovat poměrně zásadní snížení spotřeby, zatímco v roce 2003 odebrali 1,64 miliardy kubíků povrchové vody, v roce 2018 klesla jejich spotřeba na 1,22 miliardy. To představuje snížení spotřeby o celou čtvrtinu.

Hodně k tomu pomohly spořivé domácnosti, ale nejen ony. Více šetří také průmyslové podniky, které své odběry snížily o 35 procent, a energetici přivřeli kohouty o 27 procent. Víc vody naopak žádají zemědělci, kteří by bez zavlažování pěstovali místo hlávek salátu troud. V roce 2018 spotřebovali 32,4 milionu kubíků, zatímco v roce 2003 si z řek a jezer řekli jen o 18,8 milionu kubíků – a to představuje nárůst o 72 procent.

Horký a suchý rok 2018, kdy srážky překonaly dlouhodobý průměr prakticky jen v lednu a prosinci, však nelze vinit. V roce 2017 spadlo v Česku zcela průměrných 53,9 miliardy kubíků vody a zemědělci z povrchových vod odebrali 31,9 milionu metrů krychlových.

V roce 2018 Ministerstvo zemědělství také v souhrnné vodní zprávě poprvé uvedlo, kolik vody padne na zasněžování – 133 velkoodběratelů vystříkalo na svahy 3,54 milionu kubíků.

U čerpání podzemních vod spotřeba také klesla, vliv domácností je zde zásadní – vodárenské společnosti totiž z vrtů odebraly v roce 2018 299,1 milionu z celkových 370,4 milionu metrů krychlových vody, tedy 80,8 procenta. Za 15 let velkoodběratelé vytáhli ze země o 12 procent vody méně. I zde můžeme pozorovat velký nárůst u zemědělců, jejichž vrty zvýšily za stejné období odběr ze 7,6 na 15,4 milionu kubíku, což je o 101 procent víc.

Odběry povrchových vod představují hlavní zdroj příjmu organizací, které se o české toky starají. Jde o státní podniky Povodí. Máme jich dohromady pět, tedy Povodí Labe, Vltavy, Ohře, Odry a Moravy, a spadají pod správu Ministerstva zemědělství.

V roce 2018 vyinkasovala povodí za odběry povrchových vod téměř 3,9 miliardy korun, což představovalo zhruba 74 procent jejich výnosů. Druhou nejvyšší položkou je pak výroba elektřiny, která do pokladny všech povodí přinesla více než 500 milionů korun. Největší balík peněz za odběr povrchové vody inkasuje Labe, Vltava a její kaskáda zase představuje největší výnosy z oblasti energetiky.

Z těchto peněz pak jednotlivá povodí investují do údržby, obnovy původních toků a dalších vodohospodářských prací – a to včetně stavby malých vodních děl. Z vybraných 5,2 miliardy korun se v roce 2018 do toků vrátila zhruba polovina, tedy 2,54 miliardy korun.