Češi pohořeli v recyklaci plechovek. Oproti Chorvatům většinu vyhodí

Přichází doba hliníková? Minimálně u piva ano. Boomu plechovek pomohly masivní investice pivovarů do stáčecích linek. Loni se podle dat Nielsenu staly plechovky po vratném skle druhým nejoblíbenějším obalem. Poprvé předstihly upadající „petky“. V procentním vyjádření bylo skóre hliníku vůči plechu 20,5 ku 16,6 procenta.

Mezi nápoji v plechu má pivo, prodávané v českých obchodech, nejsilnější postavení. V roce 2019 bylo bezmála v sedmi z každých deseti plechovek, vyplývá z dat společnosti GlobalData. Téměř 17 procent tvořily energetické nápoje a přes 11 procent sycené nápoje.

Objem nápojů v plechovkách v Česku se za tři roky zdvojnásobil na 337 milionů litrů. Enormnímu nárůstu však vůbec nestačí tempo, kterým Češi třídí.

Zatímco podle odhadů končí ve žlutých kontejnerech zhruba 70 procent vyrobených PET lahví, plechovek se vytřídí jen 25 až 35 procent, odhaduje obalová společnost EKO-KOM.

Hliník zatím zdaleka nenaplňuje svůj potenciál materiálu, který, jak někdo říká, se dá recyklovat v podstatě do nekonečna. Většina plechovek totiž končí v komunálním odpadu, na skládkách nebo pohozených v přírodě. Podle výzkumu agentury STEM/MARK z roku 2019 je hází do směsného odpadu místo do šedivých kontejnerů 68 procent lidí a pětina vůbec netuší, že se dají plechovky třídit a recyklovat.

Dochází tak k paradoxu, kdy se odpad do Česka dováží, místo aby se zpracovával ten, který v tuzemsku vzniká. „Valnou většinu, asi tři čtvrtiny starých plechovek, vykupujeme ze zahraničí. Recyklace tady nefunguje, materiálu je málo,“ říká Petr Šanovec, obchodní zástupce společnosti Kovošrot Moravia.

Firma s celorepublikovou působností, která má provozy v Rýmařově, Malé Štáhli a Kynšperku nad Ohří, nakupuje staré kovy a po vytřídění, odstranění potisků a barev je v podobě polotovarů dodává hutím. Hliníkové plechovky nakupuje v Polsku a na Slovensku. Regranulát však neslouží k opětovné výrobě hliníku, ale pro alutermickou reakci, tedy ke zvýšení teploty při tavbě oceli v hutích.

Vyrobit recyklovanou plechovku je složité, podle Šanovce to nikdo v Česku neumí. „Granulát je drahý a většina ho shoří,“ vysvětluje problém tenkostěnného hliníku jako jsou plechovky, víčka od jogurtů nebo obaly od čokolády a másla. Hoření urychlují i barviva. Plechovky se z odpadu vyrábějí v Německu. Tenkostěnný hliník se dá recyklovat po stlačení a zmenšení (briketování), které je nutné k tomu, aby kov nezoxidoval a neshořel.

Podobně jako u PETu si začínají výrobci nápojů osahávat recyklovaný hliník. Lídr pivního trhu Plzeňský Prazdroj využívá ve svých plechovkách, které jsou vyrobeny ze 40 procent ze starých plechovek, recyklovaný hliník z Německa. Plechovky tvoří přes pětinu veškerých obalů Prazdroje. „Recyklační kapacity na plechovky, které by zvládly ze starých plechovek vyrobit plech použitelný pro výrobu plechovek nových, nyní v Česku skutečně nejsou,“ přiblížil manažer firemní odpovědnosti Ivan Tučník.

„Lidé plechovky preferují díky nízké váze i rychlému vychlazení v lednici. Tento trend ještě akcelerovala pandemie a s ní související uzavření hospod. V roce 2019 tvořily plechovky zhruba 18 procent naše portfolia, loni to bylo už přes 20 procent,“ dodal Tučník. Vratné sklo tvoří 70 procent všech obalů.

Výroba hliníkových plechovek z panenského materiálu je ze všech obalů energeticky nejnáročnější. Recyklace podle ekologů může ušetřit až 95 procent energie a 90 procent vody.

Češi vyhazují plechovky do směsného odpadu také proto, že je nedostatek šedivých kontejnerů na kov. V podstatě nikdo není ochotný nosit staré plechovky do sběrného dvora. Nejvíce, asi 1100 kontejnerů, má Praha. V Česku jich je pak okolo 9 tisíc, a to je ve srovnání se žlutými kontejnery zlomek.

Od července minulého roku motivuje EKO-KOM obce i odpadové firmy k třídění zvýšením finančních příspěvků za sběr kovů. Společnost vyplácí čtvrtletně 30 korun za každou nádobu, kam je možno odnášet kov. Krok by měl vézt k navýšení počtu kontejnerů na kov, ale také zpřístupnění nádob na plast pro sběr kovů. Třídícím firmám obalová firma navýšila poplatek ze 30 na 420 korun za tunu kovů.

Skupina Zálohujme, založená Institutem cirkulární ekonomiky, Vysokou školou chemicko-technologickou a Karlovarskými minerálními vodami (nyní Mattoni 1873), tuto cestu kritizuje.

Má pro to několik argumentů. Kovy ve žlutých kontejnerech prý ještě víc znečistí PET a zkomplikují jeho následnou recyklaci do potravinářské kvality. Na základě zkušenosti z Brna, kde žluté nádoby slouží i k vyhazování kovů, skupina tvrdí, že systém kapacitně nestačí k řešení problému plechovek.

„I kdyby všechny obce v Česku zavedly kombinovaný sběr kovů, k vytřídění roční spotřeby plechovek v Česku se buď musí do ulic rozmístit dalších 1,5 milionu kontejnerů na kombinovaný sběr nebo by se muselo zečtyřnásobit množství plechovek, které lidé ročně vytřídí do každého kontejneru na kombinovaný sběr,“ uvedla loni skupina. Všech kontejnerů na tříděný odpad je dnes v zemi zhruba půl milionu.

Místo toho Zálohujme prosazuje zavedení povinného zálohového systému po vzoru Německa, Švédska nebo Chorvatska, které díky němu dosáhly až 98procentní míry zpětného odběru PET lahví a plechovek. Ministerstvo životního prostředí zálohový systém dlouhodobě odmítá.

Systém vratných plechovek spustila od září společnost Mattoni ve Spolupráci s e-shopem Košík.cz. Depozit u neporušené plechovky minerální vody s citronovou příchutí je 3 koruny.

Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že Česko patří ve srovnání se skandinávskými zeměmi a s Německem ke státům s nízkou spotřebou hliníkových obalů. V roce 2019 vzniklo 18 121 tun hliníkových obalů (včetně plechovek) a zrecyklovalo se 4053 tun, tedy 22,4 procenta. Každý spotřeboval v průměru 1,5 kilogramu nápojových plechovek.