Článek
„Teď jsem jela tramvají a nastupovala starší dáma. Mohla být hezká, kdyby si vzala pěkný kabát. Byla načesaná, ruce plné zlatých prstýnků - jako k šatům. Ale ona měla džíny a lyžařskou bundu. A to je pro Čechy ještě stále příznačné. Je jim tak trochu jedno, co mají na sobě,“ hodnotí národní styl módní návrhářka Liběna Rochová. Pořád to podle ní často vypadá, jako by měli každou chvíli vyrazit na vysokohorskou túru.
Přesto se podle letošní nositelky prestižní ceny Czech Grand Design situace zlepšuje. „Hodně to cítím u mužů. Je to dáno tím, že musí chodit do práce v oblecích. A k tomu je třeba mít čisté boty, což se hodně zanedbávalo,“ míní dáma, která ve vlastním šatníku sází především na černou.
Černá přináší klid
„Já říkám, že jsem barevná uvnitř. Vytvářím řadu barevných věcí. Ale pro sebe potřebuju klid. A když mám na sobě černou, tak mě to zklidní,“ zdůvodňuje svou osobní volbu Rochová.
Právě osobní volba má být podle ní tím, co má o šatníku rozhodovat především. „Ať si každý chodí, v čem chce. Stačilo by, aby ctili příležitost. Připadá mi zkrátka neslušné jít na večer vážné hudby do Rudolfina v roztrhaných džínech a pohorkách. U lidí, kteří se pohybují v designu, samozřejmě očekávám, že budou osobitě a kvalitně oblečení. To ale neznamená nutně značkově,“ říká výtvarnice, která byla letos oceněna za svou kolekci Partitury, do níž transformovala obrazy Milana Grygara.
Chybějící cit pro příležitost připisuje návrhářka také chybějícím vzorům. Třeba politici, kteří by mohli prezentovat kultivované odívání, podle ní pokulhávají. „Postihuje je zvláštní syndrom. Do politiky vstupují často hubení, a pak nezdravým životním stylem nabírají. Až na světlé výjimky ztrácejí jakýkoliv kultivovaný styl. Souvisí to i s projevem. Ke kultivovanému odívání totiž patří i noblesní chování, a to u nich postrádám,“ hodnotí designérka, jež se svými modely pronikla i do světa.
