Češi unesení v Libanonu dál bojují se státem. Někdo nás tam musel poslat, říkají

Šťastný přílet domů a pak tvrdý návrat do reality. Tak vidí právě uplynulý rok Češi, kteří se v únoru po osmiměsíčním zadržování únosci vrátili z Libanonu domů.

Advokát Jan Švarc, překladatel Adam Homsi a novinář Petr Kofroň, s nimiž Seznam před svátky mluvil, prý od lidí v Česku slýchají, že si za své nedobrovolné dobrodružství mohou sami. Nesouhlasí s tím však.

„Nebyla to náhoda, bylo to připravené,“ říká Petr Kofroň.

To je důvod, proč čtyři z pěti unesených - s výjimkou vojenského zpravodajce Martina Psíka – od léta léta usilují o to, aby dostali od českého státu za své útrapy v Libanonu odškodné.

Jeden z velkých příběhů uplynulého roku je dodnes nejasný. Nejenom kvůli roli vojenského zpravodajce Martina Psíka, ale punc špionážní zápletky dává této story také fakt, že je spojena s kauzou Libanonce Alího Fajáda, jehož zatkla v Praze česká police na popud agentů americké protidrogové centrály DEA.

Jeden z účastníků výpravy, právník Švarc, byl totiž Fajádovým advokátem. A výměnou za Fajáda a jeho komplice Chálida Marabího byli pak Češi propuštěni na svobodu. A to přesto, že o Fajáda mocně usilovaly americké úřady.

Novinář Kofroň v rozhovoru popisuje, že on a jeho kolegové se stali obětí léčky. „Věděli, že tam přijedeme, museli o tom mít informace od někoho z Čech, který nás tam poslal. Tohle se nedalo bezpečnostně prověřit,“ podotkl Kofroň.

Spolu s ostatními tázavě mluví i o tom, proč se k nim přidal zpravodajec Psík. „Tajné služby, nejsem sice odborník, ale trochu selhaly,“ doplnil Kofroň.

Video: Advokát Jan Švarc líčí svou verzi role Alího Fajáda

Ministr obrany Martin Stropnický však už dříve pochybení Vojenského zpravodajství, k němuž Psík patří, odmítl. Vážné nedostatky údajně neodhalila ani interní analýza rozvědky.

Vinu popírá i Ministerstvo zahraničí, které se jako první - a odmítavě - vyjádřilo k žádosti čtveřice unesených Čechů o odškodné.

Švarc, Homsi, Kofroň a také další účastník výpravy novinář Miroslav Dobeš, který byl s nimi rovněž unesen, jsou však připraveni domáhat se odškodného u soudu. Švarc Seznamu řekl, že to udělají těsně před uplynutím šestiměsíční lhůty, kterou má ministerstvo na vyřízení jejich žádosti.

Někdejší unesení věří, že u soudu jim pomohou svědci a popíšou, kdo za jejich únosem stál. Úřady to sice vyšetřují, ale výsledky jsou zřejmě chabé.

„Nevědí, kdo to udělal,“ odpovídá tlumočník Homsi na otázku, zda se policejní vyšetřování po deseti měsících někam posunulo.

Adam Homsi si navíc myslí, že české soudy ohrozily jejich život. Původně - uprostřed vyjednávání s únosci - bylo totiž rozhodnuto, že Fajád bude vydán Američanům (změnil to až zásah ministra spravedlnosti Roberta Pelikána).

„To je proti lidským právům i etice, může to být klasifikováno jako pokus o poškození, protože nám tam hrozilo nebezpečí, když jsme byli uneseni,“ uvedl Homsi.

Dnes Češi připomínají, že návrat domů nebyl ani po dohodě s únosci vůbec rychlý.

„Moc se o tom neví. 1. února nás pustili večer únosci někde v horách na skládce. Poté nás vyzvedla policie, která nás předala libanonské tajné službě. Ta nás další tři dny držela ve vazbě v podzemí,“ popisuje Kofroň.

„Říkali jsme si, my jsme oběti trestného činu a jsme zase ve vězení. Teprve po těch třech dnech nás předali Čechům a ti nás chtěli rychle, rychle dostat do Čech,“ řekl novinář, který se vrátil zpět do Jindřichohradecké televize. Jeho kolega Dobeš, se kterým ji dvacet let budoval, si ale musel najít novou práci. Dneska pracuje v realitní kanceláři.

„Mám více starostí, zůstal jsem na tu firmu sám. Já jsem se mohl vrátit na práci kameramana, ale Míra Dobeš se již neměl kam vrátit. Mě to mrzí,“ dodal Kofroň.

Teď ale mají všichni práce dostatek. „Některé věci musím i odmítat. Žiju život tak, jak bych chtěl,“ uvedl Homsi, který dál pracuje jako překladatel.

Ani kontakt se mezi pěticí unesených Čechů nepřetrhal. Zhruba měsíc po jejich návratu se všichni setkali i se svými rodinami. Dál se setkávají a volají si dodnes.